Renáta Chlebková je fundraiserka humanitární organizace ADRA, organizátorka konferencí pro ženy a finalistka soutěže Žena roku 2017 v kategori Friend (Žena a život).
Jak ADRA nyní zachraňuje?
Co humanitární organizace ADRA umí velice dobře, je reagovat rychle, pružně na potřeby lidí, kteří se dostanou do tíživé situace. V posledním období to bylo u mimořádných událostí, jako byla např. střelba v ostravské nemocnici, výbuchu domu v Lenoře, při požáru domova pro hendikapované ve Vejprtech. Toto jsou situace, kdy pomáhá ADRA v dané lokalitě v průběhu dnu, týdnů.
Nyní jsme byli během pár dnů vystaveni výzvě změnit celkovou strategii našeho působení v rámci všech dobrovolnických center, kterých má ADRA ČR nyní 15.
V klidnějších dnech dobrovolníci ADRY dochází za svými klienty z řad seniorů, zdravotně postiženými dětmi i dospělými, za dětmi z pěstounských rodin aj.
V těchto dnech ADRA koordinuje pomoc v 25 městech.
Potřebou je nyní být pomocí pro ohrožené skupiny – senioři a osoby z rizikových skupin (imunitně oslabení, po transplantacích, onkologické léčbě). Těmto osobám donáší dobrovolníci roušky, potraviny, léky, obědy. K tomu přidají rouškový úsměv a laskavé slovo. Na vzdálenost 2 m.
Co stále naplňujeme, že propojujeme ty, kteří pomáhat chtějí, s těmi, kteří pomoc potřebují.
Nebojí se dobrovolníci?
Co nás neskutečně nabíjí, je lidská pomoc, sounáležitost, solidarita. Je neskutečné, jak se lidé hlásili během prvních dnů. Samozřejmě primárně využíváme dobrovolníky, kteří jsou dlouhodobí, prověření, zaškolení. Ale na pomoc s roznosem informačních letáků v rámci čtvrtí, šití a převoz roušek do domovů pro seniory či nemocnic využíváme i dobrovolníky z řad veřejnosti.
Veřejnost je také řádně instruovaná, máme připravené manuály a na co klademe důraz je bezkontaktní předání, tzn. nákup se předává na kliku, a i peníze nazpět v sáčku přes kliku. Dobrovolník je vzdálený. Každý dobrovolník je vybaven ochrannými pomůckami – rouška (i tehdy, když nebyla povinná), rukavice, gel.
Dobrovolníky chráníme po zdravotní stránce, ale také i psychické. Vedeme je k tomu, aby vnímali a cítili své hranice. Pomáhej, ale neškoď sobě či druhým.
To, co dobrovolníci pociťují, je obrovská vděčnost od seniorů. Jak dnes řekla paní mladému dobrovolníkovi: „To je zázrak. Zažívám s vámi zázrak.” A zázraky, kousek nebe, přinést sem na zem, to přece stojí za to.
Je dobrovolníků dost?
Dobrovolníků je v současnosti více než je poptávka. Jsme si vědomi, že tato situace ale bude trvat dlouho, ne dny, týdny, ale měsíce. Dlouhé měsíce. Takže potřebné pomoci s ohledem na dlouhotrvající ochranu a karanténu seniorů bude ještě mnoho. Nyní, kdy jsou studenti i mnozí pracují doma, je to jednodušší. Je před námi běh na dlouhou trať. Ale znovu chci říci, lidská pomoc a ochota být pomocí je něco, co nás naplňuje vděčností a hřeje nás, že svět je dobrý.
Dělat něco pro druhé v této náročné době a osamění dávám lidem také i pocit smysluplnosti.
A ten je nezbytný pro pocit psychické pohody a štěstí. I v čase korony.
Jak se nyní shánějí peníze?
Všichni jsme si vědomi, že koronavirová infekce bude zásahem do financí podniků, firem, a tedy i rodin. V současnosti jsme v předchozích dnech zaměřili své síly na koordinaci pomoci – seznamy dobrovolníků, manuály koordinace i pro samotné dobrovolníky, na to být plně připraven pro pomoc, kde je třeba. To se stalo a děje se. Díky Bohu za to.
Náklady jsou samozřejmě zcela neplánované a mnohem vyšší. Mnozí lidé se zapojují do veřejné sbírky, která pomůže pokrýt nečekané náklady spojené se zajištěním ochranných pomůcek pro stovky dobrovolníků v rámci ČR, na pohonné hmoty a celkovou koordinaci dobrovolnické pomoci.
Štědrost ale má mnoho podob. Třeba stovky roušek, které putují do dobrovolnických center, a naši dobrovolníci je donáší seniorům domů či do domovů pro seniory či do lokálních nemocnic dle potřeb. Já osobně jsem zažila několik telefonátů od dárců, kteří se ptali, jak mohou pomoci, od financí až po třeba sehnání „vzácného” dezinfekčního gelu.
Velice mne zaujal příběh pana Petra Čáslavy, který se společností FOODEX běžně zajišťuje potravinové a kávové automaty do firem. Chtěl v nouzovém stavu, aby zaměstnanci zůstali činní a byli pomocí. Z automatu vytvořil rouškomaty. Ty jsou nyní zatím ve Vyškově, v Brně a zde si můžete zakoupit za 50 Kč roušku. Výdělek se dělí mezi lokální neziskovky, které jsou pomocí seniorům či potřebným skupinám společnosti. Za mne skvělý nápad.
Jaké akce byly odloženy?
Koupila jsem si krásný diář pro rok 2020, tak není zcela tak využíván, jak jsem si přála. Ale jsme teprve nyní v březnu a žijeme nadějí v lepší dny před námi.
Akcí je určitě mnoho, které jsou zrušeny. Od mnoha akcí pro veřejnost, přes firemní dobrovolnické aktivity, kde propojujeme zaměstnance se seniory, po benefiční akce až po uzavřené charitativní obchůdky.Na čem ale nám nejvíce záleží je to, že byl přerušen kontakt mezi seniory či zdravotně postiženými, kde docházeli pravidelně dobrovolníci. Tyto skupiny nám leží hodně na srdci. Jsme si vědomi, že pro ně je lidský kontakt, blízkost druhého tak potřebný pro jejich psychické zdraví. Mnozí senioři trpí demencí a není možné navázat kontakt přes telefon, natož využít jiné technologie.
Vím, že domovy pro seniory fungují nyní také na 200 % procent, aby se zde lidé cítili spolu dobře. Tato izolace bude dlouhá, to víme. Vedeme dobrovolníky, aby psali dopisy, pohledy. Laskavé milé slovo dělá divy. A takový pohled může napsat i každý z nás, kdo čte tento rozhovor. Mnohdy jsou to maličkosti, které dělají svět krásný.
Těší mne, že jedna konference, kde hlavním tématem byla Agilita ve firmách, byla pouze odložena. Myslím, že po této zkušenosti, kdy jsme agilitu naplno prožili snad úplně všichni, od firmy, až po ADRU, která je součástí programu konference, bude konference naprosto reálná, prožitá, založená na zkušenostech, které jsme snad nikdo nečekali.
Co je nyní nejvíce potřeba?
Nikdo z nás pandemii nezažil. Učíme se reagovat na situace, změny, potřeby společnosti, žít jinak. U povodní se jedná o pomoc krátkodobě, ale tady běžíme maraton. A to úplně každý z nás.
Vnímám, že je potřebné, aby se o nás dozvěděli ti, kteří pomoc opravdu potřebují.
Možná, že i vy, čtenáři, bydlíte daleko od svých rodičů. Jděte na https://www.adra.cz/dobrovolnictvi a tam najdete města a kontakty, aby se vašim blízkým dařilo třeba lépe.
Dále je třeba, abychom my i naši dobrovolníci vydrželi, pečovali nejen o druhé, ale i sebe. Je potřeba chránit sebe, tím chráním všechny okolo. Opatrovat nejen svoje tělo, ale i duši. Usmát se na sebe v roušce. Žít. Vnímat všemi smysly. Možná si nyní více uvědomujeme, jak je každý den opravdu dar. Dar od Pána Boha.
Moc bych si přála, aby pocit sounáležitosti, pomoci a to, že se potřebujeme, nám všem vydrželo i do „zdravých” dnů.
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 16. března 2020 Foto: Facebook