Firmy a instituce jsou ochotné utratit neuvěřitelné peníze za logo, kterého by si lidé všimli, zapamatovali si ho a spojili si ho s určitými produkty, osobami nebo koncepty. Ale tahle značka, tenhle jednoduchý obrázek ze dvou protínajících se čar, se používá beze změny už pěknou řádku staletí a ještě pořád patří mezi nejpůsobivější.
Všudypřítomnost symbolu ale může být kontraproduktivní. Můžeme si na něj prostě zvyknout. Máme ho pořád na očích a zevšední nám. Stane se z něj stará známá věc.
„Ježíš umíral na kříži za naše hříchy.“ Víme, známe. Kolikrát jsme to už slyšeli, na kolika kostelních nástěnkách jsme to četli? Máte tam ještě něco?
To si pište. Například bych pro vás měl jednu malou otázku: Kdy jste naposledy podřezali beránka? (To jste nečekali, co?) Nebo tuhle: Vyrážíte pravidelně do města, třeba v sobotu večer, abyste se v chrámu pokropili býčí krví? A dovolte mi ještě jednu: Jak je to dávno, co jste zardousili ptáčka a položili ho pro štěstí na oltář?
Nevzpomínáte si, že?
Protože nic takového neděláte. Nikdy. Jenom z pomyšlení na takové rituální praktiky se vám dělá zle. Jak primitivní a barbarské! A navíc úplně zbytečné. Obětovat zvířata by nás nenapadlo ani ve snu.
No proto.
V 9. kapitole listu Židům čteme, že Ježíš „se ukázal na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.“
Ve starověku byly zvířecí oběti na denním pořádku: býci, beránci, ovce, hrdličky… Vzali jste zvíře ze svého chovu nebo jste ho koupili a pak jste ho vzali do chrámu, kde jste ve správnou chvíli řekli správná slova a pak to zvíře někdo porazil a jeho krví postříkal oltář. Tak jste dali bohům najevo, že se moc omlouváte za všechno špatné, co jste provedli, a že jim náramně děkujete za déšť a úrodu a za děti a za všechna ostatní myslitelná požehnání, kterými vás bohové obdařili.
Celé civilizace prováděly po tisíce let takovéto obětní obřady, protože se mělo za to, že tohle je ten správný způsob, jak si naklonit bohy, božstva a jakékoli další síly, které vládnou osudům smrtelníků.
Pokud má někdo ve své moci slunce a déšť, chcete ho mít na své straně.
Pokud někdo určuje, jestli vaše žena otěhotní, chcete s ním být zadobře.
Pokud někdo rozhoduje, která strana ve válce zvítězí a která prohraje, chcete, aby byl s vámi.
Takhle to fungovalo. Přines oběť, ukaž, že to myslíš vážně, zaplať za usmíření a přízeň, co se patří, a pak jen doufej, že to bylo dost.
Takže když pisatel listu Židům prohlásil, že po Ježíšově oběti už žádné další nejsou potřeba, byla to naprosto revoluční myšlenka. Dovolit si tehdy říct něco takového? Šokující. Neslýchané.
Základem starověkých kultur bylo neustálé usmiřování božstev. Samozřejmě šlo o dost drahou a časově náročnou dřinu, spojenou s nekonečnou úzkostí. Člověk si nikdy nemohl být jistý, jestli potěšil bohy dostatečně a zda jim tentokrát splatil své dluhy v plné výši. A najednou někdo klidně prohlásí, že je s tím vším konec, protože Ježíš zemřel na kříži. Konec hry. Navždycky. Balíme.
Psychologický dopad na čtenáře musel být neuvěřitelný. Konec všech těch úzkostí, pochyb, stresu, konec obav, zda jste si bohy naklonili, anebo po vás jdou. Veškeré obětování je odteď zbytečné, protože Ježíš se stal vrcholnou obětí, která dokonale uspokojila jediného Boha, na kterém kdy záleželo.
Takhle autor listu Židům vysvětluje, co se stalo nakříži.
Tohle jste ale možná už dávno slyšeli.
V pořádku.
Je tu totiž ještě něco.
Usmíření všeho, nebo osvobození obžalovaných?
V jiném svém listu píše apoštol Pavel, že Bůh přišel v Kristu „se sebou smířit vše. Krví jeho kříže, jím samým, pokoj způsobil tomu, co je na zemi i na nebi“ (Koloským 1). Sloveso „smířit se“ patří do kontextu vzájemných vztahů. Vyjadřuje, co se stane, když dva lidé nebo skupiny lidí měli něco proti sobě — pohádali se, nesouhlasili spolu, ukřivdili si nebo ublížili — a potom našli způsob, jak to urovnat a znovu dát dohromady. Nastal mír.
Smířili se.
Pavel odkazuje na něco, co všichni zažíváme ve svých vztazích, a říká v zásadě: „Přesně tohle se stalo na kříži.“ Bůh se usmířil se „vším“.
Ježíšovo ukřižování tedy znamenalo
konec obětních rituálů,
anebo smíření všeho?
Co z toho je správně?
Ve 3. kapitole listu Římanům Pavel píše ještě něco jiného — že jsme skrze víru v Ježíše byli ospravedlněni. „Ospravedlnění“ je právnický termín ze světa soudních síní, žalobců, obhájců, zločinu a trestu. Pavel tu vykresluje svět jako soudní síň, kde stojíme jako obžalovaní před tribunálem, naše vina je prokázaná a nemáme žádnou naději. A vtom se, jak říká Pavel, ukázal Kristus, vzal naši vinu na sebe, a jsme svobodní.
Takže jak to je?
Ježíšovo ukřižování znamenalo
konec obětních rituálů,
smíření všeho,
anebo osvobození obžalovaných?
Vítězství ve válce, nebo vykoupení?
V 1. kapitole 2. listu Timoteovi zase Pavel prohlašuje,že Ježíš „porazil smrt“, zatímco Jan v 5. kapitole svého 1. listu píše: „to je to vítězství, které přemohlo svět“. Porážka a vítězství jsou vojenské termíny. Tyhle texty vysvětlují kříž pomocí metafor ze světa armády, bojů a konfliktů: Ježíš vyhrál válku proti zlu.
A pak tu máme 1. kapitolu listu Efeským, kde Pavel píše, že v Kristu „se nám skrze jeho krev dostalo vykoupení“. Vykoupení je pro změnu termín ze světa obchodu, financí a ekonomiky. Vykoupit znamená rozpoznat hodnotu určité věci, zaplatit její cenu a získat ji.
Vraťme se tedy k naší otázce: Co se stalo na kříži?
Znamenala Ježíšova smrt
konec obětních rituálů,
nebo smíření narušeného vztahu,
nebo osvobození obžalovaných,
nebo vítězství ve válce,
anebo vykoupení toho, co bylo ztraceno?
Co z toho je správně?
Mohli bychom poukázat ještě na další obraz: Ježíš má na kříži rozpřažené ruce, jako by objímal celý svět v náručí. Odpouští svým nepřátelům a ztělesňuje tak lásku, kterou má Bůh k nám všem, bez ohledu na to, co jsme kdy provedli. Kříž je tak názorným příkladem, jak v praxi vypadá láska k nepřátelům.
Právě jsme si prošli šest různých vysvětlení kříže.
Která z těch perspektiv je platná? Která metafora je výstižná? Který výklad je pravdivý?
Správná odpověď zní samozřejmě: všechny.
Proč jich je ale tolik?
První křesťané chápali Ježíšovo ukřižování jako událost nedozírného významu. Vydali se proto do celého světa, aby význam kříže vysvětlili posluchačům v jejich nejrůznějších prostředích, každému takovým způsobem, kterému by nejlíp rozuměl. Rozhlédli se kolem, vybrali si příklady, obrazy, zkušenosti a metafory, které jejich publiku dávaly smysl, a řekli:
Ježíšovo ukřižování znamená…
osvobození obžalovaných,
usmíření vztahu,
vykoupení toho, co bylo ztraceno,
vítězství ve válce,
oběť, která stačí napořád,
lásku ke všem, včetně nepřátel.
Pomáhá vám k pochopení kříže právnický jazyk? Skvělé. Pomohl už mnohým před vámi. Ale ne všem. Spousta lidí nikdy nebyla v soudní síni a právní termíny je neoslovují. Vyznají se ale třeba v obchodu, takže je zasáhne výklad o vykoupení. Často se zapomíná, že prvnímu tisíciletí křesťanských dějin dominoval obraz vítězného Krista. Kříž se chápal především jako metafora porážky smrti. Jindy a jinde se zase prosadily jiné perspektivy.
Na tohle všechno je dobré myslet, když se někdo v dnešním moderním kontextu snaží používat jazyk obětních rituálů. Není nic špatného zpívat „krev tvá hřích náš smyla“ nebo „výplata má jediná jest tvá oběť nevinná“. Jsou to působivé metafory. Jenže v naší kultuře už se zvířecí oběti bohům nepřinášejí. Dělalo se to tisíce let a dnes se takové praktiky udržely v ostrůvcích starodávných kultur. Většina z nás ale žije v jiném světě. První křesťané se rozhlédli kolem sebe a formulovali Ježíšův příběh pomocí obrazů, které byly pro jejich posluchače nejsrozumitelnější.
„Ježíšovo ukřižování znamená tohle…“
„Je jako tohle nebo tohle…“
Není tedy důvod omezit se na jeden konkrétní obraz, výklad nebo postup. Prosazovat jeden na úkor ostatních jako „jediný správný“ by bylo popřením kreativity prvních křesťanů, kteří s těmito metaforami přišli, aby onu úžasnou událost kříže vysvětlili svým současníkům způsobem, který by každému dával smysl.
O co šlo ale tehdy i dnes, je samotný Ježíš. Bůh z masa a kostí. Živý a životodárný.
V postním období vám každé pondělí přinášíme inspirativní texty pečlivě vybrané z našich titulů. Prožijte přípravy na největší křesťanský svátek v sebereflexi a soustředěné citlivosti na témata bolesti a smrti, ale i radosti a vzkříšení. Vaše nakladatelství Biblion
Úryvek z knihy Láska vítězí protestanského pastora Roba Bella. Foto: Wikimedia Commons – ilustrační