Lisabon – Portugalští biskupové vyjádřili „smutek a rozhořčení“ poté, co parlament schválil zákon o eutanázii. Poslanci hlasovali v poměru 136 hlasů pro návrh a proti bylo 78, čtyři poslanci se zdrželi hlasování.
Legislativa bude ještě předložena portugalskému prezidentu Marcelu Rebelovi de Sousa, který může předlohu schválit svým podpisem, nebo ji zaslat k posouzení ústavnímu soudu, případně vetovat. Parlament však může při dalším jednání prezidentské veto přehlasovat.
Catholic News Agency informuje, že pokud bude zákon schválen, stane se Portugalsko spolu s Nizozemskem, Belgií a Lucemburskem čtvrtou zemí v Evropě, která legalizuje eutanazii a dodává, že přibližně 81 % z 10 milionů obyvatel Portugalska jsou pokřtění katolíci. Katoličtí biskupové tento legislativní krok kritizovali. Vadí jim nejen obsah, ale také načasování celého legislativního procesu. Církve totiž byly nuceny kvůli nárůstu obětí pandemie pozastavit veřejné bohoslužby.
„Legalizovat smrt je v příkrém rozporu s poučením, která nám tato pandemie přinesla. Mohli jsme si uvědomit vzácnou hodnotu lidského života, který se celá společnost, a zvláště zdravotníci snaží s vypětím všech sil zachránit,“ uvedli podle CNA v prohlášení portugalští biskupové. Biskupové tvrdí, že zákon, který se vztahuje na nevyléčitelně nemocné osoby trpící „trvalou“ a „nesnesitelnou“ bolestí, je v rozporu s principy zakotvenými v ústavě.
Uvedli, že přijetí zákona by „sdělilo mylnou představu, že život poznamenán nemocemi a utrpením si již nezaslouží ochranu a stává se břemenem pro danou osobu, pro její okolí, zdravotnické služby a společnost jako celek.“ Dodali, že „reakcí na nemoci a utrpení by měla být spíše ochrana života, zvláště je-li křehčí, a to zejména prostřednictvím přístupu k paliativní péči, o kterou je většina portugalské populace stále připravena.“
Kardinál Eijk: Holandská zkušenost varuje před liberalizací eutanazie
Když se každá sebemenší bolest může stát kritériem k legálnímu ukončení života, je křesťanské svědectví o smyslu utrpení a hodnotě života nesmírně významné. Poukazuje na to utrechtský arcibiskup, kardinál Willem Eijk, který je sám původním povoláním lékař. V komentáři k vatikánskému dokumentu Samaritanus bonus na příkladu své země varuje před šikmou plochou pozvolných ústupků na poli eutanázie.
Počátky sahají do 70. let. Tehdy společnost přitakala právu na eutanázii pro terminálně nemocné. V dalším desetiletí přišlo schválení „sladké smrti” také pro ty, kdo nejsou nevyléčitelně nemocní, potom pro trpící psychickými a neurodegenerativními chorobami.
Dalším pochmurným přelomem v šíření kultury smrti se stala eutanázii pro novorozence, kteří přišli na svět nemocní či postižení, čímž definitivně padla nezbytnost, aby pacient sám vyjádřil souhlas s ukončením života. V posledním stádiu přišla řada na lidi s depresí a demencí, a nakonec také na ty, kteří ukončili 75 let, a – jak hlásají propagátoři eutanázie – jejichž život lze považovat za naplněný.
Holandský primas vyzdvihuje význam vatikánského dokumentu Samaritanus bonus. Připomíná otázky často opomíjené, nebo jak dodává dokonce i kněžími zamlčované, v sekularizované zemi, která se značně odklonila od učení církve v oblasti ochrany života a vytvořila si svou vlastní hyper-individualistickou morálku pro dnešní dobu. Připomíná, že kněz musí unikat veškerým gestům, která by mohla navozovat dojem souhlasu s eutanázií, včetně setrvávání u pacienta ve chvíli, kdy je usmrcován. „Dobrá pastorační péče o člověka, který chce podstoupit eutanázii, vyžaduje, aby doprovázející kněz jasně vyslovil, že eutanázie je znásilněním přirozené hodnoty lidského života,” říká kardinál Eijk.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 4. února 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační