Rozhovor s Danem Drápalem o pokrytectví, o tom, co to znamená chodit ve světle a jak se vypořádat s hříchem ve sboru.
Křesťanská média přinesla v těchto dnech informace o hříchu jednoho známého vedoucího, a proto s Danem Drápalem budu mluvit o tom, jak předcházet pokrytectví v našich životech a jak chodit transparentně před Bohem. Moje první otázka je, zda dnešní církev má problém s pokrytectvím?
Myslím si, že to byl základní problém církve ve všech dobách. Ty jsi na začátku řekl, že padla jedna církevní celebrita, ale za mého života jich padla už spousta. Myslím, že v každém desetiletí vypukl nějaký skandál. Takže si nemyslím, že by to teď bylo horší než kdy jindy. Samozřejmě ty velké skandály nechodí s nějakou přesnou pravidelností jako každé tři roky, ale každé desetiletí jich pár je.
Související – Drápal: Nakonec se každý rozhodne sám
A jak tomu předcházet? Myslím, že ta rada je velmi jednoduchá. Druhá věc je, jak je aplikována. Každý člověk, každý křesťan potřebuje nějakého důvěrníka, komu může říct o svých pádech a o svých bojích. Čím více má lidí na starost – teď mluvím o pastorech a vedoucích – tím více je nutné, aby takovou osobu měl.
Pokušení obejít toto základní pravidlo, s kterým většina křesťanů souhlasí, je velmi velké. Případně si pastor důvěrníka najde, ale neřekne mu o svém životě všechno a jen si hraje na takovou tu otevřenost. Takže to pokušení je velké, je potřebné být vykazatelný, s čímž souhlasí všichni, ale jak to aplikují v praxi, to je už je druhá věc.
Zřejmě je rozdíl v tom, zda se jedná o křesťana, který něco vybudoval a něco vede. Existuje nějaká větší náchylnost k hříchu v spojitosti s vlivem nebo slávou?
To je těžko říct. To může být i trošku optický klam. Když padne křesťanská celebrita, tak je kolem toho větší haló, než když padne nějaký řadový křesťan, o kterého se nikdo moc nezajímá. Neřekl bych, že pro ty vedoucí je pokušení větší – je stejné, ale důsledky jsou mnohem závažnější, protože je veřejně známý.
V Starém zákoně je příběh krále Davida, který se po letech bojů v první linii ocitl v situaci, kdy ostatní šli do války, on zůstal v paláci. Při procházkách po hradbách spatřil Batšebu a celá situace skončila hříchem smilstva, ale také smrtí jejího manžela Uriáše. Je to nějaká forma duchovní ležérnosti, která hrozí duchovně dospělým křesťanům?
Samozřejmě, že hrozí. Kdyby tam byl nějaký jiný mocný muž, tak by se mu to také mohlo stát, ale u toho Davida nás to překvapuje, zaráží nebo varuje.
Teď prásknu na sebe jednu věc, která do toho přinese možná trochu světla. Organizovalo se setkání spolužáků z gymnázia, kam jsem pravidelně chodil. My jsme se setkávali docela často, ale měla přijít spolužačka, kterou jsem měl rád. Nikdy jsme spolu nechodili, ale měl jsem o ni zájem. Pak jsem ji dlouho neviděl, protože na rozdíl ode mne, na ty školské „sleziny“ nechodila.
A když jsem se dozvěděl, že tam bude, tak jsem pocítil takové zvláštní vzrušení. Říkal jsem si, že to je zvláštní, to může být potenciální nebezpečí a že s tím něco musím dělat, abych nepodlehl pokušení. Měl jsem skupinku, ale říkal jsem si, že tam to říci by bylo takové trapné. Tak jsem se rozhodl, že to řeknu Milošovi Poborskému, který byl tehda mým pastorem a dnes je ředitelem ETS, a jedné sestře, která nebydlí v Praze, ale se kterou se pravidelně modlím. Zajímavé bylo, že jakmile jsem to řekl, té sestře, tak jsem už neměl potřebu to říkat Miloši Poborskému, i když jsem mu to později také řekl. Jakmile jsem to řekl té sestře, tak padla zábrana o tom mluvit také na skupince.
Související – S Danem Drápalem o vzniku KS: Počítali jsme s tím, že budeme muset jít do ilegality
My když se máme přiznat k nějaké slabosti, tak nám to přijde jako úplně nemožné, ale když to uděláme, tak to pokušení ztratí veškerou moc. Já teď o tom mohu mluvit a spíše se tomu zasměju, než aby mě to ohrožovalo. Srandovní na tom celém je to, že ta paní tam nakonec ani nepřišla.
Moje další otázka měla být, jak Ty osobně kráčíš ve světle a transparentnosti před Bohem. Nevím, jestli k tomu chceš ještě něco dodat…
Je úžasné mít tak otevřený vztah. Já teď podobný vztah mám s Pavlem Kolegarem ze sboru KS Jeseník. My oba máme slabší místa a snažíme se je vzájemně identifikovat. Je to úžasné mít přítele, kterému se můžete svěřit s pokušeními a který se za vás modlí. Myslím, že je to pro nás užitečné pro oba a domnívám se, že pokud má člověk, takový vztah, tak je šance, že nějak padne nebo ulítne, mnohem menší. Nedá se říct, že ta možnost vůbec neexistuje, protože se dá švindlovat i ve dvou. Nepřítel Boží udělá všechno, abychom padli.
Během celé své služby jsem se snažil dát dohromady nějakou skupinku pastorů a společně se modlit. V Praze jsem to dělal už od 80. let a díky Bohu, že když jsem se přestěhoval do Jeseníku, tak to už tady kvetlo, protože s Pavlem Kolegarem jsme měli dobré důvěrné vztahy a mluvili jsme o touze, něco takového mít.
Samozřejmě míra otevřenosti je různá. Chození ve světle ale není nedosažitelné. Není to tak jednoduché, jak to vypadá na první pohled. Teorie je velmi jednoduchá, s teorií každý souhlasí, ale s praxí je to horší.
Moje poslední otázka se bude týkat toho, jak z hříchu konfrontovat někoho, kdo je ve vedení? Existují nějaké obecné postupy?
Je to jednoduché, na to máme návod v Matoušově evangeliu v 18. kapitole. Pokud vím, že někdo hřeší, tak mám jít a napomenout ho mezi čtyřma očima. Tu pozor, protože se může stát, že se pouze domnívám, že ta osoba hřeší. On mi to pak vysvětlí a já zjistím, že jsem měl jen zbytečné starosti. Ale když skutečně hřeší, ale nechce poslechnout, tak mu řeknu, že o tom povím ještě někomu jinému. Takže takto ho vlastně varuju. Někdo se napaprčí a začne se mnou bojovat, a někdo to uzná a činí pokání.
Ale když pak vidím, že v tom hříchu pokračuje, tak je napsáno, vezmi s sebou dvě nebo tři osoby a jděte za ním. Jde o to, aby se to nerozkřiklo všude po sboru. Toto je ten správný proces. Buď se nechá napomenout nebo ne. Pak se to poví vedení sboru nebo skupinky. Zažil jsem to mnohokrát, je to aplikovatelné, je to velmi praktický návod a domnívám se, že tímto postupem můžeme své sbory udržet v duchovní čistotě.
Autor: Michal Nosál Datum: 5. února 2021 Foto: Dan Drápal