Při pročítání křesťanských webů a sociálních sítí nabývám dojmu, obzvláště pak v poslední době, že citace Staré smlouvy nebo jakýkoli exkurz do Starého zákona se stává čímsi tabuizovaným a „smrdí to“ zákonictvím a zavržením přijetí z milosti. Vnímám i od některých sourozenců z církve i u jiných evangelikálních charismatiků, že použitím téměř jakéhokoliv verše ze Staré smlouvy – obzvláště pak Zákona Mojžíšova, se každý kazatel či autor dostává na tenký led, na kterém mu není vůbec příjemně, a tak se raději vrací rychle do milosti Nové smlouvy, aby nevzbudil dojem, že „nerozumí“ dokonalé milosti Boží. Snesitelné jsou snad jedině Žalmy a Přísloví.
Strávil jsem velkou část svého života ve vězení, takže se odvažuji mluvit o poznání opravdového přijetí z milosti. Skutečně jsem se ocitnul až na samotném dnu společnosti a existence – myšlenkově i fyzicky. Pán Bůh mi skrze (a pro!) Ježíše odpustil a pozvedl mě ze špíny a bláta; obmyl mě svatou krví Jediného Spravedlivého a věřte, že není dne, kdy bych si toto s pokorou a velikým vděkem nepřipomínal.
SOUVISEJÍCÍ – Nepravda sociálních sítí
Odkud pramení antipatie některých současných evangelikálů k textům, které se nacházejí v Bibli před Evangelii? Tyto snahy mi za použití imaginace vyznívají jako pokusy strhnout zpod sochy podstavec v doufání, že zůstane stát na svém místě gravitaci navzdory. Inu, nezůstane! Každá věc ve vesmíru má počátek a konec. Historie Milosti je založena na poznání Zákona, hříchu, odsouzení. Poznání nemožnosti spravedlnosti Zákona dosáhnout svými skutky a příchod největší dějinné události v plánu Spásy – to, když Ježíš vstal z mrtvých, jelikož byl poslušný až do konce.
Pokud pojedu z Prahy do Brna, tak abych tam dojel, musím jet od začátku silnice, přeskočit nelze. Zde mi přijde příhodný text apoštola Pavla z listu do Říma, kdy již před dvěma tisíci lety varoval tamní křesťany před přílišnou sebejistotou: „Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy, a tak se nad ty větve nepovyšuj. Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe. Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří. „ (Ř 11, 17-21) Také bych připomenul, co řekl Pán Ježíš: “Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane „ (Mat 5, 18)
Zde se tedy dostáváme k momentu, kdy negace vážnosti Staré smlouvy je v přímém rozporu s Ježíšovými slovy. Nebo si snad někdo myslí, že již všechna proroctví byla naplněna? Nepochází tento fenomén spíše z přemíry liberalismu a snahy učinit Ježíšův kříž více atraktivní společnosti, která ruší ve svém slovníku termíny jako POKORA, ZDRŽENLIVOST, ODPOVĚDNOST, USKROMNĚNÍ SE atp.?
Život s Pánem je běh, kde se jedná o věnec vítězů. Nejedná se o pasivitu vítězů. Proto běžme dobře, ať nás ten věnec nemine!
Autor: Ondřej (Andy) Janeta Datum: 9. září 2024 Foto: Pixabay
Autor je administrátor iniciativy Národní probuzení, člen sboru My Father’s House Turnov. Informace o autorovi zde.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.