Na přednáškovém turné v roce 2018 jsem navštívil Ukrajinu spolu s jejími sousedy Maďarskem a Běloruskem. Když teď poslouchám srdcervoucí zprávy z Ukrajiny, představuji si svého kolegu-spisovatele Sergeje a překladatelku Natašu a mnoho dalších, které jsem tam potkal. Jak spí v noci? Co říkají svým dětem? Jsou mezi těmi seřazenými na hranicích, kteří se zběsile snaží uprchnout?
Celé týdny jsme naslouchali Putinovým lžím o tom, že Rusko nemá v plánu invazi, a nyní se nám před očima odvíjí cynická a neopodstatněná válka. Ukrajina trpí díky své poloze a v průběhu staletí přes ni pochodovaly armády z Ruska na východ a z Evropy na západ a zanechávaly za sebou smrt a zkázu. Miliony lidí zemřeli v umělém hladomoru vyvolaném Josefem Stalinem; další miliony zemřely za Hitlerovy nacistické okupace. A teď sledujeme živě v televizi, jak ruské rakety útočí na obytné domy a nemocnice a mateřskou školu.
SOUVISEJÍCÍ – Yancey apeluje na evangelikály, aby nežili ve strachu, ale ukázali jednotu a lásku
Dnes jsem narazil na báseň „Už se nemodlím za mír“ od Ann Weems (odkaz níže), napsanou v roce 2003 těsně předtím, než USA a jejich spojenci zahájili válku v Iráku. Zaměřila se na jiného diktátora, který brutálně napadl jeho souseda, v tomto případě Kuvajt. Tón naděje zahalený v bezmoci básně vystihuje to, co cítím ke svým přátelům na Ukrajině.
„Bůh je dobrý. Pořád,“ napsal mi včera Sergej. Mohl bych to říct, kdybych se dnes večer schoulil na stanici metra v Kyjevě a poslouchal, jak padají rakety?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je spisovatel Zdroj: Facebook.com Datum: 27. února 2022 Foto: Wikimedia Commons – Philip Yancey