Už na prvních stránkách Bible čteme o poslání člověka množit se a naplnit zemi (Gn 1, 22. 26-28). Princip požehnání je spojen s rozmnožením požehnání, které není dáváno ke zkonzumování a užití si ho, ale k předání dál. Bůh říká Abramovi: požehnám tě … staň se požehnáním (Gn 12,2). Princip života, jak ho Bůh vložil do celého stvoření, stojí na množení se, znásobování. Od nejnepatrnějších buněk až po složité organismy. Každé semínko umírá, aby vydalo mnohý užitek (J 12,24). A netýká se to jen toho hmotného světa. Ve velkém poslání učedníky Ježíše posílá činit zase další učedníky (Mt 28,19-20).
A apoštol Pavel píše Timoteovi, aby učil ty, kteří budou učit zase další (2Tim 2,2).
PRO EXISTENCE
Jak tento zdravý biblický princip „pro – existence“ může vypadat v praxi? Například tak, že zakládáme nové sbory. Nikoliv jako výraz nedostatku sborů v našem národě, ale jako nejlepší možnost, forma vedoucí k udržení a rozvíjení Ježíšova důrazu „pro-existence“. Vytváří se prostor pro růst nových vedoucích, vytváří se osobní rozměr. V malém společenství se lidé znají. Jde o nejlepší nástroj evangelizace, protože v „západní kultuře“ sbory, které zakládají sbory, jsou rostoucí, na rozdíl od ostatních stagnujících evangelikálních sborů. Zakládání sboru aktivizuje skupinu lidí s vizí, kteří se intenzivně modlí, vnímají identitu misionářů, pociťují potřebu závislosti na Bohu … Jde o vytváření zdravého prostředí pro růst církve. Více lze najít v článku Timothy Kellera na webových stránkách Biblické knihovny.
STRACH
Když začneme v církvi mluvit o zakládání sborů, vysílání služebníků, aktivní misii směrem ven, začne se probouzet strach. Strach o své pohodlí, strach o své služebníky, strach o finance. Začínáme cítit, jak vstupujeme na hladinu nejistot. Je to ale nejistota ve víře, touze následovat a odevzdat se Pánu církve. Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ Mt 14,28. Církev potřebuje čelit strachu a svou službu stavět na principech víry, vykročení, vědomí Božího povolání a na aktivním úsilí povolání naplnit. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. Mt 5,14.
ZAMĚŘENÍ CÍRKVE
Církev, která se množí a znásobuje, paradoxně neeviduje počty nově příchozích, ale spíše růst konkrétních lidí. Jde o důraz od akumulace (přichází více a více lidí) k proměně (je více a více skutečně proměněných lidí). To je hodnota, kterou je třeba cenit. Ne že by nešlo o příchod nových lidí, ale právě odhlédnutí od počtů ke skutečné proměně lidských životů, přináší v konečném důsledku mnoho násobné ovoce. Nejde o šíři, ale o hloubku. Nejde o kvantitu, ale o kvalitu. A když je hloubka a kvalita, přichází mnohonásobná šíře a kvantita jako vedlejší produkt. Přičemž je třeba doplnit, že přičítání (akumulace) a znásobování (proměna) nikdy nestojí proti sobě, ale obojí se doplňuje! Problém církví je, že na prvek znásobování se někdy zapomnělo.
Souvisí to silně s nastavení k „odstředivosti“, nikoli „dostředivosti“ církve a zároveň to nepopírá vnitřní potřebu pastorace a péče směrem dovnitř sboru. Potřebujeme nově objevit a zažít identitu misionářů (vyslaných), královských kněží nejen obrácených, ale spíše učedníků, kteří činí učedníky. Je třeba si méně všímat členství, počtu aktivit, počtu scházejících se a nových členů na místo nově pokřtěných. Od fascinací růstu církve potřebujeme být nově fascinováni Kristem samotným a následně jeho velkým povoláním.
POTŘEBA PRAVDY
Pokud má církev znásobovat a množit se, musí se vystavit pravdě a obnažit až na kost. Pro znásobující sbory je typické, že hodně přemýšlí. Nenechávají to na tom, že se budou modlit a Bůh jim něco ukáže, aniž by se zamysleli a prostě a jednoduše si pravdivě pojmenovali věci života církve. Zamysleme se jen na chvilku. Kolik lidí nám uvěřilo ve sboru, který má 100 – 150 členů za rok? Jeden nebo dva? Kolik lidí vede druhé lidi k Bohu? 1% členů? Nebo ani to ne? Jaký dlouhodobý koncept výchovy ke zralosti v Kristu máme? Nerostou členové ve sboru spíše do podoby lidí s křesťanskou kulturou konzumující servis sboru místo do podoby následovníků Krista? Nevidím to s námi tak černě, ale pravdu potřebujeme. Církve a vedoucí církví, které znásobují, často opakují, že ke změnám vedoucím k znásobování je přivedlo poznání pravdy a pokání, že nenásledují dostatečně slova a povolání Ježíše Krista. Řekl bych, že nejméně polovina problému nerostoucí církve (což není nic jiného, než církev bez ovoce), je neznalost a neochota vidět své slabé stránky, vidět, co se dělá špatně a neochota měnit myšlení.
Znásobování nelze nijak jednoduše implementovat do sborových struktur. Vše začíná u osobního hlubokého přesvědčení jednotlivce a jeho chápání Božího povolání i své identity. Z tohoto přesvědčení jednotlivců vzniká pak znásobující kultura celku, v níž je oblečené celé tělo. A tato kultura ke svému dlouhodobému fungování na sebe obléká určité struktury, systémy, procesy. Podobně i Bůh utvořil tento svět, kterému vtiskl strukturu, systémy či procesy. Nejde o lidský managment, ale Boží managment postavený na Božím povolání, skrze Boží nástroje a principy. Na naší straně jde jen o poslušnost a následování.
Napsal: Petr Dvořáček
O autorovi: Po té, co do jeho života vstoupilo evangelium, vystudoval Evangelikální teologický seminář v Praze a Evangelickou teologickou fakultu UK. Je ženatý a má dvě dcery. Po osmi letech služby kazatele v Církvi bratrské v Benátkách nad Jizerou slouží třetím rokem v brněnském sboru Církve bratrské Betanie. Během své praxe kazatele sloužil jako vězeňský kaplan ve věznici Jiřice nedaleko Prahy.
Foto: Youtube