V jádru zde nejde o zájmy, motivy a diskuse politické, kulturní, náboženské, ideologické. V jádru nejde o snahu se zviditelnit, morálně se povyšovat, kohokoliv ideologicky masírovat či odsuzovat. Jde o zcela osobní a niterní záležitosti věřících, které jsou scénami ve hře zasaženy bez ohledu na to, zda se odehrávají za zavřenými dveřmi divadla či ne.
Lze to přirovnat jedině k tomu, kdyby byli v takové hře ponižováni a uráženi členové rodiny. Zkuste si představit, že někdo chce uvést hru, kde je jednoznačně identifikovatelná scéna ponižující vaši manželku, manžela, matku, otce, dceru, syna … Bylo by vše v pořádku? Uklidnilo by vás, že se jedná o svobodu projevu? O umění? Že je tento obraz použit, aby rozproudil diskuse o hranicích svobody? Že to je za zavřenými dveřmi a kdo nechce, na představení jít nemusí?
Pro věřící je Bůh (a pro křesťany je Bůh totožný s Božím Synem, Ježíšem Kristem) stejně či dokonce více důležitou a milovanou osobou jako matka, otec, syn, dcera, manžel, manželka. Ve víře nejde v první řadě o nějaká pravidla, zásady, morálku, postoje. V první řadě jde o vztah. O vztah s Bohem, který se stává přítelem, pomocníkem, zachráncem nás i všech, s nimiž se setkáváme. Je tím jediným, hlavním, milovaným. Důvodem a smyslem našich životů. Proto je u této hry hranice překročena mnohem více, než kdyby byl zneuctěn symbol, morální hodnota, vlajka, prezident, vlast. Proto se nedá tiše přihlížet. Proto se ozýváme. Je to takto lépe pochopitelné?
Primárně nejde o akci žádné instituce, spolku, hnutí … jediné, co nás spojuje je výše uvedené. Současně je nutno poznamenat, že na toto jádro a pilotní nesouhlas věřících křesťanů se nekontrolovatelně začaly nabalovat další a další motivy a zájmy jedinců a skupin, včetně těch extrémních. V diskusích na Facebooku i v médiích se důraz posunul do roviny politické, ideologické, kulturní, tedy jinam, než kde tkví problém, který se hrou mají věřící občané.
Tisková zpráva Foto: divadelnisvet.cz