Z mnoha dopisů, které apoštol Pavel napsal, se jich zachovalo jen několik. Máme k dispozici velkou část jeho sdělení církvím jako celku – dopisy skupinám věřících v jednotlivých městech. To dává smysl. Takové dopisy se veřejně a často četly; byly kopírovány a šířeny a brzy po zaschnutí inkoustu oslavovány jako Boží slovo.
Pavel poslal řadu dopisů také jednotlivcům. Čteme-li jeho biblické listy, cítíme, že nahlížíme jen na zlomek jeho vztahové sítě a vlivu. Téměř všechny tyto dopisy se ztratily.
SOUVISEJÍCÍ – Ženy v roli pastora, modlitba v jazycích a hřích odsuzování
Existují však výjimky.
Osobní dopisy měly tak vysokou úroveň, že se dostaly na úroveň kánonu. Napomáhalo to k myšlenkovému sepětí s velkou osobností, vůdcem společenství křesťanů. Například Timoteus byl významným církevním představitelem druhé generace; byl také biskupem Efezu, velkého města římské říše a významného křesťanského centra. Titus byl pilířem pohanské misie a sloužil jako biskup na Krétě. Listy jim určené našly ohlas u velkých komunit věřících. Ti se zasazovali o jejich zařazení do Písma.
Záhadou zůstává, proč vůbec přežil Pavlův dopis Filemonovi – vedoucímu domácí církve v menším městě Kolosách. Je to nejosobnější Pavlův dopis, který máme k dispozici. Má pouhých 25 veršů.
Dopis odhaluje příběh. V něm muž jménem Onezim utekl od svého pána Filemona. Onezim byl s největší pravděpodobností domácí otrok, služebník vyššího postavení.
Označení uprchlý otrok je pravdivé, i když je zavádějící pro moderní čtenáře. Ve skutečnosti někteří badatelé tvrdí, že Onezim Pavla vyhledal, ale plánoval se vrátit ke svému pánovi.
Steven M. Baugh, emeritní profesor Nového zákona na Westminsterském semináři v Kalifornii, napsal: „Zdá se jako nejpravděpodobnější, že Onezim úmyslně utekl od Filemona a běžel k Pavlovi, aby ho požádal o přímluvu u Filemona kvůli nějakému sporu mezi pánem a otrokem. Tento dopis je Pavlovou přímluvou.“
Pro nás je dnes těžké pochopit, proč by se Onezim mohl chtít vrátit do otroctví. Vysvětlení je však jednoduché: Pokud má Onezim důležité postavení, které pomáhá jeho bohatému majiteli, nevymění ho za život chudého rolníka.
„Otroci patřící do domácností bohatých nebo středně bohatých lidí žili v některých ohledech lépe než svobodná městská chudina,“ napsal historik James S. Jeffers v knize Řecko-římský svět Nového zákona.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: MARK R. FAIRCHILD a JORDAN K. MONSON Zdroj: The Christianity Today Foto: Wikimedia Commons