Pavel Hošek se v posledních letech rozepsal. A to je dobře. Zaprvé proto, že píše poučeně a poutavě zároveň. Zadruhé proto, že píše o důležitých věcech: Jeho práce jsou žánrově na pomezí kvalitní odborné knihy a aktuálního společenského komentáře, který rozeznává „znamení doby“ a překládá je do „obecné řeči“. Zatřetí proto, že Hoškovy knihy mají vždy sebe-přesahující rozměr, otevírají výhled k horizontu. Mimo jiné proto (začtvrté), že Hošek píše vždy „ze srdce“. Píše o tom, co upřímně považuje za drahé a podstatné.
Kniha „Sloužím Tajnému ohni“ pojednává o duchovní povaze literárního díla J. R. R. Tolkiena. Ptá se, čemu Tolkien sám věřil a jak se to prolíná s fikčním světem Pána Prstenů a ostatních souvisejících knih.
Ke slovu přirozeně přichází angažovaná a pronikavá úvaha nad tématy jako je umění, jazyk a řeč, naděje, vyprávění, fantazie, krása, křesťanství. Jsou to tajemství, nad kterými Hošek uvažuje už dvě desítky let, osobně možná už od narození. Tolkienův svět jej v tomto jeho duchovním a myšlenkovém putování zastihl někdy v rané dospělosti. A stal se důležitým prostorem nového setkání s tím, co tento „poutník krajinou skutečnosti“ zkouší nalézt. V právě vyšlé knížce o Tolkienovi se Hoškovi daří „osobní setkání“ s ním živě prostředkovat. Čtenář v průběhu četby zakusí hlubokou touhu navštívit tajemnou krajinu Tolkienových příběhů. A postupně nabyde stále silnějšího dojmu, že tu jde o víc než o zážitek z krásné literatury. Že se v Tolkienovi, stejně jako v „našem normálním světě“ skrývá i odkrývá cosi Dobrého a Smyslu-plného. A že tomu chce (s nadšením objevitele) nadále přicházet na kloub.
Jak je to možné? Vždyť o Tolkienovi byly napsány celé stohy publikací. Přináší tedy Hošek něco výjimečného? Ano. V první řadě je poctivý vůči faktům. Přečetl od Tolkiena a o něm bezmála všechno (včetně objemného souboru autorovy osobní korespondence) a obraz spisovatele i duchovní povahy jeho díla maluje věrně – barvami jeho vlastních slov a svědectví jeho největších znalců. Nesnaží se Tolkiena předělat k obrazu svému. Nepotřebuje „katolického“, „anglikánského“, „konzervativního“, nebo „liberálního“ Tolkiena. Stačí mu zkrátka pozorně naslouchat řeči mistra a v pravý čas vykročit spolu s Frodem Pytlíkem z pohodlí vlastních vžitých představ, rutiny a stereotypů na dobrodružnou výpravu, jejíž konec je zcela otevřený. Ale právě až když člověk (elf, či hobit) vykročí, objeví to, co mu zůstane skryto, dokud se drží svých jistot: že svět v dobrých příbězích je nakonec stejný jako ten náš. Unavený a křehký, ale taky úchvatný a nedozírné ceny. Je totiž nesen „Tajným ohněm.“
Autor: Dr. Matěj Hájek Datum: 13. června 2020