Zabýváte se islámem a jeho vlivem a recepcí v současné Evropě. Mezi českými křesťany se opakovaně řeší otázka, zda je Alláh, Bůh islámu, stejným Bohem jako Hospodin…
Pro nás křesťany představuje islám výzvu. Jednak jako odlišné náboženství, jednak jako přesvědčení obrovského množství lidí současného světa, téměř stejného množství, jako se jich hlásí ke křesťanství. Otázka po vztahu Alláha a Hospodina se často klade v souvislosti se znepokojením z uprchlické krize. Máme-li o tom jako křesťané přemýšlet z hlediska víry, tedy s otázkou, co od nás Pán Bůh v této věci očekává, tak tu odpověď musíme opravdu poctivě hledat. Křesťané v jiných zemích, jako je třeba Velká Británie, mají tu výhodu, že tato otázka před nimi stojí velmi naléhavě už několik desetiletí, a proto se vyplatí se od nich poučit.
Pro mě osobně byly v této věci nejpoučnější knihy křesťanských misionářů dlouhodobě působících ve většinově muslimských zemích a také osobní rozhovory s nimi. Většinu toho, co jsem o islámu pověděl a napsal, jsem vyvozoval právě z těchto svědectví. Křesťanští misionáři řeší palčivou otázku nejen jak o islámu přemýšlet, ale taky jak o něm mluvit, jestliže velká část jejich posluchačů jsou muslimové. Jak řešit tuto delikátní otázku? Na jednu stranu nemůžeme zamlčet to, s čím jako křesťané prostě nemůžeme souhlasit. Ale jak na druhou stranu nezpřetrhat nitky vztahů s těmi, kteří mají být osloveni evangeliem a ke kterým je třeba hledat cestu?
I v téhle souvislosti se klade otázka, jestli se muslimové i křesťané vztahují k témuž Bohu. Jsou islám a křesťanství prostě dvě verze monoteistické víry ve Stvořitele? Modlí se k témuž Bohu? Kladná odpověď na tuto otázku bývá pro křesťanské misionáře užitečným předpokladem společné modlitby. Muslimové se totiž s křesťany modlí docela rádi. V muslimských zemích lidé často žádají letniční misionáře o modlitbu za uzdravení svých blízkých. Spíš než teologická disputace o vlastnostech Alláha podle Koránu, které se neslučují s vlastnostmi Boha, jak jsou popsány v Bibli, se v takových situacích osvědčila praktická modlitba – s tím, že si to Pán Bůh nějak přebere.
A co třeba mezináboženský dialog na toto téma?
Pokud by se křesťan, muslim a žid setkali na louce a dohodli se předem, že budou společně rozmlouvat o tom, který stvořil louku, na které spolu sedí, a pampelišku, na kterou se dívají, můžou zajisté každý podle své tradice společně diskutovat o Stvořiteli všeho, včetně jich samých. I s ateistou je přece možné mluvit o Bohu Stvořiteli, přestože o něm má určitě velmi nedokonalou představu. Když pročteme Korán, najdeme tam 99 titulů, kterými muslimové opisují povahu Alláha. Když to srovnáme s tím, jak o nebeském Otci svědčí Ježíš Kristus, najdeme kromě určité shody i některé důležité rozdíly. Tyto rozdíly koneckonců sám Muhammad výslovně zmiňuje. Na jednu stranu vychází z toho, že byl povolán Bohem Stvořitelem, ale zároveň v Koránu vstupuje do polemického rozhovoru s křesťany právě ve věci pojetí Boha. Vykládá jim, že jejich porozumění Bohu je nepřesné a zavádějící, že se v tom, co o Pánu Bohu říkají a co si o něm myslí, mýlí.
Z tohoto pohledu je odpověď na otázku, zda je pojetí Boha v Koránu stejné jako v Novém zákoně, jednoznačná: „Není.“ Vždyť sám Muhammad z toho činí velmi důležité téma své zvěsti. Říká křesťanům, že se mýlí, když věří v božství Kristovo a když věří v Trojici. To znamená, jak mi opakovaně radili moji křesťanští přátelé, kteří misijně působí mezi muslimy, že otázka, zda je Bůh Koránu totožný s Bohem Bible, je docela dobrou otázkou, u které není potřeba spěchat s odpovědí a kterou je vhodné brát spíš jako východisko uctivého a přátelského rozhovoru. Mnozí muslimové, a to je možná překvapující obzvlášť pro české křesťany, rádi mluví o náboženství.
Mnoho křesťanů se však muslimů a uprchlíků bojí, nechtějí s nimi diskutovat…
Když se dnes lidé obávají, co by se z aktuální migrační vlny mohlo vyvinout, je třeba jim naslouchat a rozumět. Byl jsem svědkem toho, jak někteří křesťané hněvivě a s pohrdáním v hlase mluvili o Češích a Češkách, kteří mají obavy. Myslím, že to není spravedlivé. To, že se lidé obávají, dává smysl. Není to přece paranoidní blud, že by chováním některých přistěhovalců mohlo dojít k ohrožení českých občanů. Zároveň je ale třeba se strachem bojovat a nepodléhat panice. My křesťané máme přece vnitřní zdroje, abychom se nezalykali strachem a nepanikařili. Lidem je potřeba dávat naději, a ne je kritizovat za to, že se bojí. Stále přece platí, že Hospodin kraluje. Pánu Bohu se situace z rukou určitě nevymyká. Jsme v jeho dobrých rukou, a tak to i zůstane.
************************************
Autor: Tomáš Dittrich
Ukázka z rozhovoru, který vyšel v plném znění v červnovém vydání časopisu Život víry (2018/6), které se podrobněji věnuje právě islámu a srovnává Bibli a Korán. Dále nabízí rozhovor s Pavlem Bukáčkem o službě romským dětem, článek k 50. výročí setkávání v Travné, zamyšlení nad Biblí, komentáře, recenze, zprávy i přehled chystaných křesťanských akcí. Více informací o časopise najdete na www.zivotviry.cz.
Nyní akce pro nové předplatitele: Život víry na tři měsíce zdarma!
