Dalo se čekat, že Parabible Alexandra Fleka vyprovokuje celou řadu diskusí. Tyto diskuse nebudou na žádné straně bez emocí. Někteří jsou nadšeni publikovanými parafrázemi, jiní se kloní ke kritice a hledají nedostatky tohoto díla. Pokud bychom se nechali strhnout k dělení čtenářské obce na zastánce establishmentu a sympatizanty undergroundu, fronty by se zbytečně vyhranily a znemožnily rozhovor, který může být užitečný.
Zveřejněný článek Mojmíra Adámka „Proč Parabible není můj šálek kávy“ je příkladem kritického pohledu, který nevytváří šablony a nesnaží se knížku odsoudit a pošlapat. Řekl bych, že jeho článek je příkladem poctivé snahy se s Parabiblí teologicky vyrovnat. V řadě odstavců s Adámkem souhlasím a také mám námitky k vyjádřené parafrázi některých evangelijních příběhů. Jsem přesvědčen, že Ježíš evangelií nebyl chlápek, který zapadal do kontextu své doby a vyjadřoval se soudobým slangovým jazykem. Ježíš evangelií je postavou důsledně navazující na starozákonní linie a jdoucí cestou jejich uctivé interpretace a naplnění všeho toho, co bylo dáno a zjeveno Božím slovem.
Parabible není Bible, ale spíše pokus o soudobou intepretaci biblického textu. Je to pomocný nástroj pro dialog mezi křesťany a také pro úsilí přiblížit Krista dnešnímu člověku. Jistý problém je v názvu. Para znamená „vedle, spolu, při, skrze“, zatímco Flekova Parabible občas nejde „vedle“ nebo „spolu“ s biblickým textem, ale rozvíjí spíše svou cestu ilustrace. Některé překlady Bible se snaží o doslovnost, jiné o opatrný dynamický ekvivalent, a ještě jiné jsou přiznanými parafrázemi,tj. vyjádřením stejného obsahu jinými slovy. Např. překlad „Slovo na cestu“ je užitečnou parafrází. Parabible má však v názvu „Bible“ ale přitom nejde spolu s Biblí, není to ani jen parafráze, ale často velmi volná a užitečná ilustrace. Není třeba se pohoršovat a snažit se tento interpretační pokus smést ze stolu, pokud víme, že to není verze biblického textu. Jak správně píše Martin C. Putna, různé parabiblické interpretace se objevovaly od počátků křesťanství a braly na sebe formy katechezí, později hudebního zpracování, výtvarného umění a dalších vyjádření. Bible, na rozdíl od Koránu, má být překládána, diskutována, zkoumána a vykládána každým věřícím.
Vzpomínám si, jak před řadou let někteří křesťané zděšeně psali protestní vyjádření proti muzikálu Jesus Christ Superstar. Tento muzikál je také Parabiblí. Některé příběhy jsou tam výborně vyjádřeny a jiné zase zploštěny. Tento muzikál se mi přes zmíněné nedostatky vždy líbil syrovostí textu a kvalitním rockovým zpracováním. Velmi mě potěšilo, když jsem slyšel, že pro některé lidi byl muzikál o Ježíši Kristu jako superhvězdě prvním zvěstováním, které je vedlo dál, a někteří dokonce došli až ke konverzi. Náš prostor je otevřený pro nejrůznější interpretační pokusy. Každé křesťanské kázání je novým zápasem interpretovat, přiblížit a vyložit tu nejcennější a největší zvěst, kterou jsme přijali.
Jedna věc mě v těchto souvislostech přece jen zaměstnává. Známý filosof, spisovatel a odborník na mediální komunikaci, Marshall McLuhan lapidárně vyjádřil něco, na co se dnes dost pozapomíná: „Medium is the Message“ – to znamená, že komunikační nástroj (prostředek) je již sám o sobě poselstvím. Dobře to známe z praxe. Z úst některého člověk poselství rádi přijmeme a rozumíme mu, z úst jiného v nás stejné poselství vzbudí odpor a negativní emoce. V čem je rozdíl? Poselství je třeba předávat vhodně voleným médiem. Tím médiem může být odborný projev, karikatura, humor, vyprávění příběhu, osobní svědectví. Problémem je, že rozdílné nejsou jen nástroje komunikace, ale také nejrůznější příjemci. Sama Bible na to pamatuje tím, že nám předává dokonce čtyři verze evangelia, a ještě mnoho apoštolských spisů.
Pro mne, podobně jako pro Mojmíra Adámka, není Parabible nejvhodnějším médiem pro tlumočení Ježíšových příběhů. Ježíš z Nošovic mi tam také někdy připadá jako postava undergroundu či chlápek s rysy hipíka připomínajícího 60. a 70. léta. Jinde vnímám jistý příklon k demytologizaci evangelia a zdůraznění Ježíše jako sociálně citlivé osoby s jistým proticírkevním zaměřením. To ale neznamená, že pro někoho jiného toto zvolené médium nemůže být razantním průrazem k pochopení některých rovin nadčasového biblického příběhu. Vždyť se stále snažíme zasadit biblické příběhy do současnosti a tato snaha je legitimní. Je dobré nechat vedle sebe působit více interpretací, od lidí, kteří usilují o přesnost a teologickou vyváženost, až k těm radikálním a třeba i poněkud rozverným. Při každé interpretaci evangelia je třeba pamatovat na pravdivost a poctivost a nezapomínat na čistotu média, které je nositelem zvěsti. Při svém nedokonalém zvěstování se naštěstí můžeme spolehnout, že „Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje“ (J 3,8).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je kazatel Církve bratrské a bývalý předseda Ekumenické rady církví v ČR Foto: CC Search – Parabible