Jubilejní rok polovičního milénia připomněl Lutherovo zveřejnění 95 tezí a dobu, která bývá označována jako začátek reformace. K letošnímu výročí je třeba připomenout, že to rozhodně nebyly oslavy formální. Církve, křesťanské organizace, teologické školy, sekulární instituce i jednotliví badatelé přicházeli s bohatými výsledky svého zkoumání. Výročí znovu odhalilo mimořádně zajímavou a inspirativní postavu Martina Luthera.
Ukázalo se, že Luther již není postavou rozdělující, ale naopak spojující. Jestliže býval dříve zvláště v katolických kruzích obviňován z rozkolu západního křesťanstva, potom dnes se na luterských oslavách a bádání podílela celá ekumena. Na řadě konferencí se ukázalo, že s Lutherovým dílem je třeba se vyrovnat, protože jeho reformace je hluboce zakotvena v Písmu i křesťanské tradici. Ukázalo se, že Luthera a jeho díla si cení nejen evangelické církve luterské, ale také i další proudy protestantismu. V roce 1999 bylo v Augsburgu podepsáno společné prohlášení o ospravedlnění, vyjadřující shodu Apoštolského stolce římskokatolické církve a Světového luterského svazu v této zásadní otázce. Byl to nepochybně II. vatikánský koncil, který umožnil katolickým teologům nově a bez předsudků zkoumat Lutherovo dílo. Oslavy reformace byly před rokem slavnostně odstartovány ve švédském Lundu za aktivní účasti papeže Františka.
Je jasné, že mnohé články víry nejsou ještě uspokojivě ekumenicky vyřešeny a také stále ve vzduchu visí pohoršení z rozdělení u stolu Páně. Nelze ovšem nevidět pokrok v přijímání velkých shrnujících reformačních výpovědí jakými byly sola fide, sola Scriptura, sola gratia, solus Christus (pouhou vírou, pouhým Písmem, pouhou milostí a pouze Kristus).
Reklama
Uplynulý jubilejní rok byl bohatý na krásná vydání Lutherova literárního díla a také na odborná zkoumání. Na základě mnoha publikací stojí za podtržení, že reformace nezačala Lutherovými tezemi. Uvnitř církve bylo již dříve mnoho obnovných a reformních proudů, které se nechtěly spokojit se stavem středověké církve. Mnozí kritizovali rozmařilost a zkaženost kléru a také nemohli snášet scholastický krunýř, který omezoval hledání pravdy v Písmu a prosazoval autoritativní poučky některých systémů. Je pozoruhodné, že např. cisterciácký mnich Bernard z Clairvaux již ve 12. století vyjádřil, že člověk je spasen vírou v Kristovo dílo. Tento učitel byl také oblíbeným autorem M. J. Husa. Řada reformačních důrazů se objevuje již u církevních otců, zvláště u Augustina. Lutherovo vystoupení bylo dobře zařazeno do kontextu reformních snah, a proto se nejeví jako buřičské a bourající jednotu církve. Luther se velmi silně přiznal k Husovi a některá svá tvrzení považoval za husitská. Však mu také jeho odpůrce dr. Eck vytkl tzv. „český virus“, který spočíval v tom, že poznání jednotlivce ze studia Písma, může být kriticky postaveno proti tvrzení koncilů a synodů. Reformace nám také ukázala, že nelze míchat stát a církev. Svět je svět a církev je církev.
Lutherova reformace dovedla vydatně těžit z objeveného knihtisku a z hluboké exegetické práce, jejímž výsledkem byl také nový překlad Bible z původních jazyků do němčiny, který se stal nástrojem sjednocení německých dialektů a normou pro spisovnou němčinu. Proto Lutherovo výročí slaví v Německu i sekulární společnost. Reformace dovedla využít i hudbu, písňovou tvorbu a také výtvarné umění. Kolem Luthera se pohybovala celá řada mimořádných postav. Nelze pominout jeho manželku Kateřinu a také teology jakými byl např. Phillipp Melanchton a umělci, které dobře reprezentuje Lucas Cranach.
Letošní bohaté oslavy a hluboké historické a teologické analýzy nám potvrdily, že církev potřebuje stálou reformaci (ecclesia semper reformanda). Bez této pokračující reformace by církev nemohla projít staletími až do dnešní doby. Díky za mimořádné postavy reformace církve, mezi nimiž Martin Luther hraje důležitou roli. Opravit a reformovat křesťanský život i celou církev podle Písma je důležitým a nevyhnutelným procesem. I církev 21. století potřebuje duchovní obnovu, svěží reformaci podle Písma a věrné následování Krista. V tom všem je nám Martin Luther inspirativním příkladem.
Autor: Pavel Černý – Český evangelikální teolog a kazatel Církve bratrské, bývalý předseda Ekumenické rady církví v ČR
Foto: Pixabay
Reklama