Možná jste někteří zaregistrovali, že jsme si připomněli smutné výročí, kdy byli v kostele sv. Cyrila a Metoděje příslušníky SS a gestapa v nerovném boji zabiti českoslovenští parašutisté, kteří se podíleli na atentátu na R. Heydricha.
Pro moji osobu má tato událost jedinečnou sílu, protože moji prarodiče byli do atentátu zapojeni. Bydleli ve stejném domě jako Moravcovi a Zelenkovi, což byli jedni z klíčových odbojářů, kteří se na atentátu podíleli a jejichž rodiny byly popraveny. Prarodiče si pamatovali řev gestapa, které si pro Zelenkovy a Moravcovy přišlo, slyšeli duté nárazy hlavy již mrtvé paní Moravcové (při zatýkání pozřela jed), když ji gestapo táhlo jako pytel za nohy ze schodů… Hovořili o děsivých dnech po atentátu, kdy čekali, až je někdo prozradí a oni budou následovat osud svých sousedů. Zároveň o těchto věcech nehovořili často a bylo vidět, že je to šrám na duši, který jen těžko otevírají.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Pár myšlenek k (zatím) pomalu končící pandemii
Po mnoha letech mě mrzí, že jsem s nimi o tom nemluvil více, jenže jako malého kluka mě zajímalo, zda mi děda s babičkou přinesou pytlík s bonbóny, nikoli atentát na Heydricha. Až později mi došlo, jak museli být stateční a co všechno riskovali.
Oba dva moji prarodiče byli zároveň hluboce věřící křesťané. Stejně jako pravoslavný kněz, v jehož kostele se parašutisté skrývali. Tito lidé se tedy podíleli na atentátu. Sice přímo nezabíjeli, ale angažovali se (podobě jako se německý bohoslovec D. Bonhoeffer podílel na atentátu na A. Hitlera). Otázka zní, zda se to slučuje s Ježíšovým učením?
Zajisté by pro ně bylo jednodušší cestou dát od těchto „špinavostí“ ruce pryč, a tudíž nic neriskovat. Jenže oni se rozhodli nestát stranou.
Jednali křesťansky? S Ježíšovým učením se neslučuje násilí, a to jak násilí verbální, tak fyzické. Zároveň fakt, že se násilníci, lidé zlí, tvrdí a bezpáteřní prosazují, je někdy důsledkem toho, že nenaráží na odpor, a proto projíždí společností jako nůž máslem a dostávají se na vrchol, ze kterého díky svým nohsledům vládnou. Jedním z důvodů, proč se vyhoupnou na vrchol, je, že se jich bojíme. Není prostě jednoduché postavit se na odpor psychopatovi, násilníkovi, tvrdému a asertivnímu člověku, někomu, kdo mě sejme. Pokud k tomu odvahu najdeme, hrozí, že jistou míru násilí budeme muset použít. Nemám hned na mysli zabíjení a fyzický střet, jako v případě zmiňovaného atentátu, ale prostě střet, který záleží na okolnostech. A ten bolí. A bolí nejen nás, ale měl by bolet i druhou stranu.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Naštěstí nejsme v situaci, kdy jsou lidé posíláni na popravy a kdy se vyhlašuje stanné právo. Ale stejně jako naši předkové se mnohokrát octneme v situacích, kdy je třeba se zlu postavit a jít do střetu. Oni to vyřešili ve svých jedinečných dějinných výzvách, my máme výzvy jiné. Pokaždé to ale bude znamenat nemalou dávku odvahy a ochoty „špinit si ruce“.
Možná totiž, že ten, kdo si je špinit odmítne, si je tímto odmítnutím pošpiní…
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 19. června 2021 Foto: Wikipedie – V blízkosti místa atentátu stojí od roku 2009 památník Operace Antropoid
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.