Vatikán. „Jsme bratři, kteří jsou šťastní, že se po dlouhém odloučení shledávají, znovu se navzájem poznávají, kráčí společně a velkoryse otevírají srdce jeden druhému,“ řekl papež František při včerejší audienci delegace Světové metodistické rady. Padesátka jejích členů přijela do Říma oslavit půl století od zahájení katolicko-metodistického teologického dialogu.
Papež František se v promluvě zastavil u symbolického významu výročí. Po pěti desetiletích se totiž v Izraeli vyhlašoval jubilejní rok, který znamenal osvobození otroků a odpuštění dluhů:
„Jsme Bohu vděčni, protože v jistém smyslu můžeme prohlásit, že i my jsme byli osvobozeni od otroctví odcizenosti a vzájemného podezřívání (…) Díky těmto padesáti letům trpělivého a bratrskéno dialogu, můžeme skutečně slovy apoštola Pavla navzájem říci: „už nejste cizinci“, nejsme jimi v srdci, ale ani v přináležitosti k Pánu, mocí jediného křtu, který zakládá skutečné bratrství. Ano, cítíme se jako „členové Boží rodiny“ a jimi také jsme (tamtéž).“
Dospěli jsme k tomu díky dialogu, k němuž nepřestává vybízet II. Vatikánský koncil, dodal papež. Pravý dialog usiluje o setkání v pokoře a v upřímné touze učit se jedni od druhých. Pokračujeme tedy s vědomím, že tato cesta je od Pána požehnaná: skrze Něj se započala k Němu také směřuje, řekl Svatý otec. Připomněl pak zakladatele metodistů Johna Wesleye a ekumenickou radost z díla Ducha svatého.
„Jeho příklad a jeho slova mnohé povzbudily ke studiu Písma svatého a k modlitbě, a tak se učili poznávat Ježíše Krista. Když spatříme v druhých znamení svatého života, když uznáme působení Ducha svatého v jiných křesťanských vyznání, nemůžeme než se zaradovat. Je krásné vidět, jak Pán štědře rozsévá své dary, je krásné vidět bratry a sestry, kteří v Ježíši ipřijímají náš vlastní smysl života.“
Papež připomněl, že společná práce pro chudé a utiskované je hmatatelným projevem víry, nedílnou součástí povolání ke svatosti, a proto zároveň oblastí, ve které obě církve mohou spolupracovat bok po boku. Také při pohledu do budoucnosti je zřejmé, že „nelze růst ve svatosti aniž bychom rostli ve větším společenství“ – pokračoval František v úvaze nad příští etapou společného dialogu, zaměřenou na smíření.
„Nemůžeme mluvit o modlitbě a lásce, pokud se spolu nemodlíme a neusilujeme o smíření a plné společenství mezi námi. Ať se vaše práce nad otázkou smíření stane darem nejen pro naše komunity, ale pro celý svět. Ať je pro všechny křesťany podnětem k tomu, aby se všude stávali služebníky smíření. Tím, kdo uskutečňuje zázrak smířené jednoty, je Duch Boží. A činí tak svým vlastním stylem, stejně jako při Letnicích vzbuzuje různá charismata a znovu nastoluje jednotu, jež není uniformitou, nýbrž společenstvím. Proto je zapotřebí, abychom byli pospolu, jako učedníci v očekávání Ducha, jako bratři na cestě.“
Řekl papež František. Na závěr poděkoval svým hostům za návštěvu a vyjádřil vděčnost členům minulé i budoucí Komise pro katolicko-metodistický dialog i Světové metodistické radě za jeho trvalou podporu. „Naučili jsme se rozpoznávat v sobě navzájem bratry a sestry v Kristu, nyní je čas připravit se s pokornou nadějí a konkrétním nasazením na ono plné uznání, k němuž dojde, až se s Boží pomocí budeme moci setkat při lámání chleba,“ zakončil Svatý otec svou promluvu k metodistů a na tento úmysl se společně s nimi pomodlil modlitbu Páně.
Zdroj a foto: Vatikánský rozhlas