Už je to celá řada let, co nám položil známý americký křesťanský myslitel Francis Schaeffer otázku: Jak tedy máme žít? Napsal k této otázce celou knihu, která pak byla dokonce zpracována do populárního video-seriálu. Tato otázka platí dodnes. Dokonce zní do našeho světa ještě naléhavěji. Tváří v tvář společenským systémům, které podléhají stále víc bezbožnému postoji, je věřící člověk v pokušení stavět se do pozice společensko-politického reformátora a povýšeného moralisty. Ti, kdo se dají svést na tuto cestu a stanou se křesťanskými aktivisty, zapomínají na své biblické poslání a na poselství Božího slova.
Změnit společnost k dobrému je vznešený cíl pro kteréhokoli člověka. A některé společenské jevy, které odporují Božím zásadám pro život, jsou tak citově nabité, že nás nemohou nechat lhostejnými. Avšak Bůh věřící lidi nikde ve svém slově nevybízí k tomu, abychom jako Církev ovlivňovali společnost prostřednictvím legislativního procesu, abychom usilovali o změnu zákonů, které by více odpovídaly biblickému poznání. Křesťanský aktivismus, který vidí jako svoji prioritu změnit společnost moralizováním a peticemi, není prostě to, proč tady jsme. Není biblický a není účinný. Je to ztráta času, energie a prostředků.
SOUVISEJÍCÍ – Otakar Vožeh / Kdo je Duch svatý
Ke změně společnosti vedou jen dvě cesty: zaprvé, věřící lidé musejí žít důsledně v souladu se svojí vírou v Krista, a zadruhé, věřící musí vidět svou prioritu ve zvěstování evangelia. Nemůžeme jinak než šířit evangelium všemi prostředky a způsoby a neúnavně. A náš život musí viditelně potvrzovat to, co říkáme. Takový postoj vede k obrácení většího počtu lidí ke Kristu a k radikální změně jejich životů. Výsledkem je pak nutně a přirozeně možná pomalá, ale zřetelná postupná proměna celé společnosti.
Podívejme se do biblického textu, který nám připomene, jak se na náš život na tomto světě dívá Bůh. Veden Božím Duchem Svatým, apoštol Pavel píše o hlavních zásadách křesťanského života ve třetí kapitole svého listu Titovi, verše 1-8. Zastavte se a najděte si ten text. Tento oddíl je pozoruhodným nejen tím, co říká, ale také tím, co v něm není. Pavel tu nepobízí věřící k tomu, aby reformovali pohanskou společnost, ve které žijí. Nevolá je k protestům proti nespravedlivým a krutým zákonům římského impéria. Nevybízí je k revoluci, nemá je k občanské neposlušnosti. Nabádá věřící ke svatému, čistému životu v hříchem narušeném světě.
V prvních dvou verších čteme: „Připomínej jim, ať jsou poddáni vládcům a vrchnostem, ať je poslouchají, ať jsou připraveni ke každému dobrému skutku, ať o nikom nemluví zle, ať nejsou svárliví, ale vlídní, a ať prokazují veškerou krotkost vůči všem lidem.“ Krátce – respekt vůči autoritě a zájem na dobru každého člověka. Každý věřící je povinen žít podle zákonů své země do té míry, dokud tyto zákony nejsou v přímém konfliktu s Božím slovem a Boží vůlí. Navíc, každý z nás má být připraven ke každému dobrému skutku. Prokazovat dobro všem lidem je naše výsada a povinnost. Nikdy bychom se neměli nechat svést k jednání, za kterým se skrývá zlá pohnutka. Mohli bychom to nazvat postojem soustavné, důsledné a agresivní dobroty.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
O nikom nemáme ani špatně mluvit! Dokážeme si vůbec představit, kdybychom tuto zásadu všichni důsledně dodržovali?! To by byla revoluce především uvnitř Církve! Ale zároveň celá společnost by tím byla povznesena na vyšší úroveň! Můžeme zkusit nemluvit špatně ani o politických a vůbec veřejných činitelích ? Je jisté, že takový postoj se musí vidět především v Církvi, ale Bůh nás ústy apoštola Pavla vybízí k tomu, abychom se chovali stejně ke všem lidem.
Jak často přímo opovrhujeme nevěřícími a neprokazujeme jim zájem a lásku. Pán Ježíš i za ně položil svůj život, nejen za nás! V jakém duchu hovoříme o homosexuálech, o prostitutkách, o těch, kdo schvalují potraty, kdo šíří hnusnou pornografii, o zlodějích, o vrazích a jiných zločincích ? Jejich činy jsou jistě odsouzeníhodné, ale oni sami mají slyšet dobrou a radostnou zprávu o vykoupení skrze víru v Pána Ježíše Krista. Z čeho nás vykoupil Bůh? Jací jsme dříve byli? Byli jsme pod stejným Božím odsouzením jako jsou dnes ti, kterým máme zvěstovat evangelium.
SOUVISEJÍCÍ – Otakar Vožeh / Proč je tolik církví?
Nevěřícího člověka nezměníme tím, že mu budeme kázat Boží morálku. Změníme ho tím, když mu budeme v lásce zvěstovat evangelium! Apoštol Petr nám připomíná, že máme evangelium zvěstovat „s krotkostí a úctou a s dobrým svědomím“ (1. Petr 3,15). Zachováváme k lidem vždycky úctu, když jim zvěstujeme Krista? A tak naší povinností vůči pohanské společnosti, ve které žijeme, není dožadovat se svých práv nebo vyžadovat na pohanské vládě, aby propagovala křesťanskou morálku. Bůh nás volá k důslednému životu víry a k důslednému životu svědectví o Kristu, našem Spasiteli.
Kdykoli jsme v pokušení samospravedlivého odsuzování a kritiky a pomlouvání vlády, politických činitelů, úředníků, novinářů, zákonodárců, učitelů a dalších, připomeňme si slova apoštola Pavla: „Vždyť i my jsme kdysi byli nerozumní, nepovolní, oklamaní, otročili jsme různým žádostem a rozkoším, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme odporní a vzájemně se nenávidící“ (Tit. 3,3). My jsme takoví byli? Já jsem takový byl? Nevedou nás tato slova k velké pokoře? Není však zároveň pravdou, že čím horší jsme byli před obrácením, tím větší je na nás vidět rozdíl? Milí spoluvěřící, naše minulost by nás měla vést k tomu, aby přestali pohrdat nevěřícími jen proto, že vyznávají jiné životní hodnoty a žijí jiným životním stylem než my. Pro nevěřícího je to naprosto přirozené, jak víme velmi dobře z vlastní zkušenosti. Proto je moralizování zbytečné a naprosto neproduktivní. Proto je potřeba zvěstovat evangelium, které je Boží mocí ke spasení pro každého člověka (Řím.1,16).
Jak vidíme z dalších slov apoštola Pavla Titovi, to, že jsme dnes spaseni, je projev Boží dobroty, lásky, milosti a milosrdenství (3,4-7). Být si vědom svého spasení a být si jist svým spasením je pro věřícího člověka tou nejdražší a nejdůležitější životní realitou! Vědomí odpuštění hříchů a smíření s Bohem, vědomí toho, že vím, co se mnou bude po smrti, vědomí toho, že už tady na zemi mohu prožívat Boží přítomnost ve svém životě – to se nedá ničím nahradit. Tato realita, pokud jsme ji skutečně prožil a prožívám, mi velmi rychle seřadí správně moje životní priority. Náhle vidím, na čem nejvíc záleží, a na čem nezáleží vůbec. Moje životní hodnoty jsou vzhůru nohama. Vím, čemu mám věnovat svůj čas, svou energii, svoje peníze. Věčné hodnoty jsou na prvním místě a řídí všechno ostatní, jak žiji, jak mluvím, jak jednám. Kristus za mne položil svůj život, Bůh mi odpouští, jsem Jeho dítětem, Jeho člověkem.
„Toto slovo je spolehlivé,“ uzavírá apoštol Pavel tento oddíl svého listu Titovi, „a chci, abys na těchto věcech trval, aby se ti, kdo uvěřili Bohu, snažili vynikat v dobrých skutcích. Tyto věci jsou totiž dobré a užitečné pro lidi“ (3,8). To dobré a užitečné nepřichází do národa, do společnosti, prostřednictvím lidských zákonů. Žádný národ na světě nikdy nebyl, není a nebude „křesťanský“. Ale věřící lidé mají ve své společnosti a vůbec ve světě, jedno velké, slavné a životodárné poslání, na které musíme stále pamatovat. Naším posláním je zvěstovat ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Ježíše Krista jako jediného Spasitele a svrchovaného Pána. Křesťansko-sociálně-politický aktivismus je ztráta času. Pán Ježíš nepřišel polepšit svět. Přišel, aby nás zachránil, spasil, pro tento život a pro věčnost. Celoživotní transformace lidského života a lidské společnosti není myslitelná bez Krista. Proto neztrácejme čas a neztrácejme ze zřetele to, k čemu jsme Bohem povoláni a posláni: k životu svědectví a dobrých skutků.
Autor je zakladatelem československého vysílání Trans World Radio-Monte Carlo a dlouholetý mezinárodní misijní pracovník Datum: 14. října 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.