Křesťan dnes

„Nikdo nám nechtěl věřit, že spolu chodíme“

vyprávějí o svém seznámení Jan a Renee Pospíšilovi

Jéňo, deset let bylo tvoje jméno spojeno s projektem Exit Tour. Jak ses k tomu dostal?

Když jsem absolvoval vysokou školu, chtěl jsem ještě investovat úsilí do hudby. Mým nástrojem je baskytara; modlil jsem se, jestli to Pán Bůh chce, ať mě v pětadvaceti dostane na konzervatoř. Tam jsem se opravdu dostal. Během studia mi volala Daniela (tehdy Rajcová, dnes Dickson): „Sháníme baskytaristu do kapely Dizmas, která pojede v rámci Exit Tour po Čechách, Slovensku a Polsku. Nepomohl bys nám?“ A protože mi Pán Bůh pomohl sehnat na to peníze, odjel jsem s nimi na sedmitýdenní turné.

Po skončení jsem dostal výzvu, jestli mě do této služby Pán Bůh nevolá i dál. V Praze se mi líbilo, dělal jsem školu, měl jsem kapelu, službu ve sboru, a tak jsem potřeboval nějaké fakt velké potvrzení. Jednou jsme s kapelou vedli chvály na konferenci se Stefanem Driessem. Na ní měl prorocké slovo k pěti přítomným lidem a já jsem byl jedním z nich. A řekl mi to, co jsem potřeboval slyšet. Takže jsem v roce 2011 do této služby naskočil a nakonec jsem v Exitu zůstal až do loňského roku. 

Co tvoje práce v Exitu obnášela?

Začal jsem jako muzikant v kapele Dizmas a jako asistent Daniely a Kevina Dicksonových, kteří se starali o organizační záležitosti. Po půl roce jsem organizaci Exit Tour převzal. Jezdili jsme po školách a pořádali tam přednášky a koncerty, zvěstovali jsme evangelium a propojovali studenty s lidmi z místních mládeží. 

Jaká byla odezva ze strany studentů?

Vnímal jsem, že studenti mají velký hlad po duchovních věcech. V jednom městě jsme vždy zůstávali celý týden, odpoledne jsme pořádali Exit Párty a na konci týdne koncert, kde jsme sdíleli evangelium a dávali výzvu k následování Ježíše. Iniciativu potom převzaly místní sbory a navázaly další prací s mládeží. 

Během Exitu ses potkával s lidmi ze zahraničí. To tě provází i v soukromém životě, protože jsi už sedm let ženatý s dívkou, která pochází z Los Angeles, z Kalifornie… Renee, jak ses vlastně ocitla v Česku?

Renee: Moje maminka sem přišla učit angličtinu. A protože jsem v ČR nikdy nebyla a zrovna jsem měla čas, přijela jsem ji v zimě 2013 navštívit. Mělo to být jen na omezenou dobu – vidět se, možná trochu cestovat… ale ona mi řekla, že zná jednoho skvělého mladého muže, který je křesťan, muzikant. Tak jsme se s Jéňou setkali a velmi rychle jsme se rozhodli, že spolu chceme chodit. Pak jsme se vzali a do Kalifornie už jsem se nevrátila.

Tak to bylo rychlé! (smích)

Jéňa: No, chodili jsme spolu rok a půl…

Renee: Ano, vzali jsme se v až roce 2015, ale náš vztah se vyvíjel celkem rychle.

Jak jste poznali, že patříte k sobě?

Renee: Když jsme se poprvé setkali, šli jsme na večeři a povídali jsme si o věcech, které nám Bůh pokládá na srdce, o tom, jak bychom chtěli v životě sloužit lidem. Viděla jsem, že máme podobné touhy a zájmy, že chceme vidět, jak Bůh jedná, a chceme, aby si nás k tomu použil. Tehdy jsem se začala Boha ptát, jestli je Jéňa partner pro mě. 

Prosila jsem v souvislosti s tím Boha o tři věci: Abych dostala vízum – mělo mi totiž končit za dva týdny…

Jéňa: Jo, to bylo super rychlé. I na ambasádě se divili, jak rychle to bylo schváleno.

Renee: Dostala jsem vízum přesně v den, kdy jsem ho potřebovala. Druhá věc byla práce. Chtěla jsem učit ve školce a dostala jsem nabídku hned na dvě zaměstnání v oboru. Modlila jsem se, abych mohla sloužit mezi mládeží a použít k tomu tanec, a přišla nabídka vést taneční workshopu v projektu Fusion… Tyhle věci pro mě byly potvrzením, že mě sem Bůh přivedl. I když to bylo nečekané. Nikdy bych si něco takového nedokázala představit. 

Jéňo, jak to bylo u tebe? Jak jsi poznal, že Renee je ta pravá? 

Jéňa: Nejdřív musím říct, že jsem nikdy nechtěl chodit nebo se oženit s Američankou. Chození i manželství má už tak dost výzev, a když se k tomu přidají kulturní rozdíly a jazyková bariéra, tak to nároky ještě zvyšuje. V minulosti jsem se v rámci přátelských vztahů snažil co nejlépe poznat různé dívky ve svém okolí a dívat se na ně jako na potenciální manželky. Nikdy jsem ale neměl pocit, že by to do sebe zapadlo. Dostal jsem se do bodu, kdy jsem Bohu řekl: „Dobře, Bože, vzdávám to. Důvěřuju ti, že pro mě někoho máš. Je to na tobě.“ Takhle jsem se modlil někdy na jaře 2013, to mi bylo 29, a v září mi volal kamarád z Německa: „Jéňo, Bůh mi řekl, že tvoje manželka je na cestě.“ A v prosinci se objevila Renee. 

Už na první schůzce jsem jí začal klást docela závažné otázky, například o roli muže a ženy v manželství. Asi dva dny po první schůzce jsem o ní začal přemýšlet jako o budoucí manželce. Modlil jsem se: „Bože, jestli máš pro nás manželství, tak to nechci minout. Ale jestli ne, tak i kdybych se zamiloval, rozděl nás, abychom šli každý vlastní cestou.“ A Pán Bůh to krok za krokem potvrzoval.

Renee: Ale je pravda, že když jsme náš vztah zveřejnili na Facebooku, nikdo nám to nechtěl věřit. Přátelé se mě ptali: „A to už se nevrátíš?“ „No, asi ne…“

Renee, bylo pro tebe těžké zvyknout si v Česku? Co pro tebe byly největší výzvy?

Renee: Všechno pro mě bylo nové a všechno se dělo rychle. Asi po šesti měsících na mě dolehla tíha celé situace. Došlo mi, že tohle teď bude můj život, a začalo se mi stýskat po domově. Když jsem sem přišla, bylo mi 26, byla jsem samostatná, měla jsem práci, byla jsem schopná kamkoli se dostat autem… a tady jsem nedokázala sama udělat vůbec nic. Ani si objednat kávu. Bylo to pokořující. 

Vzpomínám si, jak mě Jéňa pozval, abych se seznámila s americkou kapelou, která byla na Exit Tour. Měla jsem vlakem dojet do Třince, ale skončila jsem někde na Slovensku. Nevěděla jsem, jak se dostat zpátky. Nevěděla jsem ani, kde si ve vlaku můžu sednout, protože jsem se nedokázala domluvit. V slzách jsem skončila v jídelním voze. Cítila jsem se bezmocná jako malé dítě. 

Takže první rok byl pro mě náročný. Uvědomovala jsem si, jak potřebuji Boha a taky druhé lidi. Výzvou byl samozřejmě i jazyk nebo to, že jsem snědá. V Los Angeles jsem tím nijak nevyčnívala, tam jsou lidé všech ras, ale tady jsem měla pocit, že jsem na míle jediná a že na mě každý zírá.

Dnes tvoříte krásnou rodinu se dvěma malými dětmi. Jeden její člen ale chybí; vaše druhé dítě, dcerka, která se narodila se vzácným onemocněním. O co se jednalo? 

Renee: Na začátku těhotenství všechno vypadalo v pořádku, ale podrobnější ultrazvukové vyšetření v druhém trimestru odhalilo věci, které lékaře znepokojily. Následné vyšetření na magnetické rezonanci u dcery potvrdilo vrozenou vývojovou vadu, při níž se nevyvinou nervová vlákna, která propojují obě mozkové hemisféry. Dalo se očekávat, že dcera bude mít opožděný fyzický i mentální vývoj. Lékaři postupně objevovali další a další problémy: špatné zakřivení páteře, problémy s ledvinami… Jejich názory na jednotlivé problémy se různily. Jedni říkali, že některé věci se po porodu samy spraví, a jiní, že se to může ještě zhoršit…

Autoři: Kateřina a Tomáš Coufalovi

Ukázka z rozhovoru, který vyšel v listopadovém čísle Života víry. Jan a Renee Pospíšilovi v něm dále vyprávějí o tom, jak se vypořádávali s vážným onemocněním dcery a s její ztrátou a

jak tato zkušenost ovlivnila jejich víru v zázraky a v Boží dobrotu.

Tématu ztráty blízkého člověka se časopis věnuje i v dalších článcích. Přestože jako křesťané máme naději věčného života, před smrtí máme respekt a do jisté míry se jí bojíme. Proč? A v čem je tedy křesťanská naděje specifická? Jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka a jak nás Bible učí truchlení? Jak provázet umírající? Nad otázkami se zamýšlejí David Novák, Radka Bužgová, Mark Vroegop a s osobní zkušeností se sdílejí  Dave Patty a Dita Frantíková.

V časopise dále najdete ohlédnutí za životem „Božího pašeráka“ Bratra Ondřeje, zamyšlení nad darem úžasu, do historie se vypravíte po stopách athénského oltáře neznámému Bohu, sondu do jiného světa nabídne článek o seriálu z židovského prostředí.

Nechybí ani příběhy čtenářů o modlitbách za lékařku nebo o pokusu o sebevraždu, kreslený vtip Pavla Bosmana, zprávy o dění u nás i ve světě či oznámení o chystaných křesťanských akcích.

Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i elektronicky ve formátu PDF a zvukové podobě. 

Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.

Exit mobile version