Rakovina – metastáze na více místech – léčbu odmítl. Brněnský radní Svatopluk Bartík na svém Facebooku zveřejnil informaci o tom, že Miloši Zemanovi zbývá posledních několik měsíců života. Zpráva během chvíle proletěla médii a dlouho na sebe nenechala čekat ani reakce prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka. Ten tvrzení razantně popřel a prohlásil, že Bartíkova slova budou mít právní dohru. Radní nakonec sice svůj příspěvek stáhl.
Pokud by měl Bartík skutečně pravdu, není minimálně necitlivé informaci tímto způsobem zveřejňovat? Zdravotní stav je intimní záležitostí, což by mělo platit bez výjimky dokonce i pro nejvyššího státního činitele usilujícího o znovuzvolení. Něco takového přeci nelze zaobalit ušlechtilými slovy o veřejném zájmu.
O velmi nevkusný útok by šlo i v případě, kdy by se jednalo o lež. Ačkoliv se od hlavy státu už dávno neočekává, že bude cválat do bitev v čele své armády, stále mají přirozeně větší šanci na zvolení čilejší jedinci. Každý národ chce mít prezidenta, který je zdravý a svěží. Taková charakteristika sice už na Miloše Zemana dávno nesedí, navzdory prohlášením Hradu je evidentní, že prezident na tom není zdravotně nejlépe, nicméně fáma o rakovině přilila další olej do ohně.
Reklama
V souvislosti s touto kauzou sociální sítě zaplnila nová vlna nenávistných komentářů namířených proti Zemanovi. Znovu se ukázalo, jak se během let Zemanova prezidentování vystupňovala intenzita útoků na jeho osobu. Internet se ataky jen hemží a mnoho z nich je už daleko za hranicí dobrého vkusu. Nad tím, že má člověk při procházení diskuzí pocit, jako by se brodil stokou, se v dnešní době už pozastavuje jen málokdo. Nicméně je ale zarážející, jakými slovy jsou schopní Zemana častovat i jinak slušní a vážení lidé, nezřídka dokonce i křesťané. Argumentují tím, že prezident sám si nebere servítky, a tak se není čemu divit, když jeho chování vyvolává podobné reakce. V důsledku se nakonec ti, kteří nejhlasitěji bojují proti Zemanově buranskému chování, často chovají úplně stejně jako on.
Miloš Zeman se s oblibou svými výroky prochází po hraně a často zajde i daleko za pomyslnou čáru únosnosti, což mezi lidmi oprávněně vyvolává negativní odezvu. Je naprosto v pořádku nesouhlasit s chováním prezidenta a mluvit o tom. Kritika může být tvrdá a nekompromisní, měla by ale stále zůstávat v mezích slušnosti. Proto musíme rozlišovat mezi potřebnou kritikou, která je bezesporu zdravou součástí dobře fungujících demokracií, a nevkusnými útoky.
Mnozí nemohou vystát například Zemanovy nevybíravé poznámky na adresu jemu nepohodlných lidí. Jenže místo toho, aby zvolili kritiku na úrovni, se často snižují k ještě horším útokům, než jakých se dopouští sám prezident. Až to skoro vypadá, že ti, kteří nejvíc vykřikují, že nechtějí být zastupováni člověkem s podobně buranským vystupováním, si to nejvíc zaslouží. Protože pokud si přejeme, aby nás hlava státu náležitě reprezentovala, i my bychom se podle toho měli chovat. Apely za návrat důstojnosti a slušnosti na Hrad budou vždy znít absurdně z úst těch, kteří nevynechají příležitost uštědřit současnému prezidentovi nenávistný kopanec.
Autor: Kristýna Gillíková, foto: Wikimedia
Reklama