Ježíš Kristus přinesl na Zemi osvobození a spásu skrze zjevení pravdy. Říká to na mnoha místech v Evangeliích, nejvíce asi u Jana: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (8, 32); „Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (14, 6); „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda“ (17, 7).
Nechci se zde dnes zaobírat fenoménem dezinformací a polopravd, či aktuálním ultralevicovým populistickým trendem zejména LGBTQ+ komunity a jejich podporovatelů v mainstreamu. Jde mi o fenomén jiný a tím jsou sociální sítě, na kterých se realizuje drtivá většina současné mladé generace. Sítě jako Instagram, Facebook, TikTok jsou přeplněné často krásnými fotografiemi a krátkými videi, které mají znázorňovat žádaný ideál současnosti: wellbeing & trendy (česky něco ve smyslu mít se dobře a jít s dobou.) Já sám ze zmíněných sociálních sítí používám jen FB a to zejména k propagaci evangelizačních akcí, do kterých jsem nějak zapojen, nebo které podporuji. Občas tam „poustnu“ nějakou fotografii z výletu či z rodinné oslavy. A zde se dostáváme k prvnímu kamenu úrazu: na sociálních sítích téměř nikdo nezveřejňuje své negativní zážitky a už vůbec ne fotografie, na kterých by mu to neslušelo. Ani já to nedělám. A přitom, dlužno přiznat, můj život rozhodně není fotoalbem šťastných momentů. Spíše naopak – často bojuji a mračím se, či mě něco bolí a kroutím obličejem. Když si lidé dříve dělali papírová fotoalba – šlo také zejména o hezké fotky. Účel však byl jiný. Album nemělo být on-line výkladní skříní jakési demonstrované pseudo-pohody, ale sloužilo ke vzpomínkám a jako podklad pro vyprávění dětem a vnoučatům, když se rodina sešla a povídalo se po slavnostním obědě.
Manželka pracuje v ženském kolektivu a často mi s úsměvem povídá o mladších kolegyních, které stráví nakrucováním a pózováním při pořizování selfie-fotografií i několik hodin pracovní doby. (Tu nejpovedenější potom zveřejní se statutem „náhodné momentky“ na nějaké té síti.) Říká tomu „dělat kačera“, protože holky přitom nepřirozeně špulí rty a vůbec vypadají úplně jinak něž v reálu. (U nás v práci je mladá kolegyně. Ta má silnou nadváhu, avšak na těchto autoportrétech, které také každý druhý den zveřejňuje, vypadá, že má míry modelky. A přitom každý, kdo ji zná, ví, že takto ve skutečnosti nevypadá.) Objevuje se tedy k poměrně závažné téma a tím je ÚMYSLNÉ klamání okolí. Nejsem psycholog, ale i bez této erudice je mi více než zřejmé, jaké důvody se za takovým chováním skrývají: nespokojenost se sebou samým, smutek, deziluze, snaha být „in“, touha po uznání, nedůvěra ve své vlastní schopnosti, a další. Proč jinak by někdo inzeroval často tisícům „přátel“ na síti fotku z dovolené, kde s manželkou či přítelkyní vypadají jako pár snů, ale ve skutečnosti každý ví, že jejich společný čas se podobá spíše válečné zóně, a i tu dovolenou nakonec poplivou kvůli chování toho druhého…
Kdosi napsal, nevím už kdo, že my lidé chceme být klamáni. Asi každý čtenář s tímto souhlasí. Ovšem zamyslíme-li se nad tím, proč tomu tak je – odpověď nebude tak jednoznačná. Osobně si myslím, že za vším stojí strach. Strach z neznámého, strach z neúspěchu, strach z nepřijetí.
SOUVISEJÍCÍ – Setkávání
A tím se dostáváme ke druhému kamenu úrazu fenoménu sociálních sítí: obava, že nebudu vypadat tak, jak svět žádá, se stává pro mladé lidí fobií a děsem. Je tak silná, že dokáže bořit jinak pevné hranice a meze dané výchovou, školním řádem či etikou společenského chování. Zde by opět mohli přijít ke slovu psychologové a psychiatři a povídat nám o extrémně stoupající křivce sebepoškozování (zejména) u mladých dívek, sebevražd či pokusů o ně. (Myslím, že by sem šlo zařadit i tetování.) U chlapců je problém méně okatý, nicméně však alarmující: chlapci většinou tráví 4-8 hodin času před monitorem jakéhokoli druhu. Jejich vědění a zájem se tak profiluje pouze do trendů a zpráv z vybraných serverů, který takto fatálně deformuje jejich duševní obzor, vědění i světonázor. Schopnost přečíst knihu se nenávratně vytratila z palety činností většiny mladých lidí. Zároveň s tím však mizí i schopnost VYHLEDAT SI relevantní zprávy a informace o dění doma či ve světě. Můj syn přesně zná detaily ze života YouTuberů a jemu blízkých celebrit, ale netuší, že Řecko hoří, nebo že Izrael je na pokraji války. Aby mi nebylo špatně rozuměno: chápu, že zájem o tyto trendy-věci patří k dospívání a asi jsem nebyl jiný. Navíc vítám novinky na poli výpočetní techniky, rychlost internetu a kvalitu současných mobilů, které jsou pro většinu lidí (i pro mě) nepostradatelnou kanceláří v kapse. Alarmující je, že můj syn a jeho kamarádi NEVÍ, kde si informace ze světa vyhledat a jak na ně nahlížet. (Zde neberu v potaz servery typu Novinky.cz nebo Seznam.cz.) Otázka pro čtenáře: Je to jeho vina? Anebo se jedná o zmatení dnešní doby, kdy vám internetoví giganti nabízí bloky svých „zpráv“, kdykoli otevřete notebook nebo se podíváte do telefonu? Stále více mi dělá starost evidentní strach všech těch generací „Z“ a „Alfa“, že jejich vizáž je klíčem k úspěchu a vůbec k přežití. Negativní sebehodnocení mladých lidí zachází do takových extrémů, kdy často nevidí jiné východisko než sáhnout po droze (jakékoli) anebo si sáhnout na život.
Uklidňuje mě, že i v tomto Bábelu současnosti stále platí, že Ježíš přinesl Pravdu, která osvobozuje. Mluvte proto se svými dětmi s láskou o Bohu a investujte svůj čas do vysvětlování současných událostí a trendů optikou Božího slova. Tak totiž narovnáme pokroucené zrcadlo dnešní doby, aby odráželo pravdu o tom, jak se na vše dívá Bůh.
Bude to ale fuška!
Autor: Ondřej (Andy) Janeta Datum: 30. srpna 2024 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.