Často se proroctvím vytýká přílišná obecnost. Zaznívají slova typu „tráva je zelená“, tedy obecné informace s trvalou platností. To je někdy způsobeno tím, že se za proroctví prohlašují i jiné projevy Ducha. Velmi často se za proroctví vydává slovo povzbuzení. To, že někomu řekneme, že je pro Boha vzácný, že ho Bůh miluje a že o něm ví, může pro něj mít v dané situaci klíčový význam, i když to platí obecně pro každé Boží dítě. Mnohé to povzbudí a je to projev Ducha, nikoli však proroctví.
Další, už závažnější chybou je to, co jeden prorocky obdarovaný člověk nazval „čtením duše“. Zvláště za lidmi s prorockým obdarováním mnohdy přicházejí lidé, kteří by rádi slyšeli potvrzení něčeho, co si přejí. Jejich touha z nich přímo čiší. Pokud tomuto „tlaku“ služebník neodolá, lehce zamění hlas Ducha svatého za tuto „křičící touhu“ a „prorokuje“ to, co chce dotyčný slyšet. Zde se ovšem jedná o duševní proroctví, resp. proroctví falešné. Dotyčnému může prorokující potvrdit něco, co mu Bůh neslibuje, způsobit falešné očekávání a v budoucnu někdy i hořkost, když se dané „proroctví“ nenaplní.
Tato chyba souvisí s tím, že až na výjimky raději prorokujeme věci pozitivní než negativní. Jenže prorokovat někomu, že pro něj má Bůh manžela nebo manželku, že bude určitě uzdraven anebo že se neplodnému páru narodí dítě, je zásadní věc. Prorokované Boží soudy může zastavit pokání, ale pokud je prorokováno něco pozitivního bez specifických podmínek, a nestane se to, bylo to falešné proroctví. V době proroka Jeremjáše prorokovalo hodně „proroků“ pozitivní věci, a Jeremiáš jako jeden z mála prorokoval soud. V Jeremjášovi 28,9 čteme: „Když bude prorok prorokovat o pokoji, to, že tohoto proroka opravdu poslal Hospodin, se pozná podle naplnění prorokova slova.“
Pokud prorokujeme dobré věci, které se nedějí, a nečiníme z toho pokání, úcta k prorockému slovu klesá. Vím o lidech, kterým bylo prorokováno, že budou uzdraveni, ale už nežijí. Slyšel jsem o neplodných párech, kterým bylo prorokováno, že budou mít děti, ale nemají je. Neslibujme Hospodinovým jménem něco, co neříká, jen proto, že to někdo chce slyšet a že mu to přejeme. Tím dotyčnému nejen nepomůžeme, ale ještě znevažujeme proroctví jako takové, a dokonce i Hospodina jako domnělého autora výroku. Lehce je potom vyvolán dojem, že Hospodin nedrží své slovo. Pokud jsme někdy takovýmto způsobem prorokovali, buďme odvážní a čiňme z těchto výroků pokání – tam, kde jsme slovo přinesli.
Autor: Lubomír Ondráček, hlavní pastor KS Praha a předseda KMS
Foto: Život víry – Tomáš Coufal
Článek vyšel v rámci tématu „Proroci ještě nevymřeli“ v červnovém vydání časopisu Život víry (2019/6). Nad tím, jak správně prorokovat a proroctví přijímat, se dále zamýšlí např. Miloš Kačírek, předseda prorockého hnutí Orli.
Číslo také přináší rozhovor s bývalým televizním moderátorem a současným poslancem Alešem Juchelkou, dramatický příběh motorkáře i svědectví bývalého mafiána, vzpomínky na pastora V. Santaria, recenze knih, zprávy ze života církve nebo kalendář křesťanských akcí.. Více na www.zivotviry.cz.
