Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa.
1J 4,13-14

Pěkně starý problém prorok připomíná. Člověk vymýšlí modly a živého Boha staví na druhé místo (ne-li ještě dál). Pro mne je to „kristovské“ řešení mnohem lepší, než znal ještě Ozeáš. Jenže Duch Boží učí totéž, co učil Ozeáš. Nespoléhat na Pána je cesta falešná. Kéž bych uměl vždycky rozpoznat správnou chvíli a udělat dobré rozhodnutí – celoživotní, a třeba i docela všední a každodenní. Kéž bych se dovedl vždycky ukáznit, abych nezdříml a nezlenivěl. Cesta životem je sice dlouhá, ale ono to docela uteče. Pak se člověk nestačí divit, že něco prováhal.
Milý Duchu Boží, pomoz mi bdít a neustále sledovat dobrou cestu, která vede k životu.

J 14,23-27 * Sk 2,1-18 * Ž 118,1-14