Služba vysvobozování, resp. vyhánění démonů, je kontroverzní téma. Někdo odmítá, že by nějací démoni vůbec byli, někdo vidí démona za každým rohem, resp. problémem. V evangeliích čteme o této službě dost často. V dějinách církve byla používána se střídavou intenzitou. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, lidé se stejnými těžkostmi, kteří vysvobození potřebovali při setkání s Pánem Ježíšem, jsou na této zemi stále.
Někdy slýchám, že v církvi je víc labilních, psychicky nemocných a „podivných“ lidí než běžně v populaci. Lidí, kteří potřebují větší péči a větší díl lásky než ostatní. Žádná statistika na to není, ale myslím, že je to pravda. Lidí s nějakými těžkostmi bývá v církvi větší množství. Jsem přesvědčen, že to je dobře. Dokonce bych řekl, že pokud nějaký sbor nemá žádné lidi s problémy, nebude to tím, že je tam taková Boží moc, ale spíš tam panuje učení, které vede k tomu, že lidé své problémy zamlčují nebo jsou ze sboru vytlačeni.
Proč si myslím, že zapojení lidí s problémy je správné? Protože kam jinam by takoví lidé šli? I za Ježíšem chodili podivní lidé. I jemu bylo vytýkáno, že se stýká s lidmi, kteří nemají vysoké společenské postavení – s prostitutkami, celníky, dnes bychom je nazvali kolaboranty. Církev by měla být místem, které unese lidi, se kterými se jinde nebaví, kterými jinde pohrdají. I takové, kteří mají nějaké psychické problémy.
Často ale není jasná hranice mezi tím, co je problém tělesný, co duševní a co duchovní. Naši osobnost tvoří tělo, duše a duch a navzájem je to provázané. Rád bych se zastavil u několika omylů, které nám brání efektivně pomáhat lidem, jejichž problémy se týkají duše a ducha.
První omyl říká, že vyhledat pomoc prostřednictvím psychologie a psychiatrie je projev nevěry. Opačný extrém říká, že pokud se někdo cítí špatně, je potřeba jít k odborníkovi.
Druhý omyl spočívá v tom, že někteří lidé za každým problémem vidí démony. Když si například někdo zlomí nohu, nabídnou vysvětlení, že mu ji určitě podtrhl nějaký démon. Opačný extrém s démonickou aktivitou vůbec nepočítá. Podle něj činnost démonů skončila někdy v prvním století, anebo jsou možná někde v Africe.
Třetí omyl souvisí s postojem k odborníkům: Je to představa, že psychoterapie je vyšší forma pastorace. Přitom však jde o dvě rozdílné disciplíny. Zjednodušeně se dá říct, že psychoterapie jedná s duší, zatímco pastorace jedná navíc i s duchem. Často ale problém zasahuje obě oblasti a je potřeba je propojit. Měli bychom člověka vidět jako celek a podle toho se mu také věnovat.
Kdysi jsem mluvil s Pavlem Rausem, průkopníkem křesťanského poradenství v církvi, o tom, jací lidé za ním jako za psychoterapeutem přicházejí. Řekl, že často jsou to lidé, kteří mají diagnostikované nějaké psychické onemocnění, ale mnohdy jde o lidi, příčinou jejichž problémů není diagnostikovatelný problém, ale nedostatek vztahů. Jsou ze společenství, kde se podceňuje pastorace ve smyslu mít možnost se s druhými sdílet o svých zápasech.
Myslím, že to je důležitý ukazatel pro nás, kteří se věnujeme péči o druhé: Abychom nepodceňovali otázku, zda sami máme zdravé vztahy a přátele, se kterými můžeme otevřeně mluvit o svých bojích, a také, zda takové vztahy podporujeme ve svém společenství.
Vymítání nemusí být hlučné a bizarní
Rád bych se nyní blíže věnoval specifické oblasti pastorace, jakou je démonická posedlost a vymítání…
Autor: Lubomír Ondráček Datum: 16. února 2025 Foto: Bhupendra Shrestha, Pixabay
Ing. Lubomír Ondráček je hlavním pastorem KS Praha a tajemníkem KMS.
Praktické rady a příklady z praxe popisuje Lubomír Ondráček v článku, který vyšel v únorovém čísle Života víry, jehož téma zní „Temná strana Síly“. Bible jasně mluví o existenci duchovní bytosti jménem Satan či Ďábel. Nejspíš tedy o ní máme něco vědět. Stručný přehled toho, co Bible říká o Božím nepříteli, sepsal Michal Klesnil. Jennifer Nizzová z USA vzpomíná, jak se její život změnil poté, co jako profesionální věštkyně v úzkosti volala „jméno, kterého se démoni bojí nejvíc“. Téma doplňuje sloupek Tomáše Dittricha o rozlišování duchů a kreslený vtip Pavla Bosmana.
Aktuální Život víry přináší také rozhovor s ukrajinským pastorem Romanem Lebeděvem. Ten se ze zločince a narkomana stal člověkem, který obětavě slouží stovkám dalších, často těm, mezi něž dříve sám patřil, a vede je k Ježíši. Z bývalých narkomanů a bezdomovců vytvořil cca 80členný sbor, který zasahuje široké okolí. V rozhovoru vzpomíná, jak se setkal s Ježíšem, jak vznikalo jeho společenství, a mluví i o tom, jaké zázraky kolem sebe na válečné Ukrajině vidí, jak se za svou zemi modlí a jak přemýšlí o její budoucnosti.
„Věřím, že moc islámu bude zlomena,“ říká ve svém článku Stan Goodenough, novinář žijící v Izraeli. Petr Kučera si v úvodníku klade otázku, zda je lepší mít sebevědomí, nebo pokoru, a
V novém čísle najdete také články o blahodárném vlivu chození do církve na naše zdraví, příběhy čtenářů nebo virtuální rozhovor s průkopníkem charismatického hnutí Davidem J. du Plessisem. Nechybí ani zprávy o církvi u nás i v zahraničí a oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.