V církvích se často potkávám s ženami, které si prošly nebo procházejí rozvodem. Máte i vy ve vašem sboru takovou ženu? Pak vám nabízím malý vhled do jejího života. Je jí cca 40 let, děti jí brzy vyletí z hnízda, pokud se tak již nestalo a její muž nabral druhý dech. Odešel buď k mladší, hezčí, štíhlejší, zajímavější, temperamentnější. Může se jednat o kolegyni z práce a v tom horším případě o ženu, služebnici z církve.
Proč? Co jsem udělala špatně, řekne si manželka. Podívá se na sebe: Měla jsem víc cvičit, měla jsem se oblékat líp, měla jsem svého muže víc chválit a obdivovat, měla jsem…
Trpí výčitkami, pláče, zlobí se, tak jako každá žena, která se ocitne v zoufalém stavu. Když se situace podchytí v počátku, je možné, že přes všechny těžkosti se manželství může zachránit. I vy v tom můžete pomoct. Modlitbou, zájmem o manželství, pastýřskou službou, poradenstvím, osobními rozhovory.
Pokud je však rozhodnuto, že rozvod proběhne, nastává tíživá situace pro manželku a její děti. Zůstává sama. Na všechno. Má výčitky, obviňuje se, je na všechno sama, má méně peněz, více starosti, které předtím neřešila, protože se o ně staral její muž. Řeší rozbitou pračku, technickou na autě, vodovodní kohoutek, který jako na potvoru začal kapat, zablokovaný účet a nebo vybrané peníze…
Chodí do sboru dál, ale ne že by se cítila líp, protože bratři a sestry kolem ní chodí po špičkách. Ti, co jsou smělejší, se s ní dají do řeči, ale ona odchází z rozhovoru hotová, protože k tomu všemu jí bylo řečeno, že i ona má svůj podíl na rozvodu, protože kdyby dělala to a nebo naopak nedělala tamto, její muž by nehledal jinde. Jiní se kamarádili víc s jejím mužem a tudíž do problému vidí „lépe“, než ostatní a navíc jim byl ten muž sympatičtější, vždyť kdo by s takovou ženou vydržel?
Cítí se odděleně i od Boží rodiny a to by se stávat nemělo. Kde jinde má očekávat podporu? A nejenom na samotném začátku, ale je potřeba s ní ujít cestu dlouho alespoň tři roky. Zvládnete to? Chce to odvahu, vytrvalost, pečlivost i ostražitost.
Dám vám několik rad, postřehů. Třeba vám pomůžou.
-
Zeptejte se jí, s čím potřebuje pomoct a buďte neodbytní.
-
Pokud jí půjdete pomoct domů a jste muž, jděte vždycky ve dvojici. Ochráníte sebe i ji od zbytečných pomluv.
-
Až pojedete nakupovat, jednu tašku potravin věnujte jí a jejím dětem. Nikdy není dost mléčných výrobků, zeleniny, ovoce. Můžete přidat prášek na praní. A nebo jí do kapsy dejte pětistovku.
-
Vtáhněte její děti ještě víc do aktivního života sboru, vezměte je do cukrárny, na výlet, ale buďte citliví na to, co se jich ptáte. Zvláště dospívající o tom, co se stalo, nechtějí mluvit. Je jim to nepříjemné. Dejte jim čas.
-
Probírejte se ženou všechny detaily, o kterých chce sama mluvit a i kdyby se opakovala, buďte trpěliví a nechte ji mluvit. Potřebuje se smířit s tím, že její muž v tuto chvíli pro ni zemřel. A jako každý pozůstalý, i ona si potřebuje svůj smutek odnosit. Bude to trvat nejméně rok.
-
Důvěřujte jí. To, že je sama, neznamená, že chce hned ulovit dalšího partnera. To se děje zřídka. Většinou hledá pochopení a útěchu.
-
Modlete se s ní.
-
Mějte ji i její děti rádi, i když má třeba divné stavy, furt brečí a stěžuje si.
Možná by mě napadlo víc věcí, ale vy jste na ně jistě přijdete sami. Kéž by se lidé nemuseli rozvádět.
Promiňte, pokud jste muž a žena byla nevěrná vám. Třeba někdy příště napíšu i o vás, mužích.
Autor: Jiřina Gina Čunková
Foto: Pexels a Youtube