Možná vám je povědomá tato scéna. Kazatel právě dokončil své evangelizační kázání a dává znamení chválícímu týmu, aby začal hrát jemné, tiché tóny. Atmosféra je vážná. V tom se z mikrofonu ozve známá pasáž ze Zjevení Jana: „Hle, stojím u dveří a tluču. Pokud někdo slyší můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou (Zjevení 3:20).
Četl jsem v jednom biblickém komentáři, že tento verš patří vůbec k nejvíce zneužívaným biblickým pasážím. V čem je problém? Často bývá používán v situaci evangelizace a sdílení víry s nevěřícími, tento verš však byl myšlen úplně jinak. Jedna ze základních pouček správného výkladu Bible je čtení v kontextu. Bible nebyla psaná ve verších ani v kapitolách. Kontext třetí kapitoly knihy Zjevení nám naznačuje, že daná biblická pasáž není věnována nevěřícím lidem, ale je určená právě církevnímu sboru. Zjevení 3:14a: „Andělu církve v Laodiceji napiš ….“
Německý kazatel Ulrich Parzany si při výkladu zmíněné biblické pasáže ze Zjevení Jana položil stejnou otázku, která je i v titulku naší úvahy: „Může Kristus opustit církevní sbor?“ Sbor v Laodiceji byl poslední ze sedmi sborů v malé Asii na území dnešního Turecka, kam byl dopis apoštolem Janem poslán. Situace toho sboru byla velmi vážná a varování od Pána je jasné: „Vždyť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi, ubohý, chudý, slepý a nahý.“
Může to být i situace některých sborů? Je možné, že jsme materiálně bohatí, ale v Božích očích jsme slepí, nazí a duchovně chudí? Kdysi dávno jsem četl poučnou příhodu. Před církevního hodnostáře přišel jeden muž. Hodnostář se mu chlubí: „My už nemusíme spolu s Petrem a Janem říkat, zlata a stříbra nemám.“ (Skutky 3) A daný muž mu odpovídá: „To je sice pravda, ale také spolu s Petrem nemůžete říct. Ve jménu Ježíše Krista, vstaň a choď!“
Církev má finance na zajištění krásných prostor, pohodlných sedaček, ale může nám chybět moc Ducha svatého. Může se stát, že děláme program, pořádáme akce, ale nemáme Krista? Ten stojí před dveřmi a tluče?
Parzany při výkladu dané pasáže zmínil jednu příhodu příhodu z Německa. K jedné evangelizační akci si pozval jako hosty profesionální afroamerický pěvecký sbor z USA. Následně mu začaly chodit rasově motivavané e-maily od rozzlobených „křesťanů“.
Pokud Kristus opustí sbor a Duch svatý se přestane dotýkat životů lidí, může jít jen o otázku času, kdy se daná církevní budova ocitne na stránkách s realitami. V Americe mají některé realitní kanceláře dokonce zvláštní kategorii pro církevní budovy.
Ve Skutcích 2:42-46 se píše o životě prvních sborů. Všechny církevní denominace odvozují své kořeny od apoštolů a života prvotní církve. Musíme se tedy neustále sami sebe ptát, do jaké míry následuje naše společenství model prvotní církve. Skutky 2: 47a: „A Pán den co den přidával k jejich společenství.“ Prvotní církev byla plná života, lásky a práce Ducha svatého a výsledkem bylo, že společenství prvních křesťanů rostlo.
Nám se ale často stává, že čteme Bibli přes „brýle“ dnešní kultury, která nás obklopuje, a hledáme výmluvy, proč to, co se píše v Bibli, v 21. století není možné. Francis Chan, známý americký kazatel, jednou vysvětloval, jak bychom měli přistupovat k Bibli, a použil obraz opuštěného ostrova, kde si jen ty, Bůh a Boží slovo. Tento autor v nedávném kázání též ironicky poznamenal, že pro některé „následovníky Krista“ stačí jen změna času bohoslužeb a už se ve sboru neobjeví.
Může tedy Kristus opustit církevní sbor?
Vždy to začíná lidmi, kteří opustili Boha a evangelium. Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Což to nejsou vaše nepravosti, které vás oddělují od vašeho Boha? A vaše hříchy, které způsobily, že skryl tvář před vámi, a neslyší? (Izajáš 59: 1-2)
Autor: Michal Nosáľ
Foto: Wikimedia