Mnozí lidé z mnoha zemí poslechli povolání, aby se stali pastýři, které národy potřebují. Ježíš ale tyto lidi varoval, že půjdou jako ovce mezi vlky. Jinými slovy, jdou do války, ale beze zbraní. Je spousta oblastí, kde potřebují krýt záda od těch, kdo zůstávají doma – financemi, modlitbami za ně osobně i za jejich národ a službu, přátelstvím a nakonec péčí nebo prostorem ke službě, když se vrátí domů. Chtěla bych se teď zaměřit na jednu oblast: pozdravy z domova.
Vojáci zažívají bitvy a vítězství, ale k těm patří i hrozné věci – bolest, nepohodlí, smrt, nespravedlnost, strach, zbabělost, selhání, vztek, vysílení… Někdy to trvá tak dlouho, že zapomenou, že tohle není normální život, že někde žijí lidé v pokoji, v bezpečí, užívají si obyčejné radosti a mají svůj život více méně pod kontrolou. Bůh mě povzbudil, že kdykoliv nás bitva zmáhá, máme od ní odhlédnout a vzpomenout si na svůj nebeský domov, kde je spravedlnost, radost a pokoj, ale také na svůj pozemský domov, kde nás mají lidé rádi a modlí se za nás.
V tomhle jsem měla veliké štěstí. Mám milující sbor a před odjezdem na misii jsem přečetla spoustu chytrých knížek, jak svůj sbor i ostatní církve připravit. Získala jsem pravidelné finanční podporovatele a modlitebníky. Někteří se zavázali modlit se za mě pravidelně jednou týdně, jiní každý den. S rodiči a nejlepší kamarádkou jsem zavedla pravidelná setkání po Skypu, která jsem dodržovala, i když jsem měla hodně práce nebo špatnou náladu. Také jsem několikrát dostala opravdový balík s fidorkami, tatrankami, řasenkou a léky – s tím, co jsem zrovna potřebovala! To se pak slaví Vánoce úplně jinak!
Jiní se zavázali, že mi budou občas posílat psaníčka a e-maily jen tak. Nedovedete si představit, jak ubíjející je, když pošlete modlitební dopis 100 lidem, a nikdo z nich na něj nereaguje. Říkáte si: Čtou to vůbec? Modlí se za mě někdo? Ale to se stalo jen málokdy. Většinou se ozvalo mých pět věrných, kteří napsali jednu větu: Díky za zprávu, modlíme se za tebe a máme tě rádi. To stačí! Teplé lidské slovo v češtině! A pak také jednou za čas pár lidí, kteří napsali i kratičký osobní e-mail nebo zareagovali na něco, o čem jsem psala. To mě pak motivovalo psát vytrvale a často.
Řeknete si, co jí mám psát? Žije život, který si ani nedovedu představit! Přeci jí nebudu psát o tom, jak tady utírám dětem zadek? Ale nemylte se. Jedna z mých nejoblíbenějších dopisovatelek mi každé dva měsíce napsala na půl stránky vtipné historky s vařením, vybíravými dětmi, zaneprázdněným manželem, chaotickou maminkou a spontánními nápady na výlet na chalupu či jiné dobrodružství. Balzám na duši!
Reklama
Probudila se s pocitem, že jsem v nebezpečí
Ještě se zastavím u modliteb. Několikrát mi Bůh dal důkaz o tom, že slyší modlitby mého společenství. Jednou jsem pracovala do tří v noci a ráno si chtěla přispat. Namísto toho jsem se vzbudila už v půl sedmé. Měla jsem ještě dvě hodiny čas a chtěla zas usnout, ale rozhodla jsem se zajít si na záchod. Cestou jsem našla v kuchyni začínající záplavu. Bylo to v zimě a voda v potrubí často zamrzala. Přes noc jsme ji tedy nechávaly puštěnou. Moje spolubydlící ale ráno v pět, než odešla do práce, postavila do dřezu misku tak nešikovně, že se ucpal odpad a za tu hodinu a půl už koberec plaval na dvou centimetrech vody. Začala jsem vodu vytírat ručníkem, ale když se dotkl vody, cítila jsem mravenčení v rukou. Byla jsem po probdělé noci hodně rozespalá a nemyslelo mi to, ale najednou jako by mnou někdo zatřásl a mně došlo, že se možná voda dostala podlahou až k elektrickému vedení bytu pod námi a že elektřina zřejmě probíjí. Došla jsem si tedy pro mop a celou záplavu zpacifikovala bez dalšího nebezpečí.
Den nato jsem mluvila se svou sestrou. Ptala se mě, co jsem dělala předchozí den o půl sedmé ráno. V ČR to bylo 2:30 v noci, ale ona se probudila s pocitem, že jsem v nebezpečí a má se za mě modlit. Nevím, jestli by mi proud ublížil, kdyby se nemodlila, ale minimálně mi ušetřila velkou finanční částku, kterou bychom museli uhradit, pokud bych se neprobudila a my bychom vytopily byt pod sebou.
Je ale také třeba, aby se církev modlila za národ, kde misionář slouží. Tam, kde po staletí vládl nepřítel, se jen tak lehce nevzdá, a na to jeden člověk nestačí. Ovoce misionářovy služby je závislé na modlitbách, které pro ni získá. Další oblastí je také podpora pronásledované církve a vězňů, petice za jejich osvobození atd. V tom se ještě máme hodně co učit.
Některé věci se do modlitebních dopisů napsat nedají, zvláště pokud člověk slouží v uzavřené zemi. Jeden způsob je, když vedoucí modlitební skupinky jednou za čas zavolá Skypem a zeptá se, za co se mají modlit. Ale nejlepší je, pokud lidé z církve přijedou misionáře navštívit. V některých zemích mohou pomoct s praktickými záležitostmi, ale stačí i jejich přítomnost a modlitby. A pokud na vlastní kůži zažijí život svého misionáře, většinou se jim pak za něj mnohem snáze modlí.
Pomůže to ale také misionářovi. Cítí podporu, ale návštěvníci také zvýší jeho hodnotu v komunitě. Mnozí obyčejní lidé v mé zemi si o mně mysleli, že jsem „divná“. Starší vzdělaná svobodná žena, ta je asi hodně sobecká a nezávislá, a možná ji nikdo nemá rád. Když mě pak přijel navštívit příbuzný s přáteli a oni viděli, že mám milující rodinu, najednou jsem stoupla v ceně.
V Čechách se říká, sejde z očí, sejde z mysli. Ale Bůh na nás i na ty ovce bez pastýře myslí neustále. Buďme jako on.
Reklama
******************************************************
Autor: Hana Šmídová
Ilustrační foto: Wikimedia
Zkrácená verze článku, který v plném znění vychází v lednovém čísle časopisu Život víry (2018/1), jehož hlavním tématem je misie. Jak se žije misionářům daleko od domova? Co prožívají a s čím se potýkají? Jak je na dálku podpořit a povzbudit? Zážitky a příběhy ze svého misijního života zde dále sdílejí manželé Ed a Annie Kramerovi z Holandska, Radka K., Peter Kuruc, Anežka Rybáriková nebo Marek Slánský.
Dále časopis přináší reportáž z rozlučkové kampaně evangelisty Reinharda Bonnkeho v Africe, zprávy ze života církve doma a v zahraničí, příběh čtenáře, úvahu nad Biblí nebo přehled chystaných křesťanských akcí.
Více informací o čísle najdete zde: http://www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2018-1
Elektronické vydání (PDF): https://www.palmknihy.cz/krestanstvi/zivot-viry-2018-01-177210
Informace o předplatném: www.zivotviry.cz