V České republice žádají desítky čínských křesťanů o azyl. Osmi šťastným bylo v loňském roce vyhověno, ostatní ministerstvo vnitra zamítlo, ale soud již v jednom případě rozhodnutí zvrátil. Celá kauza vrhla světlo na žalostné postavení bezmála 100 000 křesťanů v nejlidnatější zemi světa.
Pronásledování křesťanů v Číně sahá až do misijních dob od raného novověku. Na druhou stranu, křesťanské misie velmi obohatily čínskou civilizaci a uspíšily její modernizaci tím, že čínským elitám zprostředkovávaly západní poznatky. Čínští křesťané byli po staletí trnem v oku čínskému nacionalismu, ale skutečnou pohromu pro čínské křesťany a vůbec všechna náboženství znamenalo až založení rudé Číny v roce 1949. Za Velké kulturní revoluce bylo křesťanství dokonce zcela zakázáno. Po smrti Mao Ce-tunga a částečném uvolnění byly opět povoleny některé křesťanské církve, ale pouze jejich čínské varianty. Čínská lidová republika nikdy neuznala svébytnost katolické církve a nemá ani diplomatické vztahy se Svatým stolcem. Pravověrní čínští katolíci věrní papeži tedy žijí v zásadě v ilegalitě.
V posledních letech, za vlády současného prezidenta Si Ťin-pchinga, se situace ještě zhoršila. Otevřeně se podporují protikřesťanské a protizápadní teze ve jménu čínského nacionalismu a „čínské cesty k socialismu“. Křesťanské mše jsou pod kontrolou policie, nezřídka dochází k demolici kostelů, zabavování křesťanských symbolů, zatýkání kněží, mnichů a řádových sester je na denním pořádku. Obětí paragrafu „podkopávání státní moci“ jsou stovky či tisíce, přesné číslo nikdo ale neví. Velmi to připomíná 50. léta v Československu. Aby Čína trochu zmírnila zahraniční kritiku, podepsala v září 2018 s Vatikánem dohodu o jmenování biskupů.. Mnoho církevních představitelů, např. hongkongský kardinál, dohodu kritizovalo s tím, že se jedná o příliš velký kompromis s Pekingem. Mezitím ale pokračovaly demolice, rušení protestantských církví, např. Církve Sión, i další represe vůči katolickým kněžím. Policejní stanice údajně dostávají dobré hodnocení od nadřízených, pokud postupují přísně právě vůči křesťanům. Úřady také experimentují se zrůdným opatřením, jak zpřetrhat generační propojení věřících – začínají zakazovat návštěvu mší lidem mladším 18 let. Vývoj situace lze monitorovat na stránkách organizací Open Doors USA či Bitter Winter.
S postavením křesťanů v Číně ostře kontrastují podmínky, jakým se těší na Tchaj-wanu. Zde jsou křesťanům garantovány veškeré svobody vyznání i liturgie a ostrovní stát udržuje diplomatické vztahy se Svatým stolcem jako pozůstatek vztahů mezi Vatikánem a meziválečnou Čínskou republikou. Dlužno podotknout, že dlouholetý představitel Tchaj-wanu, generalissimus Čankajšek, byl sám křesťan. Důležité ale je, že nyní je Tchaj-wan liberální demokracie, která respektuje lidská práva, včetně náboženského vyznání. Osobně jsem se o tom přesvědčila při návštěvě mše svaté v jednom z kostelů v Tchaj-peji. Nelze tedy argumentovat neslučitelností jiných náboženství s čínskou civilizací. Pevninská Čína by se měla poučit. Dokud se nepoučí, měli bychom čínským křesťanům pomáhat, jak to jen půjde. I formou azylu v České republice nebo nátlaku přes instituce Evropské unie.
Autorka je europoslankyně za KDU-ČSL Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.