Pastoři, raději vděčnost než mrzutost!
Když členové sboru se spíš začnou hádat, než aby věc řešili pokojnou cestou, když se víc zajímají o politiku než o učednictví, když přikládají větší váhu spontánnímu vědátorovi než vašemu přesvědčení získanému poctivým studiem, dokonce když víc upadají do hříchu, než aby žili podle Písma, když odmítají rady přátel a ženou se za modlami, o kterých víte, že jim ublíží, když si udělají čas na školní programy a sportovní události, ale do sboru nepřijdou, zato kritizují nedávné rozhodnutí vašeho vedení – pak vaše nářky nad takovými „nespravedlnostmi“ vyznívají jako oprávněné.
A vy jste na to sami. S pokušením reptat na vlastní sbor se musí vypořádávat všichni pastoři. Ale nezůstaňte u toho! Dejte si pozor, abyste si nezvykli na podrážděný postoj vůči Božímu lidu.
Mojžíšův příklad
Ve 4. knize Mojžíšově 11 je Mojžíš Izraelci už otrávený. Několikrát si stěžovali, jak se o ně Mojžíš stará, jak je vede a jestli vůbec může. A on padl za oběť výlevům hněvu jejich tvrdošíjnosti. Během jedné zkoušky na poušti začalo stěžování u nešťastné skupiny lidí označované jako „chátra“. Naříkali si, jak jim bylo mnohem lépe pod jiným vedením. I když se Bůh jasně postavil za Mojžíše, nechtěli ho. Raději by jako otroci sloužili faraonovi, než aby jako svobodní lidé šli za Mojžíšem. (Mojžíš měl štěstí, že e-maily, online petice nebo sociální sítě tehdy neexistovaly).
Neustálé nářky Mojžíše drtily. A ten si Bohu stěžoval, že mu Izraelce dal, aby se o ně staral. Ptal se Boha, proč. Cítil se uražený, naštvaný. Kořen hořkosti prorůstal stále hlouběji. Propast mezi vůdcem a národem se rozšiřovala. Mojžíšovi se zdálo, že břemeno vedení je příliš těžké.
Každý pastor zná pokušení zaměřovat se hlavně na problémy ve svém sboru. Tíhneme k tomu, abychom si stěžovali na komplikované lidi a na problémy, které nám berou chuť. Tím oslabujeme svou víru v Boha, a tak uvadá naše láska k lidem. Zanedlouho buď vyhoříme, nebo spálíme mosty, když sloužíme s postojem plným podrážděnosti, a ne milosti.
Zanedlouho buď vyhoříme, nebo spálíme mosty, když sloužíme s postojem plným podrážděnosti, a ne milosti.
Pavlův příklad
Ani Pavel nebyl v životě uchráněn těžkých situací nebo nepříjemných lidí. Chodil bok po boku s falešnými učiteli, prožíval odpadnutí a zradu, znal pomluvy a řečičky, pracoval i uprostřed konfliktů a rozdělení. Lidé zpochybňovali jeho apoštolství, upřednostňovali jiné vůdce a znevažovali jeho autoritu a obdarování.
Na Pavlových dopisech však vyniká způsob, že důsledně uplatňoval milost, místo aby si naříkal. Povznesl se nad hříšné shromáždění a nedokonalé farníky, ale to nezastínilo jeho práci pro Boha. Zaměřoval svůj pohled na dobré dary a na růst, a tím nacházel důvody pro vděčnost.
Jeden příklad z listu Koloským. Když myslí na tamější sbor, říká, že za ty věřící děkuje (Ko 1,3). Nechtěli byste, aby tohle bylo základní nastavení směrem k vašemu sboru?
V popředí Pavlova uvažování není falešné učení, štěpení sboru nebo nezdravé praktiky asketismu. Pavel se sice dotýká těchto témat, neignoruje je. Ale na prvním místě má na mysli vděčnost. Jeho reakcí, která ho v souvislosti se sborem vede na kolena, je oslavování, ne naříkání.
Děkuje Bohu za jejich víru, lásku a naději (Ko 1,4-5). Je vděčný za to, jak Ježíšovo evangelium přivádí cizí lidi do rodiny (1,2), zraje jeho ovoce a šíří se do světa (1,6). Nic z toho není jejich ani Pavlova zásluha, ale Boží. Pavel to ví a je vděčný za drobné i velké věci, které Bůh uprostřed nich koná.
Pavel dokáže zaujmout postoj vděčnosti vůči Bohu za nedokonalý sbor, protože důvěřuje Bohu, že on nese konečnou odpovědnost za jeho zdar. Je pravda, že Pavel v tom hraje určitou roli. Povzbuzuje je, napomíná, vyučuje i varuje (1,28). Ale církev je pouze Kristova nevěsta. To dobré, co v nich začalo, je Boží práce a Bůh je věrný, aby ji dotáhl do konce (Fp 1,6). Pavel nebere na svá ramena veškerou tíhu jejich růstu, zdraví nebo vytrvalosti. Cítí zdravou míru zodpovědnosti a dělá, co je v jeho možnostech, aby je pásl, ale přitom je svěřuje Bohu a jeho nechává nést hlavní tíži.
Vděčnost nám umožňuje vidět věci z ptačí perspektivy. Je jednoduché se zaměřovat na chyby, selhání a zklamání, to vede k celkovému znechucení, naopak vděčnost nám otvírá oči nad tím, jak Bůh působí ve své církvi. Hledejte ve sboru to, za co můžete být Bohu vděční, a nestěžujte si na to, co nedělá. To je prostě cesta k optimistickému pohledu, pozitivnímu postoji. Tak si budete moct hovět v Božím požehnání, které jste dosud možná nevnímali.
Praktické způsoby, jak být vděčný
Uzavřu osmi praktickými body, jak rozvíjet vděčnost za sbor, do kterého vás Bůh postavil.
- Vzpomeňte si na Boží věrnost a moc během doby trvání sboru.
- Děkujte Bohu za spasení díky Kristovu výkupnému dílu. Dokonce i když možná nevidíte mnoho ovoce, evangelium nám vždy dává důvod radovat se z jeho slitování, milosti a lásky.
- Sledujte, jak Bůh působí. Nepřehlížejte drobná požehnání, kroky ke zralosti nebo malý růst, ze kterého máte radost. Vyhledávejte věci a oceňujte je.
- Začleňte vděčnost za váš sbor do času vašich modliteb, svědectví a rozhovorů mezi staršími a dalším personálem. Ať se místo stěžování šíří vděčnost.
- Budujte prostředí, kde by lidé mohli mluvit o tom, jak Bůh působí v jejich životech nebo co je učí. Někdy nevíme, co všechno Bůh koná, protože nemáme prostor, kde by to lidé mohli říkat.
- Buďte vděční a žijte vírou. Služte, kažte, modlete se, vyučujte, navštěvujte, pastýřsky se starejte, získávejte učedníky a naplňujte svou službu vděčností Bohu za všechno, co bude dělat, a to ještě dřív, než to na vlastní oči uvidíte.
- Mluvte s lidmi, kteří jsou ve vašem sboru noví. Tito lidé přicházejí často proto, že vidí znaky zdraví. Mohou být velmi povzbuzujícím hlasem, protože spontánně mluví o tom, jak vidí Boha působit nebo proč jsou za působení vašeho sboru vděční.
- Když při přemýšlení o svém sboru cítíte podrážděnost a znechucení, přesměrujte své srdce od reptání k vděčnosti. Sčítejte požehnání. A děkujte Bohu, že tento sbor svěřil do vaší láskyplné, moudré péče.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Dustin Crowe Pŕeklad: Jan Vopalecký Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 31. prosince 2020 Foto: Pixabay
Dustin Crowe slouží jako pastor v Penningtonu, Indiana, USA