KL: Bývalý slovenský křesťanskodemokratický politik Vladimír Palko opakovaně hovoří o tom, že konzervativci a křesťanští demokraté (a pravice obecně) po 2. světové válce byli tolik pohlceni obnovou Evropy a hospodářským a politickým zápasem s komunismem, že podcenili skrytou agendu kulturní, tzv. „antropologické“ revoluce, které se mezitím podařilo zmocnit se většiny vlivných institucí západního světa. Souhlasil byste s tímto hodnocením? Pokud ano, kudy vede cesta k nápravě? Jak mají konzervativci v takové situaci postupovat?
Marek Výborný: Ano, Vladimír Palko, myslím, správně čte situaci křesťanskodemokratického proudu v Evropě v posledních 70 letech. Dnes všichni vnímáme, že jsme v pozici neustálé defenzívy vůči všem více či méně obskurním nápadům, které bohužel nacházejí slyšení i v řadách některých konzervativně založených kruhů. Tlak propagandistů levicové neomarxistické lobby je obrovský. Příklad posledního sestřelení britského spisovatele a politologa Rogera Scrutona je v tomto smyslu do nebe volající. Cíl je zřejmý: aby z veřejného života odešli ti, kteří nevyhovují parametrům politické korektnosti. Ten tlak je směřován nejen k lidem konzervativního smýšlení ve veřejném prostoru, ale i vůči společnosti jako celku. Cesta ke změně bude dlouhá, ale jsem přesvědčen, že musí být dlážděna každodenním úsilím o oponenturu různým i zastřeným formám korektnosti, obraně základní hodnoty svobody člověka ve všech ohledech jeho působení. A politicky je potřeba rozdrobený konzervativní proud integrovat. A nebát se spojovat a spolupracovat právě na této části politického hřiště.
KL: Co byste odpověděl na postesknutí, že mnozí konzervativně a/nebo křesťansky smýšlející voliči mají v posledních letech stále silnější pocit, že pro svůj životní styl, pro témata, která považují za podstatná, nenacházejí na politické scéně adekvátní zastání? Kdejaká obskurní menšina se těší pozornosti médií a podpoře celebrit, ale „nejpočetnější menšina“, tedy křesťané, si často odnášejí pocit, že jejich „kauz“ se nikdo nahoře nezastává.
MV: Je to hozená rukavice nám, konzervativním politikům. Vymezovat se proti liberálnímu levicovému mainstreamu je samozřejmě složité, ale nesmí se v tom polevit. Ať už je to zastání pro pronásledované křesťany ve světě, obrana manželství jako svazku muže a ženy, stabilní rodiny nebo obezřetnost při různých nesmyslných (i po právní stránce) návrzích jako je úprava antidiskriminačního zákona. Je ale třeba se vymanit z té defenzívy. Lidé obecně podporují ty, kteří jim nejen zajistí stabilitu a řád, ochrání základní hodnoty, ale také ty, kteří jim něco pozitivního přinesou. Proto je nutné spojovat síly na konzervativní části politického hřiště, podporovat vzdělání a školství, rodinu. Když jsem mluvil o antidiskriminačním zákoně, tak je otázka, zda tam nechybí např. zakotvení diskriminace z důvodu předpokládaného mateřství… Kolik žen se s podobným přístupem setkalo? Je to určitě k zamyšlení a debatě.
KL: KDU-ČSL jako by se v posledních letech neuměla rozhodnout, zda chce být spíše křesťanskou demokracií, tedy stranou vědomě stavící na křesťanských základech své politiky, či zda naopak tyto křesťanské kořeny spíše nezdůrazňovat a hrát více roli strany (vše)lidové. S jakou vizí přicházíte vy?
MV: KDU-ČSL má v tomto jasno. Opakovaně zaznělo, a já osobně to stále zdůrazňuji, jsme středopravicová konzervativní politická strana. Křesťanství vedle židovských kořenů a antické vzdělanosti (a římského práva – např. mnozí tvrdí, že manželství je náboženský konstrukt, tak samozřejmě rodinné právo je daleko starší) je jedním z našich pilířů a základním ukotvením našeho programu, postojů. O tom není pochyb. Jsme součástí křesťanskodemokratického proudu, hájíme svobodu spojenou se zodpovědností, z křesťanství plynoucí solidaritu, která není socialismem. Kultivovaný konzervatismus je naše ideové ukotvení. Víme, kým jsme. Věříme, že i mnohý volič s liberálním akcentem dokáže ocenit naši věcnost, proevropskou zahraničněpolitickou orientaci a snahu o konsenzus a obecné blaho.
KL: Jaká úvaha stála u zrodu myšlenky přizvat na kandidátní listinu KDU-ČSL pro volby do Evropského parlamentu zástupce menších konzervativních stran?
MV: Právě dlouhodobá rozdrobenost konzervativního proudu v České republice. KDU-ČSL je připravena být tou integrující kultivovanou silou. A nakonec Evropské volby, kde jsme spojili síly s Konzervativní stranou, SNK-ED, Korunou českou a dalšími jsou toho důkazem. Chci udělat z KDU-ČSL novou, integrující sílu a zvu všechny, kterým není lhostejná skutečná konzervativní středopravicová politika. Zvu všechny, pro které je demokracie sice nedokonalý, ale stále nejlepší způsob řízení státu. Zvu všechny, kteří nediskutují o tom, zda patříme do Evropy. Zvu všechny, kteří za slovem křesťanská slyší slova jako velkorysost, vzdělání, svoboda a odpovědnost, radost a důstojnost lidského života od početí až po přirozenou smrt. Toto jsou hodnoty, za kterými stojíme a podáváme ruku všem, kteří mají pocit, že tyto hodnoty je třeba hájit.
KL: Obrázek předsedy Evropské komise Junckera kladoucího věnce k pomníku Karla Marxe se v očích mnohých staly symbolem odtrženosti části evropských elit od normálního života a také symbolem příkopu mezi „starou“ a „novou“ Evropou, který je dán odlišnou historickou zkušeností. Jak v této souvislosti hodnotíte perspektivy Evropské unie tváří v tvář eurovolbám letos v květnu?
K Evropské unii není alternativa. Připomeňme si, že je to projekt, který Evropě mimo jiné přinesl 74 let míru a relativního bezpečí. Není to projekt bez chyb a jistá odtrženost části elit od běžného života společnosti je zjevná. Jsem přesvědčen, že se musíme vrátit ke kořenům. Byly to právě křesťanskodemokratické strany, osobnosti jako Konrad Adenauer, Alcido di Gasperi nebo Robert Schuman, kteří stáli na počátku evropské spolupráce. A pokud jde o předsedu Junckera, KDU-ČSL ho vyzvala usnesením předsednictva, aby zvážil rezignaci a předseda Bělobrádek to osobně přednesl na summitu lídrů EPP.
KL: Zdá se, že velkým tématem Západu se opět stává svoboda – svoboda slova, svoboda svědomí, svoboda náboženství. Jak si to vysvětlujete? Kde vidíte její největší ohrožení?
MV: Svoboda musí být spojena se zodpovědností. V dnešní touze liberální společnosti relativizovat všechny osvědčené vzory, všechny fungující instituce ve jménu korektnosti a neomezeného pojetí svobody chápané ve smyslu, že si mohu dělat, co chci, je právě tím, co ohrožuje samotnou svobodu. Chceme společnost skutečně svobodnou, politicky postavenou na liberální demokracii bez mravního relativismu. Takovou, kde naše názory jsou respektovány a ne dehonestovány.
Po léta bývala vzorem KDU-ČSL německá CDU. Bývaly i časy, kdy na volebních plakátech stávalo, že budeme-li volit jako v Německu, budeme jako v Německu i žít. Nelze nevidět, že CDU Angely Merkelové se od CDU Helmuta Kohla dost podstatně liší. Není na čase připustit, že nekritické následování některých západních vzorů může být zavádějící? Že co je dobré pro Německo, nemusí být vždy vhodné pro Českou republiku? Máme na mysli třeba odklon od jaderné energetiky a spalovacích motorů, klimatická mánie či v neposlední řadě politiku otevřených hranic vůči nelegální migraci?
MV: Je pravda, že i postoje CDU se mění a některé kroky kancléřky Angely Merklové byly kritizovány i ze strany KDU-ČSL. Musím Vás opravit, KDU-ČSL opakovaně hovořila o tom, že musíme volit jako v Bavorsku, chceme-li se mít jako Bavoři. A to je jiná situace. Nám je určitě dlouhodobě bližší CSU, s kterou dlouhodobě úzce spolupracujeme. A jisté napětí mezi CSU a CDU je dostatečně známé. Ale vnímám, že po nástupu Angrett Kramp-Karrenbauerové se pozice CDU také začíná měnit.
KL: Přihlásil jste se k tomu, že v případné příští vládě by KDU-ČSL měla usilovat o ministerstva práce a sociálních věcí a školství. Máte představu, jakým způsobem by měla býti prováděna reforma stávajícího penzijního systému?
MV: Ano, my tu reformu máme připravenou již z doby tzv. Potůčkovy komise. Chceme jít cestou kombinace průběžného financování a vlastní iniciativy občanů směrem k penzijnímu systému. A pokud jde o princip zásluhovosti, tak tam se musí promítnout nejen odpracovaná léta a výše příjmu, ale také počet vychovaných dětí. Tedy netrestat ty, kteří se zasloužili o to, že celý systém bude nová generace schopna ufinancovat.
KL: V konzervativních kruzích je aktuálním tématem financování nestátních neziskových organizací, tedy zejména těch, které – jak se my konzervativci důvodně domníváme – šíří (takto i za naše peníze) ideologie s potenciálně společensky destruktivním vlivem, např. ve školách. Jste spokojen s tím, jak jsou dotační toky ve školství momentálně nastaveny? A pokud ne, co byste navrhoval v této oblasti změnit?
MV: Netýká se to pouze školství. Opakovaně kritizujeme evropské dotace na aktivity z oblastí, které vůbec nejsou součástí evropských politik a mají být výhradně na národní bázi, např. evropské dotace pro iniciativy LGBT komunity pod zástěrkou politiky diskriminace apod. Dotační politika i v ČR potřebuje jasná pravidla a také dozor nad jejich dodržováním. To platí i pro MŠMT. Nesmí se ale paušalizovat. Problémy najdeme i u některých rádoby „konzervativních“ neziskovek. Musí nám jít o rovnost, což se mnohdy neděje.
KL: Osobám, které v různé míře potřebují péči jiných osob, je „na ruku“ vyplácen tzv. příspěvek na péči. Sami tito lidé se pak rozhodují, jakou službu budou využívat a kým bude poskytována. Co byste říkal na podobný princip v rámci péče o děti, kdy by např. bylo významně omezeno dotování mateřských škol a tyto prostředky by byly vypláceny „na ruku“ rodičům s dětmi ve věku od 3 do 6 let?
MV: Stát musí být garantem funkčního vzdělávacího systému od předškolního vzdělávání dál. Proto bych se spíše soustředil na fungující systém, kvalitu předškolního vzdělávání a také respektování a umožnění individuálního přístupu včetně možností individuálního vzdělávání. Vyplácení jakýchkoli dávek „na ruku“ vždy hrozí možným zneužitím. Je potřeba se věnovat samotnému vzdělávacímu systému a jeho kvalitě.
Marek Výborný (*1976) Syn bývalého ministra obrany, posléze ústavního soudce a dnes soudce nejvyššího správního soudu Miloslava Výborného. Vystudoval teologii a historii na filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 2001 učí na gymnáziu v Pardubicích latinu, dějepis a základy společenských věd, šest let byl na gymnáziu ředitelem. Od roku 2005 člen KDU-ČSL, dlouholetý zastupitel v Heřmanově Městci, kde celý život žije. V říjnu 2017 zvolen do sněmovny, koncem března 2019 zvolen předsedou KDU-ČSL. V nově zvoleném předsednictvu strany bude mít na starosti školství, vědu a výzkum, zahraniční politiku a parlamentní legislativu. Je ženatý a má tři děti. Korespondenční rozhovor pro KONZERVATIVNÍ LISTY připravil David Floryk.