Pokud je nám Bůh blízko, proč míváme pocit, že jej tedy necítíme? Možná jsme zatím nenašli svou vlastní svatou pěšinku k Bohu, což je téma, které jsme minule nakousli. Nemluvím o tom, že k Bohu vedou různé cesty. Ježíš je jediná cesta k Bohu. Všichni ale víme, že jsme různorodé typy osobností. Někteří z nás jsou cholerici, jiní melancholici; někteří jsou orientování na výkon, jiní na vztahy; někteří z nás jsou samotáři, jiní zase typičtí týmoví hráči; a ještě jiní jsou konzervativně a lineárně založení, kdežto jiní progresivně a postmoderně. Zkrátka, jsme jiní a máme jiné způsoby, jak se učíme a jak vnímáme. Proto se také lišíme v tom, jak vnímáme Boží přítomnost a blízkost v našem životě. Náš způsob se pak pro nás stává pěšinkou k Bohu: vlastním stylem spirituality, kdy kráčíme spolu, ale originálně. Mluvím-li o originálních pěšinkách k Bohu, co mám na mysli? Myslím si, že existuje několik pěšinek, mezi něž patří tyto:
(1) Pěšinka vztahu. Po vztahové pěšince jdou lidé, pro které je téměř nemožné jít za Bohem sami nebo o samotě. Tito lidé se cítí blízko Bohu tehdy, když můžou objevovat a poznávat Boha společně s jinými lidmi. Tito lidé jsou skutečným pojítkem v církvi. Bývají to vedoucí skupin (formálních nebo neformálních). Příkladem je apoštol Barnabáš, který celou svou spiritualitu shrnul do jediného slova: Povzbuzování. Dokonce i jeho jméno znamená „syn povzbuzení“.
(2) Pěšinka intelektu. Na intelektuální pěšince kráčí lidé, kteří před tím než učiní jakýkoliv duchovní progres, musí do toho zapojit a expandovat svou mysl. Tito lidé rádi čtou knihy, studují a skrze četbu se setkávají s Bohem. Lidé, kteří se cítí blízko Bohu ve svém intelektu, jsou jako tank. V okamžiku, kdy „pochopí“ nějakou pravdu, nic je nemůže zastavit. Jsou to mnohdy učitelé v církvi a pilíře ochrany a stability. Příkladem je apoštol Pavel, který nejvíce vytvořil intelektuální základ křesťanské víry.
(3) Pěšinka služby. Na pěšince služby naleznete lidi, kteří se Bohu cítí nejblíže tehdy, kdy aktivně pomáhají jiným lidem. Nic je k Bohu nepřiblíží tolik, jako když vidí, že někomu v něčem pomohli: zodpovězená modlitba, přivedení člověka ke Kristu, praktická radost. Lidé, kteří se cítí blízko Bohu ve své službě, jsou nepostradatelnými lidmi v církvi. Jsou jako motor celé služby. Příkladem by mohl být Pavlův žák Timoteus, který si získal důvěryhodnost svou službou lidem.
(4) Pěšinka ztišení. Po pěšince ztišení jdou lidé, kteří se s Bohem spojují (jak jinak než) v tichu. Je to zvláštní Boží kmen křesťanů. Hodiny rozjímají nad tématem. Nevadí jim samota, lidé jsou spíš někdy překážkou. Často jsou to modlitebníci, kteří ve skrytu a rozjímání jsou spojení s Bohem. Lidé přibližující se k Bohu skrze ztišení jsou ztělesněním svědomí církve, bývají to lidé, kteří se modlí ve skrytu. Takovým příkladem byli Simeon a Anna, kteří se léta modlili za příchod Mesiáše v chrámu, aby pak Ježíše přivítali.
Opakem této pěšinky je (5) Pěšinka aktivismu. Na aktivistické pěšince kráčejí lidé, kteří jsou nejblíže k Bohu tehdy, když stojí na hraně workholismu. Nevydrží ani na chvíli posedět, jsou to opaky lidí ve ztišení. Vidíte ten konflikt? Aktivisté budou lidi ve ztišení považovat za líné, ale lidé ve ztišení budou zavrhovat aktivisty jako nebezpečnými workholiky. Lidé, kteří se cítí blízko Bohu tehdy, když uvádějí věci do varu a chodu, jsou velkými inspirujícími motivátory. Tlačí věci kupředu. Skvělým příkladem byl apoštol Petr. Při četbě evangelií si musíte všimnout, že je ho všude plno. Horlivý, aktivní, a smělý.
(6) Pěšinka stvoření. Po pěšince stvoření jdou lidé, kteří se nejlépe dokážou spojit s Bohem v přírodě. Nikde se necítí k Bohu tak blízko, jako když jsou obklopeni Božím stvořením. Tito lidé přinášeji církvi větší obraz. Zvedají naše oči ze zaneprázdněnosti života na perspektivu věčnosti. Takovým příkladem byl starozákonní Agúr, o kterém čteme v Přísloví 30.
(7) Pěšinka uctívání. Po pěšince uctívání jdou lidé, kteří jsou nejblíže k Bohu v čase uctívání a chval. Moc rádi zpívají Bohu písně, a to jak o samotě, tak v církvi. Tito lidé dávají církvi dimenzi nadpřirozeného Božího působení. Vždy budou směřovat více nahoru než do strany, ale to je v pořádku. Díky tomu totiž vybudují závislost na Bohu. Asi nejznámějším příkladem by byl starozákonní král David, který napsal většinu Žalmů, ve kterých si pomocí uctívání vylévá srdce Bohu a přibližuje se k němu.
Jak vidíte, existují různé pěšinky. A my jako lidé, kteří chtějí kráčet spolu a přitom originálně, uděláme dobře, když se zamyslíme nad několika úkoly, jak se můžeme spojit s Bohem skrze vlastní pěšinku:
Identifikuj svou pěšinku. Odmítni pokušení poměřovat se s jinými lidmi a jejich cestami. Odmítni pokušení vybírat si pěšinku, která by se ti nejvíce líbila. Zjisti to, co tě nejvíce přibližuje k Bohu: Je to četba knihy? Je to uctívání? Je to příroda? Je to samota?
Praktikuj svou pěšinku. Jakmile identifikuješ svou primární cestu k Bohu, praktikuj ji, jak nejvíce jen můžeš. A rozvíjej se v ní. Najdi si na ni čas, odděl si k ní místo, plánuj svůj čas a své aktivity podle toho.
Měj respekt k ostatním pěšinkám k Bohu. Čas od času experimentuj s jinými pěšinkami k Bohu. Proč? Protože ti to dá možnost objevení něčeho nového a dá ti to možnost k osobnímu růstu. Jinými slovy: Aby ses k Bohu přiblížil co nejvíce, praktikuj svou nejpřirozenější pěšinku, ale pak začni experimentovat s dalšími pěšinkami.
Pomoz ostatním najít jejich pěšinku. Přestaň vyučovat svou pěšinku jako jedinou cestu k Bohu a místo toho pomoz lidem objevit cestu, kterou se oni dokážou nejvíce přiblížit k Bohu. To je nakonec přesně to, co znamená kráčet spolu a přitom originálně.
Zdroj:Blog Lukáše Targosze
Foto: Creative Common Search