Dobře si pamatuji na den, kdy jsem se setkal osobně s Duchem svatým. Abych řekl pravdu, nikdy jsem o něm nic moc neslyšel, snad jen to, že je součástí Boží Trojice: tedy, že Bůh je jeden, ale zjevený ve třech různých osobách. Jenže, zatímco Boha Otce jsem si uměl představit jako toho hlavního bosse, Stvořitele nebe a země, a Ježíše jsem si uměl představit jako člověka (tím, že Ježíš přišel na zem v podobě člověka, je to snadné se s ním identifikovat a konkrétně jej následovat), Ducha svatého je poněkud složitější si představit. Duch je totiž duch. Navíc, je jako vítr, těžce jej chytneme. Měl jsem rád Ježíše, byl jsem mu vděčný za jeho přátelství a za jeho odpuštění a přijetí. Z lásky ke Ježíši jsem mu chtěl sloužit, chtěl jsem pro něho něco udělat. Proto jsem se přihlásil jako dobrovolník do služby, připravený dělat cokoliv bude potřeba. Aniž jsem to čekal, velmi záhy se mi otevřely možnosti dělat další a další věci. Cítil jsem, že moje touha sloužit Ježíši roste. Všiml si toho jeden můj přítel, který byl o něco starší a zkušenější. Pamatuji si, jak ocenil mou touhu sloužit Bohu a pak mi řekl, že abych mohl skutečně efektivně sloužit Bohu, potřebuji být naplněný Duchem svatým. Moc jsem o tom nevěděl, tak mi řekl, kdo Duch je, co dělá a co se mnou chce dělat. Především mi chce dát moc sloužit Bohu nadpřirozeně, tedy jinými slovy: nad mé přirozené schopnosti a vlastnosti. Byl jsem mladý, ale moc dobře jsem věděl, že mé schopnosti jsou omezené. Tak jsem si ten večer klekl k posteli a poprosil jsem Ježíše, aby mě seznámil s tím jiným Pomocníkem, Advokátem, Utěšitelem, prostě, jak jej Ježíš nazval u poslední večeře se svými následovníky, a kterého slíbil poslat svým učedníkům. Poprosil jsem jej, aby mě tímto Duchem pokřtil, a aby mě zmocnil dělat všechno, co po mě bude jednou chtít. Když jsem se modlil, zatočila se mi hlava, měl jsem pocit, že se vznáším. Vstal jsem od postele s vírou, že když prosíme Boha o jeho Ducha, dá nám svého Ducha (přesně jak to Ježíš popsal).
Proto se dnes bude budu věnovat tématu zmocnění Duchem. Je to totiž tak důležité, že apoštol Pavel napsal ve svém dopise Efezským, že budeme-li naplňováni Duchem, budeme se chovat moudře a nebudeme jako hlupáci! Efezským 5:15-18: Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli. Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem. Všimněte si, že mluví v průběžném čase – naplňování Duchem není jednorázová událost, ale je to něco, co bychom měli umožnit Bohu neustále. Zajímavé v této pasáži taky je kontrast plnosti Ducha k opíjení se alkoholem. Kontrast je mezi hloupostí a moudrostí. Budeš-li se opíjet, budeš náchylný k hloupému chování, doslova „bez rozumu.“ Budeš-li plný Ducha, budeš náchylný k moudrému chování, kdy budeš rozumět tomu, co je Boží vůle pro tvůj život. Budeš zmocněný Duchem.
Nejprve se podíváme na to, jak to všechno začalo. Ještě před Ježíšovým veřejným působením začal sloužit lidem v Izraeli poslední z velkých proroků Starého Zákona, Jan Křtitel. Jeho poselství bylo jednoduché: Blíží se Boží království, proto čiňte pokání (tedy odvraťte se od svých hříchů) a na znamení, že to myslíte vážně, nechte se pokřtít ve vodě. Jan si vedl tak dobře, že se sbíhaly davy, aby poslouchali a nechali se křtít. Logicky tedy některé napadlo, že Jan bude očekávaný Mesiáš, ale ten rychle tyto myšlenky utnul slovy (Marek 1:7-8): Po mně přichází někdo silnější než já! Nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat mu řemínek sandálu. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým. Odkazoval se na Ježíše, který tedy má své následovníky ponořit do Ducha. A Ježíš to svým následovníkům na závěr své pozemské služby jasně připomenul (Skutky 1:5+8): Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým. (…) Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa. Říká tedy: Čeká vás ještě jiný křest než ve vodě. Budete ponořeni do Ducha, a až se to stane, přijmete moc, která způsobí, že budete mými svědky počínaje Jeruzalémem, a konče úplným koncem světa. Ježíš tady tedy jasně říká, že ono ponoření do Ducha zmocňuje ke službě Ježíši.
To je taky význam křtu v Duchu. Duch totiž už působí ve tvém životě: Vede tě ke Kristu. Ponořuje tě do církve. Vysvobozuje tě od těla a hříchu. Dává ti vítězství nad sebou samým. Učí tě pravdě. Ale jeho naplnění je zmocnění ke službě Ježíši. Pokud tedy nemáš v úmyslu sloužit Ježíši, pak je otázkou, proč bys měl hledat naplnění Duchem. Nebo ještě jinak. Pokud tak moc miluješ Ježíše, že mu chceš co nejlépe sloužit, pak potřebuješ naplnění jeho Duchem. Dary, které ti Duch chce dát, jsou nadpřirozeným uschopněním ke službě Ježíši. Nejsou to dary pro show nebo pro zábavu. Nejsou určeny proto, aby ses vytahoval nebo dokonce poměřoval s jinými křesťany. Dary jsou určeny pouze a výhradně ke službě Ježíši. Proto novozákonní autoři dávají tak velký důraz na to, že si máme těmi dary vzájemně sloužit. Není to jen Pavel, který to píše, ale také Petr (1 Pt 4:10): Každý z vás dostal nějaký dar, a tak si jimi navzájem služte jako dobří správci rozmanité Boží milosti.
Ježíš tedy své učedníky požádal, aby počkali, dokud na ně nesestoupí Duch, který je zmocní. Stalo se to o letnicích, tedy padesát dní po Velikonočních událostech a zhruba deset dní po Ježíšově odchodu ze země. Skutky 2:1-4 Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Letnice začaly tím, že 120 Ježíšových následovníků bylo spolu. Pravděpodobně se modlili. Každopádně ale byli spolu, protože církev je o tom, být spolu. Když Duch svatý přišel na první věřící, jeho příchod byl jako prudký vítr, který naplnil celou místnost. Bylo to něco jako tornádo. Ohnivé tornádo. Ve SZ se Boží přítomnost často projevovala ohnivým plamenem: Mojžíšovi se ukázal v hořícím keři, Izrael vedl ohnivým sloupem, Mojžíšovi dal zákon na hoře Sinaj, kde přebýval v ohni, Šalamoun viděl oheň sestoupit na nejsvětější místo při zasvěcení chrámu. Ve Skutcích 2 Boží oheň usedl nad hlavu každého věřícího. Každý věřící se stal hořícím keřem – místem Boží přítomnosti. Boží přítomnost byla tam, kde je jeho lid. Skutky 2:5-11 V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? 9-11 Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ Když Duch poprvé káže evangelium, činí tak ve všech jazycích najednou. Evangelium je hnutí jednoty v bohatství kulturní rozdílnosti. Církve, které jsou nejvíce zaměřeny na práci Ducha svatého, jsou zároveň i nejvíce kulturně rozmanité. Duch svatý totiž do svého království přivádí rozmanité lidi, kteří vůbec nejsou stejní.
Lidé však z toho byli zmateni a někteří dokonce začali tvrdit, že učedníci jsou opilí. Skutky 2:14 Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil. To je důležitá a zajímavá zmínka. Petr jen před několika týdny zapřel Ježíše před mladou dívkou u ohně během Ježíšova výslechu. Pak se setkal se vzkříšeným Kristem, což ho zcela proměnilo. Ale když na něj sestoupil Duch svatý, získal najednou odvahu se za Ježíše postavit před tisíci lidmi, který zcela otevřeně řekl (Skutky 2:32-33+36-37): A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové! Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití. (…) Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“ Kde se v něm vzala ta odvaha? To byla práce Ducha svatého. Stejný vzor vidíme znovu a znovu. Když o nějakou dobu později začnou autority církvi vyhrožovat a zakazovat jim mluvit o Ježíši, církev se modlí o nové naplnění. Výsledkem je (Skutky 4:31): Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo. Odvaha, smělost, jsou průvodní znaky Duchem naplněného člověka.
Co se tedy stalo dál? Skutky 2:37-39: Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“ „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ Petrova slova je zasáhla a na otázku, co dál, slyšeli, že potřebuji tři věci: 1. Činit pokání, 2. Nechat se pokřtít ve vodě, 3. Přijmout dar Ducha svatého, protože toto zaslíbení o Duchu platí i pro všechny budoucí generace, tedy včetně nás! I my potřebujeme zmocnění Ducha a jeho přítomnost. Proto se i ty, ať už jsi sám nebo to čteš s někým, můžeš a vlastně i musíš modlit za naplnění Duchem svatým. Než se do toho pustíš, dovol mi několik praktických rad:
(1) Ujisti se, že jsi přijal Ježíše jako Pána a Spasitele a tedy vyznej mu své hříchy.
(2) Přijmi skutečnost, že křest v Duchu svatém je dar od Boha.
(3) Buď připraven přijmout Ducha vírou, a ne intelektem či pocity. Neboj se, že bys mohl přijmout něco špatného.
(4) Uctívej Ježíše a pros jej, který je Křtitelem v Duchu svatém, aby tě naplnil.
(5) Pokud ucítíš vnitřní pnutí, dovol proudu modlitby v neznámém jazyku, aby vytryskl ven během uctívání Ježíše. Je velmi pravděpodobné (i když tomu tak není ve všech případech), že poté, co jsi byl naplněn Duchem svatým, jsi přijal dar modlitby v jiných jazycích. Jsou to jazyky, které ses neučil a kterým ve většině případů nerozumíš. Tento dar ti pomůže v modlitbě v těžkých situacích, nebo vmodlitbě za jiné lidi. Někdy se nám totiž stává, že máme silnou potřebu se za někoho modlit, ale nevíme přesně, za co ani jak. Počítej ovšem s tím, že Duch svatý ti dá dar(y), jak sám uzná za vhodné. Tyto dary poznáš nejlépe tak, že začneš sloužit tam, kde je potřeba, a dovolíš Bohu, aby ti skrze další křesťany otevřel dveře ke službě, kde budeš moci zkoušet další věci, pozorovat výsledky té služby i své pocity při ní. Nakonec si v té službě získáš potvrzení od vedoucích v církvi, ale to předbíháme. Všechno ohledně darů začíná tím, že požádáš Ježíše, aby tě naplnil svým Duchem a přijmeš ho jako dar, který tě zmocňuje, a který ve tvé životě bude působit jako vítr!
Pojď se modlit.
Zdroj: Blog Lukáše Targosze
Foto: Pixabay
[adrotate banner=“14″]