Světoběžník Loren Cunningham je charismatickou legendou. Zažil úžasné příběhy vedení Duchem svatým. Založil Youth With a Mission (Mládež s misií, YWAM), jednu z největších neziskových organizací na světě. Byl snad u všeho, co se v charismatickém hnutí v posledních 60 letech dělo…
Fascinuje mě tradice vaší rodiny: dědeček kazatelem, otec kazatelem. Podobné je to s rodinou vaší ženy. Co to pro vás znamená?
Jsem přesvědčen, že si stojíme na ramenou. Ježíš řekl: „Budete činit větší věci než já.“ Tím nemyslel, že můžeme zemřít za hříchy světa – mluvil o veřejné službě. S Reinhardem Bonnkem jsem byl v Nigérii na jeho poslední evangelizační kampani, kde se loučil. Účastnil jsem se i jiných jeho kampaní a taky jsem na některých kázal. Jeho kampaně mívaly jeden až dva miliony účastníků. Viděl jsem veliké zázraky. Tisíce zázraků. To jsou ty „větší věci“. Jako by Ježíš říkal: „Stojíte na mých ramenou a na ramenou těch, kteří byli před vámi.“
Od vzniku Mládeže s misií letos oslavíte 60 let. Jak se za tu dobu změnily způsoby misijní práce?
Po druhé světové válce se svět výrazně změnil. Mladší a mladší lidé začali hledat svoje místo. Když chtěl dříve někdo sloužit v církvi, znamenalo to strávit řadu let na biblické škole nebo na teologii. V době, kdy byl člověk takto připraven, aby šel na misii, bylo mu pětatřicet, a jestli měl už tři děti, nemohl jít nikam. Byl často starší než Ježíšovi apoštolové. Misii se do cesty stavělo stále více pravidel a povinností. Když jsme v roce 1960 začínali, narazili jsme na prostředí, které se stavělo proti nám. Říkali nám: „Nemůžete mladé vyzývat k takovým věcem.“
Jak jste na to reagovali?
Odvolával jsem se na Bibli a upozorňoval na Josefa, kterému v době příchodu do Egypta bylo 17. Janu Markovi, když vyrazil s Pavlem a Barnabášem, bylo možná dokonce 13. A také Daniel, Šadrak, Méšak a Abed-nego byli mladí. Bůh nemá předsudky, jde-li o to, jestli vás použije. Když jsme se dotýkali těchto věcí, hráli jsme nejen roli novátorů, ale také rozkolníků – tím mám na mysli, že jsme dělali nové věci novým způsobem. To staré bylo stále přítomno, evangelium, učednictví, zakládání sborů, tomu všemu jsme se také věnovali.
Změnilo se za těch 60 let v Mládeži s misií hodně věcí?
Doufám, že se měníme (smích), protože se mění svět! Se svým trojím posláním, které jsme měli od začátku – evangelizací, přípravou (angl. training) a službou milosrdenství – jsme došli do všech států světa. Podle Marka 16,15 máme nést evangelium každému živému tvoru. Můžeme ho sdílet mnoha různými způsoby, zvláště dnes, kdy jsou k dispozici sociální sítě. K učednictví je ovšem potřeba Bible. Je tak důležitá! Biblické kurzy a vyučování pořádáme ve 163 státech světa. Stálou službu máme v 191 státech.
Jezdíme také na krátkodobé misijní výjezdy. Třeba do Severní Koreje jezdíme od roku 1997. Mládež s misií si tam teď vzala na starost 72 tisíc dětí. Už se to může zveřejňovat, protože se k tomu veřejně vyjádřila i tamní vláda. Máme tam zemědělský dvůr a dvě továrny, jednu na produkci potravin, druhou textilní. Vybudovali jsme tam dva sirotčince.
Navštívil jste všechny státy světa, vaše manželka jich procestovala také hodně. Jak jste při své vytíženosti zvládali vychovávat děti?
Když jsme začínali, Bůh nám řekl, abychom pět let počkali, než děti povyrostou. Tak jsme se podle toho zařídili. Cestovali jsme spolu do všech světadílů. Nikdy jsme nebyli od sebe déle než den dva. Stali jsme se jednou bytostí. Když se nám narodily děti, a já jsem musel odjet – usiloval jsem o návštěvu Albánie, kde jsem věděl, že můžu přijít o život – odevzdali jsme se společně Pánu a také jsme Pánu odevzdali děti, protože on je otcem sirotků a ochráncem vdov. Návštěva v Albánii mi tehdy nevyšla, ale později jsme tam byli spolu. Společně jsme navštívili všech patnáct republik Sovětského svazu.
Jak jste zorganizoval svůj čas, jak jste ho rozdělil mezi práci a rodinu?
To Darlene vychovala naše děti. Já jsem je vychovával také, ale byla to především ona, se svou moudrostí. Když jsem jednou musel cestovat bez rodiny, modlil jsem se: „Pane, povolal jsi mě k národům. Jak mám nést svou zodpovědnost otce a manžela?“ Bůh mi dal biblický verš 1Kr 5,28. Nevěděl jsem, co se tam píše. Podíval jsem se tam: „Posílal jich (tj. mužů vybraných pro nucené práce) na Libanon deset tisíc, po měsíci se střídali. Měsíc byli na Libanonu a dva měsíce byli doma.“ Vyvodil jsem z toho, že nemohu nikdy být mimo rodinu déle než 30 dní, a to jsem dodržoval. A zadruhé, že celkově nemohu být bez rodiny víc než čtyři měsíce za rok. To znamenalo, že jsem je mohl brát i s sebou. Řekl jsem Bohu, aby na to obstaral peníze.
A obstaral je?
Zažil jsem v tom zázraky. Měl jsem kázat pěti tisícům lidí v Sydney v Austrálii. Napadlo mě, že bych s sebou mohl vzít Davida jako dárek k jeho 10. narozeninám. Neměl jsem na to, nevěděl jsem ani, jestli to je dobrý nápad. Když jsem kázal, přišla pod pódium jedna žena a pověděla mi: „Bůh mi řekl, abyste se svým synem udělal to, o čem přemýšlíte.“ Poděkoval jsem jí. Za několik minut ta žena přišla znovu a řekla mi: „Pán mi řekl, abych vám dala tohle. Má to něco společného s vaším synem.“ Byly to peníze, které pokryly jeho cestu. Mám spoustu takových příběhů…
Text: Tomáš Dittrich
Celý rozhovor s Lorenem Cunninghamem najdete v červnovém čísle mezidenominačního časopisu Život víry.
Číslo dále přináší téma „Svoboda od pornografie“: Jak se chránit před sexuálním pokušením? Co může pornografie způsobit, jak bychom k ní jako církev měli přistupovat, jak o ní mluvit s dětmi a jak skoncovat se závislostí na ní? Na to odpovídá např. psycholog Marek Macák nebo James Cecy.
Všechny tematické články i další příběhy, rozhovory a zamyšlení si můžete přečíst v papírové i elektronické verzi časopisu nebo si je poslechnout jako audio nahrávku. Více na www.zivotviry.cz.
