ODKVETLÁ PAMPELIŠKA Pampeliško, tvé zlaté vlasy v stříbro se přes noc změnily. Nadešel konec tvojí krásy. Už nezajímáš motýly. Tvůj závoj z lehounkého chmýří zítra ti vítr rozčepýří a po lukách ho rozptýlí. POMNĚNKA V PAMÁTNÍKU Pomněnko modrá, myslím na památník, který jsem kdysi měla. Kde asi skončil? Prohledávám šatník. Zavzpomínat bych chtěla. Už je to dávno, co jsme malovali barvami nebo tuší, na bílé listy přání lásky psali svým spřáteleným duším. Pomněnko křehká, trochu starodávná, ty pro mne nejsi veteš. Pomněnko něžná, znám tě od pradávna. V mém srdci stále kveteš. SEDMIKRÁSKA CHUDOBKA Sedmikrásko, podle jména měla bys jak krásná žena okouzlovat okolí. Ale tys jak Popelka - - nenápadná, nevelká, nenáročná, obyčejná, v létě, v zimě stále stejná, k nalezení kdekoli. Chudobkou tě nazvali, kdo se v tobě zklamali. Kde je těch tvých sedm krás? Sedmikrásko, klameš nás! ŠEŘÍK Melancholické jaro když přihořívá k létu, zahrady přetékají záplavou vonných květů. A cestou do polí až hlava zabolí z šeříků fialových bílých či purpurových. Celý kraj se jim koří, krasavcům z Černomoří. TULIPÁN Tulipáne, prý nevoníš. Patrně je to vada (aspoň se to dřív říkalo). Mně to tak nepřipadá. Od dětství tě mám ráda. O to víc barev a odstínů dali ti šlechtitelé. Jaro by mohlo být bez tebe, však nebylo by celé. Vím, nerad rosteš ve stínu. Tvá blizna v pestré korunce dívá se ráda do slunce a navečer se schová. V zimě si pospíš v cibulce. Na jaře vykveteš znova. BABIČČINY MUŠKÁTY Čím v létě okna rozkvétají červeně růžově i bíle? S kým babičky si povídají když ráno dveře otvírají a nikdo nejde okolo? S kým tráví dlouhé chvíle? Za okny sluní se peřiny na oprýskaných rámech. A taky květináče. V nich kvetou krásné květiny. Laská je ruka od hlíny a rosa na ně pláče. Až stanu se starou babičkou (a to už bude brzy), taky si zasadím muškáty, abych si měla s kým povídat. Budu stát u okna s konvičkou a neudržím slzy. Autor: Eva Hájková Datum: 23. října 2022 Foto: Pixabay - ilustrační