Během pěti let existence osady se však nahromadily rozdíly v názorech tak velmi nesourodých osadníků. Hrabě v duchu svých plánů ihned zakročil. Svolal 12.května 1727 velké shromáždění, kde přečet své „Vrchnostenské příkazy a zákazy“. Chtěl, aby se respektovaly saské zemské zákony, aby se všichni podrobili jeho autoritě jako vrchnosti a aby žili navzájem v křesťanské družnosti.
Podařilo se mu úspěšně zvládnout rozkolníky a získat dobrovolný slib poslušnosti podle jím vydaných „Příkazů a zákazů“. Tím položil Zinzendorf organizační základy vrchnostensko-politické správy ochranovské obce. On však chtěl mimo to utvořit také náboženskou organizaci v této obci. Začal tím, že 20.května 1727 přikročil k volbě 12 zástupců usedlíků, k t.zv. radě starších.
Související – Kristian David – podivné jsou cesty Boží (část 5.)
Jedním z nich se stal Kristian David. Zároveň přikročil hrabě k vypracování jakési „úmluvy“ se svou obcí, tak zvanou „Willkür“, která byla jeho osobní smlouvou před Pánem s ochranovskými obyvateli. Do této obojí formy vtělil Zinzendorf svoje myšlenky organizovaného vnitrocírkevního společenství, označené také jako „Bratrské sjednocení a uspořádání“.
Tuto smlouvu nejdříve podepsal sám a přemluvil k podpisu také Kristiana Davida a některé další osoby, aby učinili totéž. Ale bratrští Moravané ze Suchdola byli víc překvapeni než srozuměni se zásadami jeho Statutu. Namítali zcela v duchu bratrských zásad, že světská moc nemá rozhodovat v církevních záležitostech. Nesouhlasili s tím, aby byli jen trpěnou skupinou, „církvičkou v církvi“ luterské, snažili se hraběti dokázat, že Jednota bratrská byla v zemi otců samostatnou církví s vlastními kněžími a biskupy. Leč Zinzendorf jejich vysvětlování nepřipustil, odmítal je jako nějakou extravaganci.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
V těchto závažných měsících roku 1727, tak důležitých pro svébytnost Moravanů v Ochranově, objevil Kristian David v Hartmannsdorfu u barona Gersdorfa v knihovně latinsky psanou knihu Komenského s názvem „Jo.Amos Comenii, eccl.U.F.Boh.Episcopi, Historia Fratum Bohemorum eorum Ordo et Disciplina Ecclesiastica“ s předmluvou Buddeovou, vydanou v Halle roku 1702.
Na tuto knihu s jistě důležitými a pro ochranovské Moravany novými informacemi upozornil Kristian David ihned hraběte Zinzendorfa a naléhal na něj, aby ji ihned přeložil do němčiny, protože celému jejímu latinskému obsahu by oni, prostí Moravané, hlásící se k této Komenského církvi, nemohli rozumět.
Na neustálé naléhání Davidovo a také i ostatních Moravanů opatřil si hrabě tuto knihu z nedaleké Žitavy a vzal ji s sebou na svou úřední cestu do Slezska, kde se musel zdržovat od 23.června do 4.srpna 1727, aby ji prostudoval. Jeho průvodce na cestách Moravan David Nitschmann III. pak vyprávěl, že hrabě cestou velmi mnoho v té knize četl a že se ho pak vyptával na mnohé věci Moravanů a zvláště na to, co ví o sboru Bratří ve Fulneku. Tetrve tehdy nabyl Zinzendorf bližšího poznání o řádech bratrských sborů a bratrské tradici Moravanů. (J.Müller: Geschichte, strana 372 a n., J.E.Hutton: A History of the Moravian Church, London 1909, též Archivum U.F.Herrnhut, sign. R 12,7a)
Zinzendorf sám později připomíná tuto událost ve svém snutečním rozloučení při pohřbu Kristiana Davida dne 10.února 1751: „On (t.j.K.David) byl praktický člověk, a když sám nemohl všecko, co slyšel, ihned uskutečnit, tak to pilně uložil jinému. Tak také rozvířil tu moravskou církevní záležitost.
V roce 1727 našel u barona Gersdorfa v Hartmannsdorfu Komenského Církevní historii s předmluvou Beuddea, kterou jsem musel přeložit do němčiny. Nedali mi vůbec pokoj, chtěli to nyní hned prakticky provést a Moravskou církev znovu obnovit.
Teď to plně záviselo na mně, abych lid, který Spasitel osvobodil, nenechal potlačit, když tomu sami nechtěli. Záleželo mi také na tom, aby jim všechno to duchovní bohatství, na které oni sami mysleli, aniž by je na to někdo jiný přiváděl, znovu bylo obnoveno. Neboť mi vhrkly slzy do očí a celé moje srdce bylo bylo tím dotčeno, když jsem závěr církevní historie nebohého Komenského četl: „Obrať nás, Hospodine, k sobě a obráceni budeme, obnov dny naše, jakž byly za starodávna!“ (Pláč Jerem.5,21) A jistě, kdo by tyto žalozpěvy mohl číst bez dojetí, ten by musel mít bezcitné srdce. – Musíme také Kristianu Davidovi poděkovat, že Moravská církevní historie tak rychle mezi nás pronikla a tak mnoho našla ctitelů.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Ludmila Plecháčová Zdroj: jednotabratrska.cz Datun: 27. dubna 2021 Foto: Wikipedie – Kristian David