Křesťanští přeživší ze severokorejských vězeňských táborů popsali trýznivé mučení, které přestáli. Byli uzavřeni do malých klecí, v nichž si nebyli schopni lehnout nebo se postavit, a svědčili rovněž o případu stráže, která donutila vězně zavraždit dítě.
Křesťanka Hea Woo (jedná se o nepravé jméno z důvodu anonymity) řekla organizaci Open Doors ve Spojených státech, že její dcera zemřela hladem roku 1997 uprostřed velkého hladomoru v Severní Koreji. Její muž později odletěl do Číny, kde se stal křesťanem, byl však chycen a poslán do severokorejského vězeňského tábora, ve kterém nakonec zemřel.
Podobně jako její muž, Woo uprchla do Číny, kde byla chycena a poslána zpět do Severní Koreji, načež byla okamžitě vsazena do vězeňského tábora. Vzpomínala na mnoho znepokojivých událostí, kterým zde musela čelit.
„Ve věznici existovaly různé části,“ řekla, „některé sektory se věnovaly zemědělství, jiné prováděly stavební práce, některé pracovaly v dolech. Muži a ženy byli odděleni, všichni spoluvězni vypadali, že brzy omdlí. Všichni se cítili beznadějně a zoufale. A navíc hladověli. Každý člověk dostal hrstku shnilé kukuřice, nic jiného nebylo k snědku. Dostávali jsme i něco vodnatého – nebyla to ani polévka. Toto jsme dostávali k jídlu během celého roku. Nic jiného.“ Vězni nebyli povinni jen pracovat, ale museli pracovat v extrémních podmínkách, což vedlo k řadě úmrtí.
„A byla zde i určitá skupina lidí tvořena pouze těmi, kteří se pokusili uprchnout z vězení. Tito museli přenášet kontejnery plné fekálií. Kontejnery byly vyrobeny ze silného dřeva a byly tak těžké, že i dva lidé měli co dělat, aby unesli alespoň jeden. Žádný den, nezávisle na počasí, i navzdory prudkému dešti či vánici, jim nebylo umožněno vzít si přestávku. Bylo to opravdu životu nebezpečné s oním zápachem fekálií a v jedovatém vzduchu,“ popsala.
Vysvětlila, jak mnozí zemřeli ve vězení a že vůbec všichni stáli na prahu smrti kvůli vyhladovění a špatnému zacházení ze strany vězeňské stráže. Woo řekla, že vězni měli takový hlad, že se uchylovali k extrémním činům.
„Když přecházely po silnici krávy a vykálely se, lidé v exkrementech hledali zrnka obilí a pojídali je,“ vzpomínala.
Hannah, další křesťanská vězenkyně, rovněž řekla, že následníci Krista byli vměstnáni do malých klecí, izolovaní od ostatních, neschopni se zvednout, a dokonce si ani lehnout.
„Byli jsme odděleni podle pohlaví. Má dcera a já jsme byli vsazeni do ženského křídla a můj manžel a syn, který byl teenagerem, do mužské cely. Krátce poté, co jsme vstoupili do tábora, viděli jsme stráž, jak nutí vězně zavraždit dítě,“ vypověděla Hannah.
„Skoro každý den jsme byli předvoláni k výslechu. Surově nás bili. Když nebyl výslech, museli jsme klečet v naší cele od pěti hodin ráno do dvanácti hodin večer a přitom ani nepromluvit.“
Woo dodala, že nejtěžší věcí pro ni nebyla fyzická brutalita, ale odepření svobody modlit se k Bohu.
„Nemohli jsme se svobodně modlit, ale já se stále modlila ve svém srdci. Když lidé usnuli, probudila jsem se, abych se modlila. Bylo žalostné, že jsme neměli svobodu víry, opravdu jsem toužila po svobodě,“ řekla. V případě, kdy měla možnost se modlit, Woo se nemodlila pouze za sebe, ale za celou podzemní církev.
„Modlila jsem se, aby modlářství, přetrvávající po generace, vymizelo, a aby lidé mohli činit pokání. Modlila jsem se, aby se také věznice rozpadla. Modlila jsem se i za křesťany po celém světě, aby se za nás modlili s upřímností.“
Severokorejští utečenci sdíleli hrůzostrašné příběhy toho, jak trpěli desítky let pod tamějším režimem. V červenci promluvila přeběhlice Ji Hyeona pro americkou složku ministerstva zahraničí pro rozšíření náboženské svobody a svědčila, jak byla nucena zapřít Krista během výslechu.
„Pokaždé, když jsem se vrátila do své země, což se dohromady stalo třikrát, nikdy neskončili svůj výslech, aniž by mi nepoložili otázky týkající se křesťanství, jako například, zda chodím do církve, jestli znám Ježíše nebo věřím v Boha,“ řekla ve Washingtonu D.C.
„Jestliže se objeví jen náznak toho, že věříte v Ježíše a chodíte do církve, pak zcela určitě budete posláni do politického vězeňského tábora nebo popraveni. Stejně jako Petr třikrát zapřel Ježíše, i já jsem zalhala pokaždé ve třech případech, kdy jsem se vrátila do své země a byla vyslýchána.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Autor: Tomáš Zálešák Převzato z Christian Post Foto: YouTube, ilustrační