Ze všech teologických rozdílů, které v průběhu let postihly evangelikální křesťanství hlavně na Západě, se obzvláště hluboké rozdělení soustředí na moc Ducha Svatého a na způsob, jakým pracuje v církvi dnes.
Charizmatičtí a necharizmatičtí věřící se v rozhovoru pro The Christian Post shodli, že je možné přijmout kroky k vyřešení tohoto rozdělení, i když rozdíly zůstávají.
Někteří věří, že nadpřirozené dary Ducha svatého – jako jsou proroctví, jazyky, výklady jazyků, které jsou uvedeny v 1. Korintským 12 a 14 – pokračují dodnes.
Další říkají, že letniční konečně teologicky dospívají a rostoucí přítomnost nadpřirozených darů v křesťanských církvích je součástí velkého celosvětového pohybu Božího Ducha.
Jiní věřící začínají zkoumat nadpřirozeno detailněji a přiznávají, že zatímco věří v pokračování darů Ducha svatého, je sami nepoužívají. Jiní si zas nadále myslí, že takové dary byly určeny pouze pro určitou dobu v biblických dějinách a již nejsou aktivní(tento teologický směr se nazýva cessationism).
Z pohledu Erica Bargerhuffa, profesora teologie na Trinity College na Floridě, který věří v skončení působení darů, navzdory hlubokému rozdělení v Kristově těle nad tímto tématem uvedl, že je možné dosáhnout určitého pokroku. „Hledání vzájemného pochopení je kritické,“ říká.
Bargerhuff dále zdůraznil, že rozhovoru může pomoci diskutovat o tom, co to znamená, „Boží slovo je dostačující“, a roli, kterou tato zkušenost má v celé debatě. „Úloha zkušeností musí být jasně definována a postavena na správném místě. Písmo interpretuje zkušenost, nikoliv naopak, „řekl.
Bargerhuff dodal, že extrémy na obou stranách jsou nezdravé, jako když se charizmatici představují jako „duchovnější“ nebo „vyšší třída křesťanů“ ; nebo naopak, když necharizmatici minimalizují „láskyplnou stranu křesťanství“ a jejich cesty vedou „do akademického, chladného a intelektuálního cvičení.“
„Proto vzájemná pokora, závazek k ústřednímu významu evangelia a doktríny, ochota zkoumat naše přesvědčení a zkušenosti prostřednictvím zdravých exegetických praktik a hluboký závazek k jednotě jsou klíčovými ke spolupráci,“ řekl.
Když letniční a charismatici selhávají
Michael Brown, mesiánský židovský učenec a charizmatický teolog řekl, „charizmatické hnutí udělalo špatnou práci v oblasti kontroly sebe samých, a tak nás naši kritici mohli napadat.“ Ale tito kritici vylili z vaničky příslovečně s vodou i dítě a M. Brown trvá na tom, že kdykoli Bůh obnoví něco důležitého v církvi, jako je doktrína ospravedlnění v dnech Martina Luthera – což nebylo novým zjevením, ale pravdou, která byla pohřbena a ztracena pod mnohými vrstvami tradice – takové přechody nejsou nikdy hladké.
Brown je také autorem knihy, v níž kritizuje charizmatické církve za duchovní výstřelky, sexuální hříchy ve vedení, zneužití financí, doktrinální chyby, manipulaci a zneužití „prorockých“ zjevení, i když tvrdí, že dary Ducha Svatého jsou i pro dnešní den.
„Pokud se díváte na dějiny církve, bylo tady proroctví, stále existovalo uzdravení, lidé byli vysvobozeni od démonů, takže celá myšlenka, že to všechno skončilo v určitém okamžiku, ať už je to smrtí apoštolů nebo dokončení kánonu [Písma], je úplná historická fikce,“ uvedl Brown.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Archivní článek Foto: WIkimedia Commons – ilustrační