Již dvanáctý den čelí arménská Republika Náhorního Karabachu agresi ze strany Ázerbájdžánu za pomoci Turecka a syrských džihádistů. Ázerbájdžán se svými spojenci však na frontové linii zatím nemá úspěch. Arcašská republika (Náhorního Karabachu) statečně odráží útoky nepřátel. Čím méně má Ázerbájdžán úspěchů v prvních liniích, tím více se zaměřuje na civilní cíle. Raketami typu Smerč a kazetovými bombami ostřeluje arménská města Stepanakert (hlavní město Náhorního Karabachu) a Šuši. Vznikají ohromné škody na majetku i civilních životech.
Arménům se v této chvíli probouzí vzpomínky na genocidu. Spojitost není náhodná. Před sto lety Turci v Osmanské říši zavraždili přes 1,5 milionu Arménů, 750.00 Asyřanů a 950.000 Řeků. Zbytek byl deportován do pouště, kde ženy a děti hynuly horkem, žízní a hladem. V září 1918 došlo k masakru Arménů v Baku, při kterém bylo podle odhadů zabito 10 000 až 30 000 etnických Arménů. Ve dnech 5. – 7. června 1919 byl v Gaibalu v Náhorním Karabachu proveden další masakr Arménů, při kterém zahynulo 700 osob. V březnu 1920 došlo k pogromu šušských Arménů, při kterém zahynulo až 30.000 osob. V únoru 1988 během tří dnů nepokojů v ázerbájdžánském městě Sumgait bylo zabito kolem 200 Arménů a dalších 2000 osob zraněno. 12. ledna 1990 vypukl sedmidenní pogrom proti arménskému civilnímu obyvatelstvu v Baku, během kterého byli Arméni biti, vražděni a vyhnáni z města. Během pogromu zemřelo celkem 90 Arménů. Nakonec všichni Arméni odešli z Ázerbájdžánu. Každý občan v Náhorním Karabachu považuje tuto válku za otázku vlastní existence. Pokud by Ázerbájdžán uspěl, znamenalo by to další genocidu arménského národa.
Press center – Katedrála Krista Spasitele v Šuši po ázerbájdžánském útoku.
Tento názor sdílí i Centrum studií genocid Terezín. Ve své výzvě adresované prezidentu republiky, předsedovi vlády, senátu a poslanecké sněmovně vyzývá „nejvyšší ústavní činitele České republiky, aby odsoudili agresivní zahraniční politiku Turecka a iniciovali kroky, které povedou k okamžité prevenci masového násilí na arménském civilním obyvatelstvu Náhorního Karabachu ze strany Ázerbájdžánské republiky“. „Ve světle aktuálních událostí nastal čas k přehodnocení postoje vlády a dalších institucí České republiky. Nedovolte, vážení ústavní činitelé, dalšímu opakování genocidních hrůz,“ píše se ve výzvě.
Tato válka je zároveň vedena tureckými panislamisty proti křesťanům na jižním Kavkaze. Svědčí o tom i skutečnost, že terčem ázerbájdžánských zbraní jsou křesťanské chrámy v Náhorním Karabachu. Dnes, 8. 10. 2020, byla zasažena Katedrála Krista Spasitele v Šuši. Katedrála má pohnutý osud. V březnu 1920 byla Ázerbájdžánci poškozena během genocidy Arménů. Během války o Náhorní Karabach v devadesátých letech Ázerbájdžánci užili katedrálu jako zbrojnici k uchovávání bomb. Katedrála byla po válce v roce 1994 obnovena a v roce 1998 opět vysvěcena. Šuši se stala ikonou a centrem křesťanského života Náhorního Karabachu. Raketový útok na tuto katedrálu Arméni vnímají jako útok na křesťanskou tradici, která po staletí formovala arménský národ.
Celý svět je dnes svědkem důsledků nebezpečné rétoriky tureckého prezidenta Erdogana, který se netají tím, že je třeba obnovit osmanskou říši a obsadit Arménii, Balkán a Blízký východ včetně Jeruzaléma. Po obsazení severní Sýrie, provokacích na Kypru a Egejském moři, se zaměřil prostřednictvím ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva na Náhorní Karabach. Náhorní Karabach byl v roce 1923 Sovětským svazem násilně připojen i s etnickými Armény (v roce 1926 představovali Arméni 93,5% obyvatel Náhorního Karabachu) k Ázerbájdžánské socialistické republice. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vyhlásil Náhorní Karabach nezávislost, jako mnoho jiných států Sovětského svazu. Vyhlášení nezávislosti vedlo k tříletému konfliktu s Ázerbájdžánem.
Ačkoli ázerbájdžánský prezident Alijev vedení války svěřil tureckým důstojníkům, válka se pro něj nevyvíjí dobře. Čím déle trvá válka, tím více Náhorní Karabach získává mezinárodní respekt. Zdá se, že celé tažení skončí fiaskem a mezinárodním uznáním Náhorního Karabachu jako samostatného státu. Historie svědčí o tom, že křesťanský arménský národ je v neustálém ohrožení své existence. Jakékoli soužití ve státě s majoritním tureckým obyvatelstvem nakonec povede k dalším pogromům. Pouze uznání Republiky Náhorního Karabachu přivede region k míru a ochraně křesťanů na jižním Kavkaze.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
David Jan, zabývá se patristikou, historií a filosofií a v 90 letech působil jako misionář na Blízkém východě Datum: 10. října 2020 Foto: Wikipedie