Je-li řeč o kotvě, většinou se nám vybaví ta kotva, která se spouští z lodi do vody. Ačkoliv jsme národ suchozemský, který s výjimkou „šífáků“ a lodních fanoušků s loděmi zas tak často do styku nepřichází, víme, k čemu taková kotva slouží. A také si dovedeme představit, v jaké nezáviděníhodné situaci se může taková loď ocitnout, ztratí-li kotvu. Má-li však onu kotvu v pořádku, zůstane stát a nepohne se, byť by se na vodní hladině „všichni čerti ženili“. Kotva totiž, jak říká definice, je zařízení, které spojuje plavidlo se dnem vodní plochy, po které pluje. Vždyť by bylo bláhové kotvit loď na vodu, se kterou si tak snadno hraje vítr, gravitace, hydromechanika a přírodní zákonitosti vůbec. Dno však je pevné a stabilní bez ohledu na to, co se právě děje na hladině.
Podobně jako vodní hladina je nestabilní a nejistý i sám lidský život. Člověk nemající funkční kotvu je ve stejně nezáviděníhodné situaci, jako ta loď bez kotvy. A úplně stejně na tom je i ten člověk, který se s pouhou imitací kotvy bláhově snaží ukotvit svůj život zase jen na „vodní ploše“ tohoto života. Kde však vzít nějakou fungující kotvu, která „naši loď“ bezpečně ukotví na pevném „dně“? V Bibli se o takové fungující kotvě hovoří jako o kotvě duše. Pisatel listu Židům takto alegoricky nazývá naději, která se opírá o Boží slovo. Tedy naděje je tou kotvou, která způsobí, že se člověk nepohne, byť by byl i v silném proudu a bouřích životních okolností. Ne však jakákoliv naděje, ale naděje postavená na Božím neměnném a věčném slovu. Vždyť pevnost naděje je dána věrohodností toho, o co se opírá. Upne-li se člověk v naději na slovo člověka, často se taková naděje ukáže jako bláhová: rozvádí se manželé, přestože si slíbili věrnost do smrti v dobrém i zlém; člověk umírá, přestože ho jeho blízcí i lékaři chlácholí slovy, že „to bude dobré“. Není však jistější naděje, než ta, která se opírá o slova Toho, který se nemění, je věčný, dokonalý, věrný, dobrý, spravedlivý a pravdivý. Jen ten je hoden bezmezné důvěry. Bůh.
Naší jedinou spolehlivou kotvou v tomto životě je tedy naděje, která je postavena na pravdivosti Božího slova. A Pánbůh to zařídil tak, že každý z nás má toto slovo k dispozici – ve svých Biblích. Vám, kdo ji ještě nemáte a nečtete si v ní, naléhavě doporučuji, abyste to napravili.
Závěrem zmíním ještě jednou obraz z úvodu tohoto zamyšlení: loď, aby sloužila svému účelu, tedy aby byla skutečným plavidlem, využívá vlastností vody ke svému pohybu. Ale při potřebě ukotvení se jí tytéž vlastnosti vody stávají nepřátelské. Kotva je tím, co jí pomůže toto překonat. Stejně tak život, aby byl skutečným životem, musí plynout, vyvíjet se – a tím má v sobě zakódovánu nestabilitu. Proto živoucí člověk, stejně jako ta loď, potřebuje mít spolehlivou kotvu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov Datum: 25, ledna 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační