Americký baptistický teolog a kazatel John Piper sepsal knížečku nazvanou „Koronavirus a Kristus“, v níž se teologicky vyrovnává se současnou pandemií. V první části knihy zdůrazňuje Boží svrchovanost a dokonalou vládu nad celým stvořením, včetně přírody a jejích projevů. Nejsme vydání temným přírodním silám, je to dobrý Bůh otec, který má vždy poslední slovo. Ve druhé části pak autor hledá odpovědi na otázku, co Bůh prostřednictvím pandemie činí, čeho chce dosáhnout. Předkládá celkem šest možných odpovědí. Přinášíme vám zkrácený a upravený překlad první z nich.
Odpověď 1
Bůh dává dopadnout na svět koronavirus, stejně jako všechny ostatní katastrofy, jako fyzický obraz morální hrůzy a duchovní katastrofy, kterou je hřích, přehlížející Boha.
Hřích je skutečným důvodem, proč existuje fyzické zlo. Bible popisuje vstup hříchu do světa. Ukazuje hřích jako původce globální devastace a mizérie (Gn 3, 1-19). Apoštol Pavel to shrnuje takto: „Prostřednictvím jednoho člověka vešel do světa hřích, a skrze hřích smrt. A smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili“ (Řím 5,12).
Od té doby je svět pokažený. Všechna jeho krása je protkána zlem, katastrofami, nemocemi a frustracemi. Bůh stvořil svět dokonalý a velmi dobrý. Ale od chvíle lidského pádu do hříchu až do dnes, je lidská historie, přes všechny své divy, nekončícím dopravním pásem plným mrtvol.
Pád je Božím soudem
Tato porušenost není pouze přírodní jev, ale je Božím soudem nad světem, nakaženým hříchem: „Celé tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal – a má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla.“ (Řím 8,20-22)
Marnost. Otroctví zániku. Sténání. To je situace světa od chvíle, kdy do něj vstoupil hřích. Text je však současně i zdrojem naděje: jednou nás čeká „slavná svoboda Božích dětí“ (Řím 8,21) Bůh má řešení, a tím je nové stvoření, kde „setře každou slzu z očí“ (Zj 21,4).
Ale nyní jsme všichni poddáni soudu, a tedy marnosti, utrpení a zániku. Ano, dokonce i Boží děti – ti, které „předurčil k synovství“ (Ef 1,5) a „vykoupil krví svého vlastního syna (Ef 1,7) – dokonce i my trpíme a umíráme kvůli Božímu soudu nad hříchem světa. „I my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce … vykoupení svého těla.“ (Řím 8,23) I křesťané umírají ve vlnách tsunami. Křesťané jsou zabíjeni při teroristických útocích. Křesťané jsou infikováni koronavirem.
Očištění, nikoliv trest
Rozdíl u křesťanů – u těch, kteří si cení Krista jako nejvyšší poklad – je v tom, že tato zkušenost utrpení není trestem, není k odsouzení. „Není již žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Řím 8,1) Bolest je očišťující, nikoliv trestající. Umíráme na nemoci či při katastrofách jako všichni lidé. Ale pro ty, kteří jsou v Kristu, je „osten“ smrti uražen. (1.Kor 15,55) „Zemřít je zisk“, odejít z tohoto světa znamená „být s Kristem“ (Fil 1,21-23).
Bída a utrpení našeho světa mají počátek v Božím soudu nad lidským hříchem, to však neznamená, že v lidské mizerii nehraje svou roli i satan. Bible jej nazývá „bohem tohoto světa“ (2.Kor 4,4), „vládcem tohoto světa“ (Jan 1,31), „knížetem zla v ponebesí“ (Ef 5,12). On je „vrah od počátku“ (Jan 8,44), přichází, aby „kradl, zabíjel a ničil“ (Jan 10,10). Svazuje a utlačuje lidi mnohými nemocemi (Luk 13,16; Sk 10,38).
Ale satan je na vodítku. A to vodítko je v Božích rukou. Satan nemůže jednat bez Božího svolení, smí činit pouze to, co Bůh dovolí (Job 1,12 a 2,6; Lk 22,31; 2.Kor 12,7). Je to Bůh, kdo nakonec rozhoduje o rozsahu satanem působených škod. Satan není vydělen z Božího soudu nad světem, on mu slouží – nevědomě.
Klíčová otázka
Proč Bůh trestá svět fyzicky kvůli morálnímu provinění? Adam a Eva se vzepřeli Bohu. Dali přednost vlastní moudrosti před jeho. Rozhodli se pro nezávislost, místo důvěry. Toto vzepření, tato preference a toto rozhodnutí – to vše bylo duchovní a morální špatnou volbou, tedy morálním zlem. Proběhlo to nejprve v srdci, v duši, na úrovni idejí, nikoli v těle a ve skutcích.
Na tuto duchovní a morální vzpouru Bůh reagoval tím, že vydal stvořený fyzický svět soudu, trestu a prokletí. Ale proč? Proč neponechal fyzický svět zlem nedotčený a neuvrhl soud pouze na lidskou duši, když v ní to všechno začalo?
Zde je můj návrh odpovědi: Bůh vydal fyzický svět pod prokletí, aby fyzické hrůzy, které kolem vidíme v nemocech a kalamitách, se staly živým obrazem toho, jak hrozný hřích je. Jinými slovy, fyzické zlo je odrazem zla duchovního. Je podobenstvím, dramatem, ukazatelem, odkazujícím na morálně nejvíce pobuřující jev ve vesmíru, kterým je vzpoura stvoření proti Bohu.
Proč by to tak mělo být? Protože v naší současné situaci, po pádu, zaslepeni hříchem, nejsme schopni vnímat, myslet ani cítit, jak strašlivý a vůči Bohu urážlivý lidský hřích je. Je na světě vůbec někdo, komu by – jen tak, samo od sebe – docházelo, jak strašným morálním selháním s věčnými důsledky je naprosto běžná lidská situace, kdy dáváme přednost čemukoliv jinému, než Bohu?
Avšak běda, když dojde na fyzickou bolest! Jak rozhořčeni umíme být, když se Bůh dotkne našeho těla! Možná netruchlíme nad tím, jak každý den ve svých srdcích ponižujeme Boha. Ale jen se objeví koronavirus, a zahrozí našemu tělu – a hned je jím celý svět fascinován. Fyzická bolest je troubením Boží trubky, která nám připomíná, že na světě je něco strašně špatně. Nemoc, bolest a postižení jsou v tělesném světě Bohem daným obrazem toho, jakou deformací v duchovní oblasti je hřích.
Proto nás Bůh v těchto dnech milostivě volá: Probuď se! Hřích proti Bohu je stejně tak strašlivý! A mnohem smrtelnější než koronavirus.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
(zpracoval David Floryk podle „Coronavirus and Christ“) Datum: 16. dubna 2020 Foto: WIkimedia Commons – John Piper