Americký teolog a kazatel John Piper v knížečce „Koronavirus a Kristus“ nabízí šest možných odpovědí na otázku, co Bůh prostřednictvím pandemie činí. Dnes přinášíme zkrácený a upravený překlad poslední z nich.
Odpověď 6
Skrze epidemii koronaviru Bůh rozvazuje a uvolňuje kořeny usedlým a zabydleným křesťanům napříč světem, aby je osvobodil k něčemu novému a radikálnímu a aby je vyslal s evangeliem Kristovým k nezasaženým lidem světa.
Spojovat koronavirus s misií se může na první pohled sdát jako přitažené za vlasy, protože – alespoň v krátkodobém pohledu – epidemie nás zavírá doma, omezuje cestování, uzavírá hranice, zastavuje migraci. Ale já neuvažuju krátkodobě. Bůh mnohokrát v historii použil utrpení, aby pohnul svým lidem a dostal jej tam, kam potřeboval. Jsem přesvědčen, že tak tomu bude v dlouhodobé perspektivě i tentokrát a koronavirus ve svých důsledcích poslouží misii.
Pronásledování jako misijní strategie
Uvažte například, jak Bůh dostal svůj lid v Jeruzaléma na misii do Judeje a Samaří. Ježíš jasně řekl, že učedníci mají vzít evangelium do celého světa, začít v Jeruzalémě a pokračovat Judeou a Samařím a tak dál až na konec světa. (Sk 1,8) Ale čteme-li zprávy ze Skutků apoštolských, až do osmé kapitoly seděli všichni spokojeně v Jeruzalémě.
Co přimělo církev dát se do pohybu a vyrazit na misii? Smrt Štěpána (Sk 7,60) a následující pronásledování: „V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska. Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním naříkali. Saul ničil církev: vcházel do jednotlivých domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení.“ (Sk 8,1-4)
Tak dostal Bůh církev do pohybu – skrze mučednictví a utrpení. Díky tomu Judsko a Samaří uslyšeli evangelium. Boží cesty nejsou našimi cestami.
Neúspěch jako strategický pokrok
Můžeme si myslet, že propuknutí koronavirové pandemie je překážkou světové misie. Já o tom pochybuji. Boží cesty často zahrnují zřejmé překážky, které vedou k velkým pokrokům.
V lednu 1985 byl v Bulharsku zatčen a uvězněn pastor Christo Kulišev. Jeho zločinem bylo, že kázal ve sboru, přestože komunistickými úřady schváleným kazatelem tam byl někdo jiný. Jeho soud byl výsměchem spravedlnosti. Byl odsouzen na osm měsíců vězení. Během svého věznění všemožným způsobem zvěstoval Krista. Když vyšel ven, napsal: „Vězni i věznitelé mi pokládali mnoho otázek a ukázalo se, že tam mám mnohem plodnější službu, než jsme mohli v kostele očekávat. Bůh byl naší službou ve vězení více oslaven, než kdybychom byli na svobodě. “
To je často Boží cesta. Globální rozsah a závažnost koronaviru je příliš velká na to, aby Bůh tuto příležitost promarnil. Poslouží jeho neporazitelnému globálnímu záměru světové evangelizace. Kristus nevylil svou krev zbytečně. Ve Zjevení 5,9 stojí, že „svou krví vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu“. Za své utrpení bude odměněn a oslaven. A dokonce i pandemie poslouží naplnění velkého poslání.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Zpracoval David Floryk podle „Coronavirus and Christ“ Datum: 29. května 2020 Foto: Wikimedia Commons – John Piper