Téma Islámu je dnes skloňované z mnoha stran. Pro křesťana je důležité vědět, co Korán skutečně učí a čemu následovníci Mohameda věří. Velice často debaty o vztahu Islámu a křesťanství postrádají základní fakta a jsou vedeny zavádějícím způsobem. Přitom porovnat korán a Bibli není nic složitého a může to udělat prakticky každý. Pokud máte otázky typu: Mají křesťané a muslimové stejného Boha?, pak není nic lepšího, než otevřít Korán a číst (např. překlad Dr. Ivana Hrbka s rozsáhlým komentářem, nebo elektronicky – např.: www.koranoislamu.cz). Máte-li pochybnosti, nespoléhejte se na informace z druhé ruky, ale udělejte si poučený názor sami. Jak řekl náš Pán: Poznejte pravdu, a pravda vás osvobodí.
Rozsah knih
Když položíme na stůl vedle sebe Korán a Bibli, první otázka, která nás napadne je: Co je delší? Vždy jsem měl představu, že Korán je nějaký „tlustospis“. Ale opak je pravdou. Co se týká počtu slov, Bible je více než desetkrát (10x) rozsáhlejší než Korán (Bible obsahuje asi 783. 137 slov, Korán 77. 449 slov). Samotný Nový zákon je se svými 138. 020 slovy téměř dvakrát delší, než svatá kniha muslimů. Jak to, že tak útlá knížečka získala tak obrovský vliv? Odpovíme za chvíli.
Doba sepsání
Bible nevznikla najednou. Pokud vyjdeme z konzervativního datování Biblických knih, dostaneme se k intervalu cca 1300 – 1400 let, který uplynul od sepsání Mojžíšových knih až po Zjevení Janovo (cca 1300 př. n. l. – 70 n.l.). Korán byl sepsán v intervalu cca 23 let (609 – 632 n.l.). Můžeme tedy říci, že Bible vznikala přibližně šedesátkrát (60x) déle (pomaleji), než Korán.
Autorství
Bible pochází od více než 35 autorů. Někteří autoři psali osobně, někdy psali jejich žáci a pomocníci, musíme vzít v úvahu i Bohem inspirovanou redakci (Mojžíš asi nepsal o své smrti). Naproti tomu, autor Koránu je pouze jeden – Mohamed. (Mohamed osobně nic nenapsal, jeho výroky zaznamenávali jeho následovníci.) Bibli můžeme přirovnat k demokratické zemi s mnoha výraznými osobnostmi, Korán je diktatura jednoho muže.
Žánr
Bible je sbírkou mnoha literárních žánrů – historické spisy, právní ustanovení, náboženské předpisy, poezie (duchovní i milostná), filozofické spisy, přísloví, dopisy, modlitby, prorocké výroky a vize, fiktivní příběhy (podobenství) a jiné. Je to dáno právě růzností autorů a rozdílnými dobami, okolnostmi a důvody sepsání jednotlivých Biblických knih.
Žánr Koránu je těžké definovat. Na mě působí celá kniha více méně uniformě. Jsou to výroky pronášené skrze Mohameda od samotného Aláha. Nejde o žádné názory, zážitky, vyprávění nebo rady autora. Hovoří sám nejvyšší. Co se týká formy, Korán bych označil jako „psané kázání“. Velmi praktické, úderné, stručné, jednoduché. Literární zážitek nečekejte. Bible je barevná, Korán šedo-černý.
Inspirace
Bible i Korán si činí nárok na to, že jsou knihami, skrze které hovoří k lidem sám Bůh. To znamená, že jsou Bohem inspirované, vdechnuté. Jakým mechanismem tato inspirace v praxi probíhala? Jako křesťané věříme, že Bůh při psaní Bible vedl mysl Biblických pisatelů. Věříme, že cesta k Boží mysli vede přes mysl autora. To znamená, že to, co chtěl vědomě říct autor, chtěl říci i Bůh. Autoři Bible při psaní nebo diktování textů neupadali do „změněných stavů vědomí“. I když o těchto nadpřirozených stavech a zážitcích často hovoří (např. Pavel na cestě do Damašku), při následném psaní o nich jsou už zcela „při smyslech“ a rozumem reflektují to, co nadpřirozeně prožili. Nepíší v transu, ale s vědomou myslí.
Inspirace Koránu je zcela jiná. Je to tzv. „diktační metoda“ inspirace. Mohamed byl údajně pouze kanálem, kterým zjevení přicházelo, nezávisle na jeho myšlení a osobnosti. Dr. Hrbek ( 1972, s. 95) uvádí: „Nejběžnější formou bylo, že Muhammad se octl v jakémsi transu, v němž vnímal anebo slyšel více či méně zřetelné hlasy, doprovázené zvoněním. V takových chvílích vystupoval prorokovi na čele pot a upadal do stavu podobného bezvědomí, z něhož se však zakrátko probral a ihned pronášel verše…. Zpočátku Muhammad myslil, že zjevení pochází přímo od Boha, později dospěl k názoru, že je zprostředkováno andělem Gabrielem.“
Starý zákon v Koránu
Ptali jsme se, jak je možné, že tak útlý spis, jako je Korán, získal takový vliv. Odpověď je jednoduchá. Korán nepřináší žádnou vlastní, původní filosofii, světový názor nebo náboženský systém. Mohamed nepostavil svůj systém na zelené louce. Využil už existující základy a hrubou stavbu. Korán je vlastně takový „přílepek“, komentář k Bibli, který vysvětluje pravý význam Starého a Nového zákona a především: uvádí na pravou míru omyly Bible! Toto je pro křesťany klíčová informace. Naše Písmo bylo podle Mohameda překrouceno, zfalšováno, uvěřili jsme omylům. On byl poslán, aby situaci napravil.
Tak Korán vypráví řadu starozákonních příběhů, u kterých zcela mění skutkovou podstatu i smysl příběhů. Za přečtení určitě stojí příběh Josefa, ve kterém se mimo jiné Josef ocitá ve vězení Božím zázrakem a na vlastní žádost, aby nepodlehl nabídkám Potífarovy ženy a jejích přítelkyň. (súra 12, Hrbek s. 325 – 336) Pozornost si zaslouží i vyprávění, ve kterém Mohamed spojil do jednoho příběhu boj Gedeona a Saula, resp. Davida s Goliášem (súra 2, verše 250 – 253, Hrbek s. 474). Příkladů je nespočet, nemáme prostor na jejich výčet. Korán je plný Biblického materiálu, můžete náhodně otevřít a číst… Mohamed pracuje s biblickou látkou podobně jako Hollywood s historií: sedí více méně pouze jména. Pokud bychom chtěli být shovívaví, omluvili bychom proroka tím, že pracoval s nekvalitními zdroji. Ale co si počít s tvrzením, že skrze něj hovoří přímo a neomylně sám Bůh? Není možné, aby měl pravdu Korán i Bible současně. Tuto možnost nenechal prorok otevřenou.
Ježíš v Koránu
Jestliže o Koránu řekneme, že je to anti – Kristovský spis, pak to není žádné přepjaté emotivní hodnocení, ale prosté konstatování faktu. Mohamed totiž opakovaně popírá Ježíšovo Božství i jeho smrt na kříži. Všechny, kdo těmto údajným omylům věří, posílá rovnou do pekla. To by měli křesťané vědět. Uveďme dva příklady
A věru nevěřící jsou ti, kdož říkají: „Mesiáš, syn Mariin, je Bůh“… Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný… A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: „Bůh je třetí z trojice“ – zatímco není božstva kromě Boha jediného. A nepřestanou-li s tím, co říkají, věru se dotkne těch, kdož z nich jsou nevěřící, trest bolestný…
Mesiáš, syn Mariin, není, leč posel, před nímž byli již poslové jiní… Pohleď, jak jim ojasňujeme znamení a do jakých lží se dostali…Avšak ti, kdo neuvěřili a znamení Naše za lež prohlásili, ti budou pekla obyvateli. (súra 5, verše 76 – 88, zkráceno. Hrbek s. 610 – 611)
…nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. A věru ti, kdož jsou oněm rozdílného mínění…nemají o něm vědomosti žádné a sledují jen dohady; a nezabili jej určitě, naopak, Bůh jej k sobě pozdvihl… (súra 4 verše 155 – 158, Hrbek s. 540)
Nezemřel-li Kristus, kde je odpuštění hříchů? Nebyl-li vzkříšen, kde je naděje na věčný život? Nebyl-li Ježíš Bůh, jaký má pro nás význam? Mluvil k Mohamedovi opravdu stejný archanděl Gabriel, který Marii o šest set let dříve zvěstoval narození Božího Syna a Krále Izraele (Lk 1, 26 – 31)?
Zkoumejme fakta, nepřebírejme lacino názory ostatních. Někteří lidé tvrdí, že Mohamed má úctu k Bibli a k Ježíši Kristu. To je ale více než zavádějící tvrzení. Mohamed totiž chápe Bibli i Ježíše zcela jinak, po svém. Jeho Ježíš není Boží Syn, je to prorok islámu. Je to podobné, jako kdyby někdo tvrdil, že má úctu k Janu Husovi, a jedním dechem dodával, že Hus nikdy nekázal v Betlémské kapli, nebyl upálen v Kostnici a vlastně ani nebyl křesťan. Opravdu velmi zvláštní projev úcty.
Jako křesťané bychom také měli umět jasně odpovědět na otázku: Mluvil skrze Mohameda Bůh, Stvořitel nebe a země, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Otec našeho Pána Ježíše Krista? Co řekneme? Ano, ne, nevím, možná, občas, to je složité…? Vaše slovo budiž ano, ano, ne, ne. Já osobně, po pečlivém zkoumání Koránu a srovnání s Biblí, musím odpovědět: Ne, ne! Myslím, že dokážu tento názor obhájit. Kde se tedy podle mě Mohamedovo zjevení vzalo? Kde se vzal Korán? Myslím, že jsou v zásadě tři možnosti: a) Mohamed si svá zjevení vymyslel (s použitím různých nespolehlivých zdrojů), nebo b) se stal kanálem pro síly temnoty, nebo c) od obojího trochu. Řekl bych, že c) je správně. Pro rozsuzování ducha Koránu doporučuji 1. list Janův: „Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce.“ (1J 2, 22 – 23) „Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1J 4, 11 – 12)
Závěr
Z okna našeho bytu se dívám na Hruboskalsko, kolébku českého horolezectví. Když lezou dva horolezci na skálu, jeden z nich musí být vždy pevně zajištěný. K tomu jsou do pískovcových skal zatlučené kruhy. Jeden horolezec zůstává přivázaný u kruhu na místě a jistí na laně druhého, který se pohybuje po skále. Když spadne, lano, kterého ho spojuje se zajištěným kamarádem, mu zachrání život. Pokud ale nebude jistící horolezec pevně ukotven do skály, první ho při pádu strhne dolů. Zabijí se oba, lano jim nepomůže. Náš pevný bod ve skále, to je pravda evangelia. Lano, které nás spojuje s ostatními, to je láska Kristova. Nezajištěný horolezec nikomu nepomůže, stejně jako křesťan, který pořádně neví, komu a čemu věří.
Hrozba islamizace přináší velkou příležitost, jak mluvit s lidmi o Ježíši Kristu. V soukromí i veřejném prostoru můžeme všem připomínat, že křesťanské kořeny naší civilizace, to je především víra, že Bůh se stal člověkem, přebýval mezi námi, zemřel za naše hříchy, třetího dne vstal z mrtvých. Můžeme očekávat, že s přibývajícím vlivem islámu v západní společnosti budeme pod tlakem, abychom nekladli takový důraz na Krista, abychom nezdůrazňovali Ježíšovo božství, jeho smrt na kříži, abychom opustili dogma o Trojici (Trojici Korán také popírá, viz súra 4 verš 171), abychom se spokojili s vágní vírou v jednoho boha stvořitele, společného všem náboženstvím, který spasí každého, kdo se upřímně snaží. Jenže náš Pán je Ježíš Kristus. Jemu sloužíme. A kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Západní ateismus, nihilismus ani multikulturalismus nemají sílu vzdorovat islámu. Tu má jen zdravá, biblická víra v Krista. Jako křesťané bychom proto měli být slyšet. Můžeme chtít od našich politiků, aby bránili naši bezpečnost, když my, Kristovci, nebudeme bránit pravdu?
Zdroj: Korán, 1972. překlad: Ivan Hrbek, Praha: Odeon
Autor: Vítek Šťastný
[adrotate banner=“14″]