Dne 13. června v roce 1525 se ohnivý reformátor Martin Luther oženil s ženu jménem Katharina von Bora. Krok to byl na ty dny velmi radikální, Luther sice porušil nařízení o kněžském celibátu, ale svým životem se stal inspirací pro mnohé, kteří ho následovali.
Katharina byla jednou z devíti jeptišek, které utekly z kláštera potom, co uslyšely Lutherovo učení. Přišly do Wittenbergu, kde se Katharina setkala s Lutherem. Luther chtěl zrušit celibát pro kněze. Viděl manželství v mnohem pozitivnějším světle a z jeho porozumění Písma, nevěřil, že by měl být slib celibátu pro kněze povinný. Nechtěl se nevyhnutelně ženit, ale krátce po setkání s Katharinou se to změnilo. 41letý mnich si vzal 26letou jeptišku. „Necítím ani vášnivou lásku ani nehořím za svou manželkou,“ řekl Luther v den svatby. „Ale,“ dodal, „budu se o ni s láskou starat“.
[adrotate banner=“22″]
Tento rozhodně neromantický sňatek časem rozkvetl do něčeho něžnějšího. Oba měli odvážné charaktery, které se nebáli vyjádřit svůj názor. Katharina převzala správu domácnosti, protože to nebyla Lutherova silná stránka. Pár měl šest dětí a Katharina prostřednictvím zemědělství a provozu pivovaru vydělávala finance na živobytí. Pro její brzký začátek pracovního dne ji Luther přezdíval „Jitřní hvězda Wittenbergu„.
„V době kdy jsem byl naplněn jinými myšlenkami, mě Pán uvrhl do manželství,“ napsal Luther. Svazek kritizovali jeho současníci, kteří ho varovali, že by tímto krokem mohl zničit projekt reformace. Luther však nelitoval svou volbu. Jeho přístup k manželství je pravděpodobně jedno z trvalých dědictví reformace a nadále inspiruje protestantský rodinný život i dnes.
Luther později řekl: „Neměnil bych svou Kati za Francii ani Benátky.“ Pár ztělesňoval vztah, který nebyl zbaven konfliktů ani bolesti, ale přesto se rozrostl do něčeho bohatého a zralého. Luther napsal: „Je to nejvyšší Boží milost, když láska nadále vzkvétá v manželském životě.“
Zdroj: Christian Today
Foto: Wikimedia