Iain Murray vypráví o setkání pastorů T. T. Shieldse (1873-1955) z Toronta a Martyna Lloyda-Jonese (1899-1981) z Londýna v příběhu, který bude znít velmi relevantně pro naši současnou situaci.
T. T. Shields rázně odsuzoval veškeré odpadlictví od biblické víry. V teologii měli Shields a Lloyd-Jones velmi podobný postoj; oba byli kalvinisté, oba měli amilenistický pohled na nenaplněná proroctví.
Existoval však důležitý aspekt Shieldsovy služby, s nímž Lloyd-Jones nesouhlasil. Domníval se, že baptistický pastor je někdy příliš kontroverzní, příliš odsuzující a příliš kritický. Lloyd-Jones se domníval, že Shields spíše, než aby pomáhal mladým křesťanům svou kritikou proti liberálním protestantům a římským katolíkům, přichází o možnost ovlivnit ty, kteří v první řadě potřebují pozitivní přístup.
Murray vypráví o situaci, kdy Lloyd-Jones a Shields plánovali společné setkání:
Když Dr. Lloyd-Jones hovořil s manželkou Bethan, která ho neměla doprovázet, o tomto nadcházejícím setkání a modlili se za to, dospěl k přesvědčení, že pokud mu Shields dá jakoukoli příležitost, nadnese záležitost, která mu vadí navěrné službě staršího přítele a kazatele.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Lloyd-Jones později vyprávěl, co se na setkání odehrálo:
Shields ke mně přišel a poobědvali jsme spolu. Hovořili jsme o obecných tématech a pak jsme si šli sednout na zahradu.
Tam, když jsme popíjeli kávu, se ke mně náhle obrátil a zeptal se: „Jste čtenářem Josepha Parkera?“ [Parker byl anglický kongregační duchovní 19. století.]
Odpověděl jsem: „Ne, to nejsem.“
„Proč?“ zeptal se.
„Nic mi to nedává.“
„Člověče!“ řekl, „co je to s vámi?“
„No,“ řekl jsem, „to je sice hezké, že kritizuje liberály, ale duchovně mi nijak nepomáhá.“
„Určitě vám pomáhá, když dělá z liberálů kašpary. Není-liž, pravda?“ .
„Ne, nepomáhá,“ odpověděl jsem. „Můžete si z liberálů dělat legraci, a přesto mít ve své duši nepokoj.“
„No,“ řekl Shields, „já čtu Josepha Parkera každou neděli ráno. Uvede mé myšlení na pravou míru.“
Cítil jsem, že přišla moje chvíle, a tak jsme začali. Vedli jsme skvělou debatu. Byl to velmi schopný muž a argumentovali jsme o věcech, v nichž jsem s ním nesouhlasil.
Na obhajobu svého postoje řekl: „Víte, že pokaždé, když se pustím do toho, čemu říkáte ‚psí zápasy‘, prodej Svědka evangelia stoupne. Co na to říkáte?“ [Svědek evangelia byly noviny, které Shields začal vydávat v roce 1922 a které měly 30 000 předplatitelů.]
„No,“ odpověděl jsem, „vždycky jsem pozoroval, že když je nějaký psí zápas, shromáždí se dav; vůbec mě to nepřekvapuje. Lidé mají takové věci rádi.“
Pak vytáhl další argument.
Řekl: „Teď jste lékař a máte před sebou pacienta, který má rakovinu. Víte, že pokud se tato rakovina neodstraní, pacienta zabije. Nechcete operovat, ale musíte to udělat, protože to pacientovi zachrání život. To je můj postoj. Nechci dělat takové věci, ale je tu ta rakovina a musí se odstranit. Co na to říkáte?“
Odpověděl jsem: „Na to říkám toto: Jsem lékař, ale existuje něco jako „mentalita chirurga“. Souhlasím s tím, že jsou případy, kdy je třeba operovat, ale nebezpečím chirurga je operovat hned. Přemýšlí onačasování operace. Nikdy nenechte operovat, aniž byste měli také názor od jiného lékaře.“
V tu chvíli Shields vstal, prošel se po zahradě a pak se vrátil, aby se znovu vrátil k tématu rozhovoru:
„No,“ zeptal se, „a co tohle: vzpomínáte si na Pavla v listu Galatským 2? Musel se postavit Petrovi tváří v tvář. Nechtěl to udělat. Petr byl starší apoštol, vůdce a tak dále. Pavel to udělal velmi nerad, ale musel to udělat v zájmu o pravdu. Jsem přesně v takové pozici. Co na to říkáte?“
„Řekl bych to takhle,“ odpověděl jsem, „že důsledkem toho, co Pavel udělal, bylo, že si Petra získal na svou stranu a přiměl ho, aby ho nazýval ‚náš milovaný bratr Pavel‘. Můžeš totéž říci o lidech, na které útočíte?“ „Ano,“ odpověděl jsem.
Shields skončil. Pak, když jsme přestali argumentovat, obrátil jsem na něj a řekl jsem: „Doktore Shieldsi, býval jste znám jako kanadský Spurgeon, a to jste. Jste vynikající člověk, intelektuál s kazatelským nadáním, ve všech ohledech, ale kvůli okolnostem na McMasterově univerzitě na počátku dvacátých let jste se náhle změnil a stal jste se kritickým a odsuzujete. Mám pocit, že to zničilo vaši službu. Proč se nevrátíte! Zahoďte to všechno, kažte lidem evangelium pozitivně a získávejte je!“
Murray uzavírá:
Doktor Lloyd-Jones pokračoval v této výzvě, když se vraceli autem. Se slzami v očích se Shields – tehdy mu bylo padesát devět let – nakonec přiznal: „Nikdy v životě se mnou nikdo takhle nemluvil a jsem vám za to nesmírně vděčný. Hluboce jste mě dojal. Řeknu vám, co udělám. Zítra večer svolám schůzi své správní rady, řeknu jim přesně, o čem jsme mluvili, a svěřím se do jejich rukou. Pokud s vámi budou souhlasit, udělám, co říkáte. Pokud ne, tak to neudělám.“
Schůzka, jak se nakonec doktor Lloyd-Jones dozvěděl, proběhla podle dohody a Shieldsovi lidé mu řekli, aby rady, které dostal, neposlouchal.
Po památném setkání obou mužů tedy neměla následovat žádná změna, kromě toho, že se Dr. Lloyd-Jones pevněji přesvědčil o tom, jakým způsobem může být biblická služba zkažena nezdravým duchem a špatnými metodami.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Justin Taylor Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 3. září 2022 Foto: Wikimedia Commons – Martyn Lloyd-Jones
