Praha – Stavba mariánského sloupu na Staroměstském náměstí spustila řadu emocí mezi křesťany. Kardinál Duka stavbu označil jako sloup smíření, mnoho protestantů však v odpověď tvrdí, že smíření se nedá jednostranně vnutit.
Katolík Tomáš Hradil vnímal bolest protestantů, kteří mariánský sloup vidí jako opětovné otevíraní starých ran. Rozhodl se přijít na místo, kde byla popravena po bitvě na Bílé hoře protestantská šlechta. Jeho motivem bylo vyjádřit lítost a touhu po vzájemném odpuštění. Modlitby, která proběhla 10. června, se zúčastnil jeho přítel, františkán a další tři katoličtí kněží.
„Chtěl jsem vyjádřit upřímnou lítost a touhu pro zlepšení vzájemných vztahů mezi katolíky a protestanty, a proto jsem se odhodlal k tomuto kroku,“ řekl Hradil, který je předsedou ekologické organizace Brontosaurus Jeseníky, pro Křesťan dnes.
O sporu o mariánský sloup dále uvedl: „Bolest protestantů byla a je stále silně cítit. I ti, kteří standardně nebývají nepřátelští vůči jiným křesťanským denominacím, ba ani ke katolíkům, v tomto případě dávali najevo neuvěřitelnou trpkost a odpor. Zjišťoval jsem proč, ale dostalo se ke mně mnoho protichůdných myšlenek z obou stran sporu, z nichž některé říkaly, že sloup je postaven na potupu protestantů, jako symbol násilné rekatolizace. Mezi katolíky jsem ale podobný výklad nezaznamenal. Zjistil jsem však, že si můžeme teoreticky vzájemně argumentovat jaké má kdo důvody pro svůj pocit křivdy, to zranění ze strany protestantů a jejich potomků je však reálné, neoddiskutovatelné a upřímné. Jako by ta bolest z popravy českých pánů a z následků všech událostí okolo třicetileté války byla pro mnohé stále živá.”
Tomáš Hradil chtěl udělat gesto směrem ke smíření s protestanty nejen za sebe, ale jako součást katolické církve. „Mnoho protestantů a lidí jim blízkých říkalo, že katolíci nejsou ochotni udělat žádné vstřícné gesto, nikdo z nás že toho není schopen. A tak jsem požádal o požehnání našeho děkana, abych zde byl ne jen za sebe, ale jako maličká součást katolické církve. A než jsem se do Prahy vydal, přizval jsem svého kamaráda a kmotřence, františkánského bratra Pavla Vnenka,“ řekl.
Na svém FB profilu po události pro své přátele napsal: „Tak jsem to fakt udělal. Poklekl jsem a políbil dlažbu s křížem popraveného. Mám dojem, že jsem jej cítil. Jeho lidský strach, to, jak přestalo tlouct srdce. Slzy se mi vyhrnuly,“ napsal na sociální síti k statusu, který se začal šířit internetem. „Bratři, protestanti, buďte s námi, potřebujeme vás. Nechme už ležet, kdo více zhřešil, potřebujeme i vaše tlukoucí srdce, schopnosti, hodnoty. Naše zem vás potřebuje,“ napsal dále na Facebooku.
Hradil přiznal, že reakce na jeho iniciativu byly různé. Z počátku téměř výlučně pozitivní. Jak se však zpráva šířila i mimo okruh známých, začalo přibývat i odmítavých reakcí. Našli se ti, kteří upozorňovali, že pokud na náměstí stojí mariánský sloup, tak jsou takové akce zbytečné. Je prý symbolem poroby českého národa a vyhnání protestantů, a proto byl v roce 1918 zbořen po právu.
Zastánci sloupu naopak tvrdili, že sloup není postaven proti nikomu, ale jako vděčnost za záchranu Prahy, na místě, kde se za ochranu v době bojů lidé modlívali. Na dnešní replice z něj byly dokonce odstraněny prvky, které by si někteří vykládali jako protiprotestantské symboly (andělé bojující s démony). A před pár lety katolíci prý sami vrátili průčelí chrámu Matky Boží před Týnem kalich, jako symbol vstřícnosti.
„V dnešní sekulární době je potřebné, aby katolíci a protestanti společně drželi tradiční křesťanské hodnoty, jako je rodina a jejich zem. A hlavně aby milovali Boha a svého bližního, aby to bylo v naší zemi znát podobně, jako kvas v těstu. A k tomu, potřebujeme jeden druhého,“ dodal Tomáš Hradil pro Křesťan dnes.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 4. července 2020 Foto: Tomáš Hradil