Daniel Skokan je výkonný muž. Organizuje českou pobočku Krmte hladové, která vybírá na materiální pomoc pro nejchudší křesťany zejména v oblastech postižených nějakou přírodní katastrofou a spolu s potravinami rozdává naději, že někde ve světě jsou bratři v Kristu, kteří o jejich nouzi vědí. Pracuje také jako zástupce Derek Prince Ministries pro Českou republiku. Nejrozsáhlejším projektem, na němž Daniel Skokan spolupracuje, však nejspíš bude projekt kostela na lodi. Bohoslužby konané na palubě lodi houpající se na vltavských vlnách vzbudily značnou zvědavost. Daniel nedávno převzal velení.
Kam pluje loď ICF Praha? O jaké míry je sbor inspirován mateřskou církví ze Švýcarska?
Otázka je jestli myslíš samotnou loď nebo to myslíš obrazně a ptáš se na ICF. Cesty těchto dvou věcí se brzy rozejdou. Loď právě dáváme do prodeje, protože se zvyšuje frekvence okamžiků, kdy je nám loď malá. Jak v hlavním sálu tak místnostech pro děti. A protože postavit novou věc bude trvat v ČR roky, tak musíme vývoj situace předběhnout. A v meziobdobí budeme v nějakém pronájmu.
Pokud se ptáš na samotné ICF, tak církvi ICF se dařilo přitahovat Boha hledající lidi než jsme si pořídili loď a proto předpokládáme, že se to bude dít i potom co loď prodáme. Nezveme lidi, aby se stali členy lodní posádky, ale aby poznali Ježíše. Loď je jenom dočasný hezký nástroj, který tomu taky nějak napomáhá.
Směřujeme k tomu, abychom dál byli domovem pro věřící. Je to to hlavní poslání církve. Současně dál chceme být domovem, kam je snadné si pozvat návštěvu. Každý, kdo je v jakékoliv církvi, chápe, že tohle je zaměření, které se se svými tak odlišnými cíli těžko přemosťuje a musíme vynakládat cílevědomé úsilí, abychom mohli dělat obojí současně. A protože u nás lidé Ježíše skutečně poznávají, nechávají se pokřtít a rádi zůstávají, tak pro tuto chvíli máme dojem, že se nám to daří.
Taky bychom rádi poskytli podobnou zkušenost nebo líp příležitost lidem v jiným místech v Česku a tak se modlíme za vznik nových ICF v jiných městech, povzbuzujeme a budujeme vedoucí, zajišťujeme finance a máme vzdělávací program na to, abychom lidem, které k tomu Bůh povolá, mohli nějakým způsobem stát po boku.
Inspirace ze Švýcarska je významná a zásadní současně. Nabídli nám dokořán otevřené dveře, všude můžeme nahlédnout, na cokoliv se zeptat a co chceme kopírovat nebo upravovat tak, aby to vyhovovalo našemu kulturnímu prostředí i fázi vývoje církve, která je u nás jiná než u nich. Jsem plně součástí hnutí ICF v Evropě a dneska už i ve světě. ICF Movement mi poskytuje jakožto pastorovi kouče, kterým je jeden z pastorů ICF Movement. Jsme zvaní na konferenci, pastorské tréningy i odpočinkové pobyty pro pastorské páry. Jsme součástí hnutí ICF i finačně a podporujeme z Čech společné úsilí zakládat nové sbory. Kdybys chtěla, abych míru inspirace vyjádřil matematicky, tak bych jí odhadoval na něco kolem 80%.
Co se děje v podpalubí?
Loď samotná vlastně nemá podpalubí a ty se nejspíš ptáš na to co se děje uvnitř naší komunity. Komunita samotná má něco málo přes 300 lidí včetně dětí a v takové velikosti se toho děje víc najednou. Snažíme se vytvářet různá prostředí a příležitosti, aby lidé mohli navazovat osobnější a hlubší přátelství, navzájem se inspirovali v následování Krista a byli si jeden pro druhého oporou.
Naším nejrozšířenějším nástrojem jsou naše smallgroup. Je to obdoba něčeho, co církve v ČR znají pod pojmem skupinky nebo domácí skupinky. Účast na našich smallgroups se blíží k 50% v poměru k celé komunitě a neustále pracujeme na tom, aby se tento poměr dál zvyšoval. Před pár lety jsme začínali na 20% účasti.
Ale už z tohoto poměru je vidět, že smallgroups nepokryjí celou komunitu. Máme tedy další dost široké spektrum kurzů a osobních služeb, kterými se snažíme lépe pokrýt potřeby takové rozmanité komunity, jakou dnes už máme.
Máš dost lodníků, plavčíků a jiné posádky? Jsou to Češi nebo je posádka internacionální?
Asi se ptáš na lidi, kteří pomáhají a kteří jsou nějakými dobrovolníky. V tuto chvíli máme asi 150 dobrovolníků a většina z nich pomáhá jednou za měsíc. Ale jsou nadšenci, kteří si to nedokážou představit jinak, než že budou pomáhat každou neděli. Je to hrozně individuální.
Dobrovolnictví pro nás není jen jakýsi nástroj pro to, aby se něco udělalo a lidé byli jakýmisi bezvýznamnými kolečky ve velkém stroji. Dobrovolnictví je pro nás současně příležitost, kde člověk může použít Bohem svěřený dar pro oslavu Boha a službu lidem, které máme rádi. A dobrovolnictví je pro nás taky příležitost vytvořit prostředí, kde se člověk znovu seznámí zase s jinými lidmi a třeba zjistí, že to jsou jeho noví přátelé, protože si nějak rozumí.
Jak v komunitě tak mezi dobrovolníky jsou většinově Češi. Je tu nemálo Slováků, pak jsou zde Ukrajinci a Rusové, někdo z Běloruska a tři lidi z USA.
Odráží se to i v týmu vedoucích. Jsme namíchaní a mezi vedoucími jsou všichni v podobném poměru jako v komunitě. Bez nějakého speciálního záměru jsme v kazatelském týmu čtyři muži a čtyři ženy.
Jak se daří kapitánovi a jeho rodině?
Máme s manželkou Kristýnou čtyři děti. Všechny dcery. Je jim 20, 18, 4 roky a jedné je 10 měsíců. Kdo má děti, tak asi ví, jak se máme. Jsme doma v poklusu. Zvenku někdy fungujeme jak dobře sehraný tým, uvnitř jsme kamarádi. I když asi není vše dokonalé, můj pocit je, že jako rodina zrovna zažíváme hezké období.
Kdybych se měl rozhodnout mezi rodinou a službou, vybral bych si rodinu. Naštěstí komunita ICF má pro nás velké pochopení a současně se my snažíme dávat ICF to nejlepší. Je to unikátní symbióza. Když se něco takového podaří, je to radost pro všechny strany.
Přinutil Tě Bůh někdy chodit po vodě?
Pokud člověk není jen „věřící“, ale skutečně Krista následuje, pak asi každý takový člověk „po vodě“ chodil. Někdy i chodí neustále. Takže asi ano.
Všechny okamžiky, kdy jsem měl dojem, že Bůh chce, abych se stěhoval do jiného města, byly obdobím, kdy jsem musel vystoupit ze své zóny pohodlí, opustit jisté a jíst vstříc nejistému. Když jsem přebíral vedení ICF v Praze po Jirkovi Zdráhalovi, když jsme měli vydat třičtvrtě milionu na opravu dna lodi, když jsme pak měli opustit model péče o malou komunitu a přejít na model péče o velkou komunitu, když máme prodat loď a jít o krok dál, to jsou všechno určitě okamžiky nejistoty. Každý následovník Krista je zná ze svých vlastních jedinečných zkušeností.
Takže v tomto smyslu, stejně jako mnoho dalších i mě Bůh spíš pozval než přinutil, abych někdy chodil po vodě.
Děkuji a šťastnou další cestu!
Autor: Hana Pinknerová Foto: Facebook.com