„Je škoda, že to byl nevěrný a cizoložný manžel, ale určitě to byl skvělý teolog a dar pro církev.“
Je tato věta srozumitelná? Lze ji považovat za vystihující složitou realitu opakujícího se hříchu u teologů, nebo je to prostě oxymóron? Odpověď na tuto otázku částečně závisí na dalších informacích. Bylo toto cizoložství jednorázovou záležitostí, nebo trvalou skutečností? Vychází tento teolog ze zkroušeného a kajícného vyznání a pokání, nebo své jednání ospravedlňuje a jeho život plyne bez znaků pokání?
Domnívám se, že většina z nás by instinktivně došla k závěru, že pokud se „teolog“ v našem myšlenkovém experimentu dopouští okázalé nevěry, není popis „cizoložný a nevěrný manžel, ale skvělý teolog“ ničím jiným než oxymóronem.
SOUVISEJÍCÍ – Jaký je smysl utrpení v životě křesťana?
A nepřemýšleli jsme o hypotetické postavě; přemýšleli jsme o Karlu Barthovi, který je mnohými považován za jednoho z nejvýznamnějších teologů 20. století.
Karl Barth a handicap přetrvávajícího hříchu
Většina teologů a historiků se zabývala Barthovým dílem, aniž by se musela zabývat otázkou jeho vztahu s asistentkou Charlottou von Kirschbaumovou, a to z prostého důvodu, že nikdo nemohl potvrdit, zda jejich vztah byl něčím víc než profesionálním. S nedávným objevem Barthovy soukromé korespondence s Kirschbaumovou se probíhající milostný poměr stal nepopiratelným.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Barth nejenže s Kirschbaumovou udržoval dlouhodobé romantické námluvy, ale také ji pozval, aby s ním a jeho rodinou žila. To neuvěřitelně zatížilo jeho vztah s manželkou Nelly, která se tím neustále trápila. Její deprese byly dokonce tak silné, že v jednu chvíli položila Barthovi ultimátum: buď se Kirschbaumová odstěhuje z domu, nebo Nelly udělá něco nemyslitelného a rozvede se s ním. Barth, který si vždy zakládal na racionálním a promyšleném jednání, reagoval tak, že svolal schůzku mezi sebou, svou ženou a milenkou, aby si o celé záležitosti promluvili. Výsledkem bylo, že Nelly dostala na své ultimátum odpověď „ne“ a byla fakticky nucena zůstat žít se svým nevěrným manželem a jeho milenkou.
Nepřipomínám Bartha jen proto, abychom rozebírali pikantní detaily jeho nemanželského poměru nebo jeho bezcitnosti vůči manželce, ale spíše proto, abychom se zamysleli nad tím, jak to vše ovlivňuje naše hodnocení Bartha jako teologa. Jak mohla tato povýšenecká a otevřená nevěra ovlivnit jeho teologické úvahy?
SOUVISEJÍCÍ – Čínské domácí církve – „blázni pro evangelium“
Položení této otázky není cvičením v módní tendenci „rušit“ teology minulosti v duchu samospravedlnosti. Není ani projevem spekulativního psychologizování. Sám Barth ve své soukromé korespondenci s Kirschbaumovou nezamlčel, jak si jejich poměr představoval z teologického hlediska. Ostatně ochotně přiznává, že jeho jednání ovlivnilo to, jak dogmatický si dovolil být.
„Specifickým důsledkem naší ‚zkušenosti‘,“ píše Barth, „bude to, že můj letní seminář o nejnovějších dějinách teologie dopadne mnohem shovívavěji, milosrdněji a opatrněji, než by tomu bylo v opačném případě!“.
Barth šel dokonce tak daleko, že svůj hřích teologicky zdůvodnil. Na jednom místě říká své milence: „Nemůže to být jen ďáblovo dílo, musí to mít nějaký smysl a právo na život, že my, ne, budu mluvit jen o sobě: že tě miluji a nevidím žádnou šanci, jak to zastavit.“ A tak se mu zdá, že se mu to podařilo. Podle Bartha bylo zbožnou možností zůstat v napětí mezi zjevenými příkazy Božího slova a předpokládaným Božím požehnáním v lásce ke Kirschbaumové. Nemohlo se stát, že by Bůh chtěl, aby zapřel svou náklonnost k ženě, která nebyla jeho manželkou – i když to Písmo jasně učí.
A tak dochází k závěru, že Bůh má v úmyslu udržovat ho v tomto napětí: odmítá se rozvést se svou ženou a odmítá se vzdát vztahu s Kirschbaumovou. „Takto stojím před Božíma očima, aniž bych mu mohl uniknout jedním či druhým způsobem.“ Bůh ho podle Bartha postavil před neřešitelné dilema, kdy nejbližší poslušností a nejzbožnější možností je setrvat v cizoložném vztahu.
Řehoř Naziánský a zasvěcení
To je špatná teologie. Jak může někdo tak nesporně geniální jako Barth uvažovat tak špatně? Kdybychom se mohli poradit s jiným vlivným teologem minulosti, Řehořem z Nazianzu, trval by na tom, že Barthův hřích nemůže způsobit nic jiného než handicap v jeho teologických úvahách. Ježíš to myslel vážně, když řekl, že Boha uvidí jen ti, kdo mají „čisté srdce“ (Mt 5,8). U Bartha nebo kteréhokoli jiného teologa platí, že způsob, jakým člověk žije, ovlivňuje způsob jeho myšlení.
„Diskuse o teologii není pro každého,“ říká Řehoř, „ale jen pro ty, kteří prošli zkouškou a našli pevnou oporu ve studiu, a co je důležitější, prošli nebo přinejmenším procházejí očistou těla i duše. Pro toho, kdo není čistý, je nebezpečné uchopit čisté věci, stejně jako je pro slabé oči nebezpečné dívat se na sluneční jas.“ Jinými slovy Řehoř zdůrazňuje opatrnost. Není možné dělat dobře teologii abstraktně, aniž bychom dbali na svou osobní zbožnost.
Řehoř zdůrazňuje význam čistoty srdce při přístupu k Bohu kvůli Boží svatosti. Přiblížit se ke svatému Bohu v jakékoli podobě (včetně intelektuální) znamená přiblížit se k Tomu, který je stravujícím ohněm (Žd 12,29) – žáru jeho svatosti se nemůžeme vyhnout.
SOUVISEJÍCÍ – Čínští pastoři vás naučí to, co vás nenaučí ani Jan Kalvín
Můžeme si představovat, že myšlenky, které vycházejí z člověka, jsou zcela oddělené od jeho těla a duše. Můžeme si představovat, že teologa lze hodnotit bez ohledu na jeho život a jednání. Zapomínáme však, k čemu teologové jsou.
Kristus dává své církvi dar „učitelů“ (Ef 4,11-14). Teolog, který si neklade za hlavní cíl budovat církev, se ocitá v pozici podobné Samsonovi: poté, co byl Hospodinem dán Izraeli k jeho osvobození, ochraně a prospěchu, sobecky sleduje vlastní uspokojení a prospívá těm, kterým byl přidělen, jen když se mu to hodí a když se jejich potřeby kryjí s jeho sobeckými snahami (viz Soud 13-16). Jeho (teologická) síla však neexistuje pro něj samotného a neměl by se chovat, jako by tomu tak bylo.
Odmítněte se spokojit s bezbožností
Ve světle této úvahy o zbožnosti a teologii mě napadají přinejmenším tři bezprostřední důsledky pro nás všechny.
Nespokojte se s bezbožnými teology
I když se neodvažujeme vyžadovat od našich teologů dokonalost, musíme trvat na stále větší čistotě srdce. Spokojit se s něčím menším by mělo být nemyslitelné. Jsou-li teologové učiteli, které Kristus dal církvi, měli bychom od nich očekávat více než vysokoškolský titul a bystrou mysl.
Potřebujeme teology, kteří posilují církev zevnitř, věnují se svému vlastnímu životu se zbožnou vážností a pečují o spoluvěřící. Čistota srdce se neobejde bez jasného zájmu o osobní a komunitní svatost. Je-li čistota srdce předpokladem pro vidění Boha (Mt 5,8), církev prostě nepotřebuje teologa, který nebude usilovat o svatost v kontextu členství v místní církvi. Nemůže církvi pomoci vidět Boha, protože sám není schopen Boha vidět.
Nespokojte se s bezbožnými pastory
Pastoři jsou předními pastýři-učiteli, kteří mají za úkol pečovat o Boží stádo. Pokud tyto zásady a normy platí pro někoho, pak jistě pro pastýře, a proto se nejpamátnější a nejpřímočařejší pasáže zdůrazňující vztah mezi učením a zbožností nacházejí v pastýřských listech (např. 1 Tim 3,1-13; 4,16; Tt 1,5-9; 2,1-15).
Všichni jsme vyčerpáni zdánlivě nekonečným zástupem pastorů, kteří duchovně ztroskotali a veřejně se diskvalifikovali. Pokud nám tento trend něco ukazuje, pak to, že jsme nepočítali s tím, čemu učí Písmo: nejdůležitějším předpokladem pro pastora je charakter, nikoli charisma. Nespokojme se tedy s geniálními, charismatickými, energickými, kreativními, vítěznými a bezbožnými pastory. Očekávejme od těch, kteří mají být pastýři našich duší, čistotu srdce.
Nespokojte se s bezbožností ve svém vlastním životě
Pozoruhodná kniha R. C. Sproula Všichni jsou teologové dává svým názvem cennou lekci. Příliš často si myslíme, že rozjímání o Bohu je dílem profesionálních teologů a pastorů a že jejich úkolem je pouze zhušťovat pro nás ty nejdůležitější informace. Kristus však dává církvi učitele, aby jí pomohli vidět to, co vidí oni.
Čím dříve si uvědomíme, že poznání Boha není prostředkem k dosažení cíle, ale spíše největším cílem a konečným smyslem celého našeho života, tím lépe. Vrcholem všech našich úvah o Bohu zde v tomto životě je právě to, co dělá nebe nebem: blažený pohled na Boha (1J 3,2; Zj 22,3-4). Tam vedou všechny cesty touhy po Bohu. Chceme vidět Boha. A chceme-li Boha správně vidět a poznat, pak je čistota srdce neoddiskutovatelná – pro Karla Bartha i pro nás.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Samuel Parkison Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 9. února 2023 Foto: Wikimedia Commons – Karl Barth
