Nebyli to jen mužští apoštolové, kteří byli obdarováni nechtěným darem vězení. Pavel nám v Římanům 16,7 říká, že Andronik a jeho manželka Junia byli oba uvězněni kvůli Ježíši: „Pozdravujte Andronika s Junií, mé krajany a spoluvězně, významné apoštoly, kteří patřili Kristu dříve než já.“
Podle magazínu Christianity Today byly dvě věci tohoto verše předmětem hlubokého zkoumání a živé diskuse: Byla Junia žena? A byla skutečně „apoštolem“?
SOUVISEJÍCÍ – Rick Warren citoval tři biblické pasáže, které změnily jeho pohled na ordinaci žen za pastorky
Pokud jde o první otázku, existovalo období několika set let, kdy biblické překlady považovaly tuto osobu za muže (se jménem Junias – všimněte si toho s), většinou proto, že bylo nemyslitelné, aby Pavel nazval ženu „apoštolem“. V posledních desetiletích však biblisté znovu objevili její ženskou identitu, a to z několika důvodů, mimo jiné proto, že Junia bylo v římském období oblíbené ženské jméno, zatímco jméno Junias není doloženo vůbec.
A pokud jde o druhou otázku, Pavel uznává, že manželé byli Židé jako on a následovali Ježíše dříve než on. Protože víme, že Pavel uvěřil v Ježíše nedlouho po vzkříšení (řekněme kolem roku 33 n. l.), patřili Andronik a Junia k „první generaci“ křesťanských apoštolských vůdců.
Ve skutečnosti většina raných církevních otců a teologů ve druhém, třetím a čtvrtém století považovala za samozřejmé, že (1) Junia byla žena a (2) Junia byla apoštolkou.
SOUVISEJÍCÍ – „Věříme, že ženy mohou být zmocněné ke službě Slovem,“ říká pastorka Woodsová ze Saddlebacku
Jak napsal teolog a kazatel ze čtvrtého století Jan Chrysostom: „Být apoštolem je něco velkého. Ale být vynikající mezi apoštoly – jen si pomyslete, jak nádherná píseň chvály to je! … Vskutku, jak velká musela být moudrost této ženy, že byla dokonce považována za hodnou titulu apoštola.“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Origenes, další církevní otec, se zamýšlel nad tím, zda tento pár patřil mezi 72 učedníků, které vyslal sám Ježíš (L 10,1; apoštol znamená „ten, kdo je vyslán“).
Co však bývá v diskusích o Junii často odsouváno na vedlejší kolej, je její uvěznění a to, co je nám o ní řečeno. Pavlova zmínka o Junii a Andronikovi v listu Římanům je mnohem víc než pouhý pozdrav na dálku. Pavel záměrně vyzdvihuje tento manželský pár jako příklad věrnosti v utrpení pro církev v Římě.
Římská kultura propagovala ideál tiché, poslušné, půvabné a milé ženy v domácnosti, která pracuje s vlnou, stará se o děti a udržuje domácnost. A zatímco první křesťané podobně věřili v teplý a stabilní domov, vůdci jako Pavel nadšeně chválili Junii spolu s jejím manželem za její službu a obětavost pro evangelium.
Pavel oslavuje také další manželský pár, Prisku a Akvilu – vedoucí církve, kteří pro evangelium riskovali své životy – a také Fébu, ženskou diakonku v církvi. Pavel tyto a další postavy vyzdvihuje pro jejich odvážnou víru – a u některých oceňuje jejich věrnost v řetězech.
Když se podíváme na Pavlovy vlastní zkušenosti, vidíme, že přiznává četná věznění a jedním dechem se zmiňuje o mučení (2 K 6,5; 11,23). Vězení patřila k nejtemnějším a nejošklivějším místům římské společnosti – co tam tedy dělá žena jako Junia?
Magazín Christianity Today dále uvádí, že mezi mnoha tisíci starověkými řeckými a římskými texty, které máme k dispozici z antiky, nemáme téměř žádné záznamy o ženách v římských věznicích, které by si odpykávaly trest ze závažných zločinů, jako jsou vraždy a podvod. Za drobné zločiny byl muž potrestán pokutou nebo bitím. Žena byla často poslána domů a potrestána svou rodinou.
Pro těch několik málo žen, které byly poslány do vězení, byly podmínky hrozné: přeplněnost, žádný čerstvý vzduch, tma, těžká a ostrá kovová pouta, která se často zařezávala do kůže. Navíc se chodbami ozývaly zvuky mučení a realita sexuálního násilí mohla být pro těch několik málo vězněných žen neustálou hrozbou.
Pavel však mluví o věznění Junie jako o symbolu cti a popisuje ji a Andronika jako spoluvězně. V tomto textu používá pro vězně specifický výraz: synaichmalōtos, což odborně znamená „válečný zajatec“. A protože křesťané nebyli politicky ve válce s Římem v pravém slova smyslu, jedná se o metaforu. Pavel říká, že tito křesťané jsou v poutech kvůli evangeliu – kvůli svému veřejnému svědectví o Ježíši Kristu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 27. března 2023 Foto: Wikimedia Commons
