Obvykle si lidé vyprávějí hlavně o radostných zážitcích. Ale jistě jste zažil i nepříjemná překvapení. Můžete se o nějakou takovou zkušenost podělit?
Oba moji synové se narodili s vážnými zdravotními problémy. Lékaři o mém starším synovi dokonce prohlásili, že bude žít pouhé čtyři měsíce. Dali jsme mu jméno Jozue, což znamená Bůh zachraňuje. A opravdu. Oba synové žijí, v jejich životech jsme viděli zázraky.
Ocitl jste se někdy v situaci, kdy jste nevěděl, co dělat a kudy jít dál?
V životě takové chvíle jsou, Bůh nakonec ukáže cestu. Vzpomínám si, jak Bůh jednou mě a moji ženu velice jasně povolal ke službě na plný úvazek. Zrovna jsme se přestěhovali na farmu, která se nám moc líbila. Byla stará a my nadšení, že ji začneme opravovat a žít na vesnici. A vtom nám Bůh jasně řekl, že je čas odejít. Pravda je, že v této oblasti se během ledna nikdy žádný dům neprodal. Všichni nám říkali, že to není možné. Nic nenasvědčovalo tomu, že je to dobrý nápad. Ale my jsme dům prodali hned první den, přesně za požadovanou částku. Bůh tehdy udělal jedenáct zázraků.
Změnilo se v průběhu života, jak se za věci modlíte a jak vás Bůh vede?
Poté, co jsem přišel ke Kristu, se celý život učím Bohu víc a víc důvěřovat. Na začátku se modlíte za bláznivé věci a Bůh vám je dá. Čím déle ale věříme a modlíme se, tím častěji máme pocit, že Bůh neodpovídá, dokonce jako by se schovával. Nevidíme ho, necítíme a on se ptá: „Důvěřuješ mi i teď?“ V okamžiku, kdy ve víře odpovíme „ano“, přestaneme mluvit o tom, že máme víru, ale skutečně ji máme. Zvedneme nohu ze země, abychom udělali další krok. A v momentě, kdy to uděláme, nám Bůh odpoví. Není to vždy způsobem, jaký si přejeme, ale on jedná a my to vidíme.
To je příběh mého života, života mé ženy a celé naší rodiny. Když jsme udělali krok víry, Bůh byl věrný. Vždy když nás k něčemu povolal, dal nám schopnosti a vše potřebné, i když to z lidského pohledu nedávalo smysl.
Pokud byste svůj životní plán sdíleli s deseti různými lidmi, řeknou vám: „Máš skvělé nápady, ale plán je to špatný. Jsi úplný blázen. Čekáš snad, že Bůh udělá tohle?“ V takovém případě opravdu může přijít pouze Bůh a ukázat svoji slávu.
Mluvili jsme o tom, jak se ze špatného stalo dobré. Vzpomenete si i na nějakou radost, která vás překvapila?
Souvisí to s naší ochotou vidět Boží cíl dne, ne náš. Dám příklad. Jednoho dne jsem měl silný pocit, že mám jet sloužit na Ukrajinu. Při přestupu jsem na letišti nedával moc pozor a let do Kyjeva mi uletěl. Tenkrát se tam létalo jednou denně, což znamenalo, že jsem musel zbytek dne strávit ve Frankfurtu. Byl jsem z toho rozmrzelý a prosil Boha: „Je to moje chyba, ale můžeš z toho prosím udělat něco dobrého?“
Šel jsem do centra, kde bylo toho dne spousta lidí. Mezi nimi stál na bedýnce nějaký kazatel a křičel: „Čiňte pokání!“ Kolem něj byl asi stometrový prázdný okruh. Chvíli jsem ho pozoroval a musel jsem ocenit jeho snahu přivést lidi k Ježíši. Bohužel neměl velký vliv, spíš kolemjdoucí odrazoval. Pozval jsem ho do blízké kavárny. Obsluhoval nás číšník, který se jmenoval Kristián (Christian = křesťan). Navázali jsme na jeho jméno a řekli mu evangelium. O 25 minut později jsme ho vedli ke Kristu a modlili se s ním. To bylo poprvé, co se s tím ukřičeným evangelistou někdo modlil. Seděl jsem tam a pochopil jsem, proč mi letadlo uletělo. Bůh chtěl, aby se stalo toto. Někdy je pro nás těžké naladit se na Boží plán.
Ocitl jste se někdy v situaci, kdy vám kvůli sdílení evangelia hrozila i smrt?
Bylo to například v Indii, kde se na mě naštvala celá vesnice. Byl jsem mezi nimi, prožíval radost, možná jsem byl dokonce nadšený. Zní to bláznivě, ale říkal jsem si: „Nebylo by skvělé zemřít, zrovna když sdílím evangelium?“ Všichni zemřeme. Otázkou je, zda zemřeme pro něco, na čem skutečně záleží.
Jednou jsem mluvil ke skupině mladých lidí v Africe. V publiku seděla i moje tehdy asi šestnáctiletá dcera. Viděl jsem v její tváři bolest, když jsem mluvil o radosti ze smrti pro Ježíše Krista.
Při večeři jsem jí pak řekl: „Promiň, že jsem to říkal před tebou. Od táty takové věci asi slyšet nechceš.“
Chvíli přemýšlela, podívala se na mě a s úsměvem řekla: „No, tati, taky bych tak chtěla umřít.“
Je to nadpřirozená, bláznivá radost, kterou svět nemůže pochopit.
Stalo se vám, že jste takhle někdy narazil?
Byla doba, kdy jsem o slově bláznovství přemýšlel. Když mi Bůh v listopadu 1996 řekl, že mám jít do služby na plný úvazek, řekl mi i další věci, například, že budu pracovat v Evangelizační explozi (EE). Šel jsem tenkrát za svým pastorem. EE měla v té době opravdu obrovské finanční problémy. Když jsem mu řekl, že mám pocit, že mě Bůh povolává do plné služby, během šedesáti vteřin mi šedesátkrát řekl: „Jsi blázen.“ Nevymýšlím si. Nemohl jsem tomu věřit. Byl to pastor, v jehož sboru jsem vyrůstal!
Zavolal jsem také svému mentorovi a ten mi poradil, ať si nejprve přečtu jedenáctou kapitolu listu Židům. Dostal jsem se k místu o Abrahamovi, který ráno vstal a odešel se svým synem, aby ho obětoval Bohu. Chystal se svého syna zabít a věřil, že ho Bůh vzkřísí z mrtvých, protože nemohl porušit svůj slib o množství potomků jako hvězd na nebi. Kdyby tehdy Abraham někomu řekl o svém plánu, co by mu na to odpověděli? „Jsi blázen.“ Šedesátkrát. Najednou jsem byl šťastný, že můžu být v kategorii bláznů.
Překvapilo mě, když jsem slyšel, že jste extrémní introvert. Jak je možné, že jste jako introvert odvážným Kristovým svědkem?
Jsem rád, že se ptáte. Když jsem se zapsal do kurzu Evangelizační exploze, nevěděl jsem vlastně, co dělám. Kdybych býval věděl, že hned první večer nasedneme do auta, pojedeme někam a budeme u neznámých lidí doma mluvit o Ježíši, nikdy bych tam nešel.
Ve sboru nás ale povzbuzovali, ať se k EE připojíme a najdeme si člověka, který by mohl být naším duchovním rádcem. Poslechl jsem. Můj mentor mi řekl, ať k němu přijdu v pondělí večer. Přišel jsem a šokovalo mě, když jsem se dozvěděl, že půjdeme mezi lidi. Řekl jsem mu: „Nechte mě tady u cesty, jděte na své setkání a cestou zpátky mě tady vyzvedněte.“ Byl jsem přesvědčený o tom, že v mé přítomnosti nikdo Ježíše nepřijme. On mě ale na ulici nenechal.
Takže jste vlastně neměl na vybranou.
Šli jsme a zaklepali na dveře domu kdesi na samotě u nás v Nebrasce.
Otevřel nám takový hromotluk a ptal se: „Co je?“…
Autor: Michal Krchňák Datum: 11. července 2024 Foto: FB Johna Sorensena
Ukázka z rozhovoru, který vyšel v letním dvojčísle časopisu Život víry. John Sorensen
v něm dále mluví například o tom, proč ho kdysi chtěli z organizace, kterou dnes vede, vyhodit a proč to nakonec neudělali.
Letní dvojčíslo přináší i další rozhovory: S ekonomkou a matkou čtrnácti dětí Catherine Pakalukovou (jak rodiny s dětmi zachraňují stát) nebo s Terrym a Wendy Virgovými (o rozvoji britského charismatického hnutí).
Aktuální číslo se tentokrát mj. zaměřilo na problematiku domácího násilí. Znamená slib „v dobrém i ve zlém“ snášet týrání? Najdou oběti domácího násilí v církvi pomoc? Nad otázkami se zamýšlí Ráchel Bícová. Osobní zkušenost sdílí v rozhovoru Naghmeh Panahiová, která vešla do povědomí při boji za propuštění svého manžela Saída Abediniho z íránského vězení. Tehdy ještě nikdo netušil, jak jejich manželství ve skutečnosti vypadá…
Problematiku eutanazie a s ní související politické diskuse otevírá Radka Bužgová. O tom, proč se za své křesťanské postoje nemusíme stydět, píše Rebecca McLaughlinová. Tomáš Dittrich se zamýšlí nad tím, jak nás Bůh překvapuje. Pestrou mozaiku článků doplňují zkušenosti Češky žijící v africké zemi, kde žena má jen poloviční hodnotu.
Prázdninové téma odpočinku nastiňuje David Novák úvahou, proč vlastně Hospodin sedmý den odpočíval. Odpočívat můžete u povídky se Sherlockem Holmesem nebo u historky ze života kazatele („Posvátný kalich z překližky“).
Okénko do historie přináší virtuální rozhovor s Robertem Morrisonem, anglo-skotským misionářem v Číně, a připomenutí milníku v dějinách náboženské svobody v Čechách, Rudolfova majestátu. Co psali Martin Luther a Jan Kalvín o Božím odvěkém předurčení, přibližuje článek Pavla Hejzlara.
Nechybí ani příběhy čtenářů (o změně sexuální orientace, zážitky ze služby nemocničního kaplana…), báseň, prázdninová křížovka se soutěží o ceny, zprávy o církvi u nás i v zahraničí
a oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, na webu nebo poslouchat ve zvukové podobě. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho předplatit.