Dnešní otázka je anonymní – nevíme, jestli nám ji pokládá muž, nebo žena. „Pastore Johne, proč Bůh stvořil některé lidi jako ošklivé a neatraktivní? Jak se mohu smířit se skutečností, že i když mě Bůh mohl stvořit jako krásnou nebo alespoň průměrně vypadající osobu, stvořil mě jako neatraktivní osobu? Jako neatraktivní člověk můžu říct, že život je pro nás těžký. Naše názory a myšlenky jsou většinou upozaďovány. V kancelářích, ve školách i na univerzitách to máme složité. Nedokážu ani slovy vyjádřit, jak je těžké mít sebevědomí. Představuje to pro mě zkoušku ve vztahu s Bohem. V Bibli nacházíme desítky veršů, které hovoří o fyzické kráse. Mojžíš byl pěkné dítě (Exodus 2,2, Hebrejům 11,23), David byl ‚ryšavý, krásného vzhledu‘ (1. Samuelova 17,42), Ester byla ‚krásného vzezření a hezkého vzhledu‘ (Ester 2,7) a o Abšalómovi je řečeno, že ‚od paty až k hlavě na něm nebylo vady‘ (2. Samuelova 14,25). Vím, že Bohu záleží na tom, jak zacházíme se svým tělem. Záleží mu tedy na našich tělech. Proč tedy některé z nás stvořil tak neatraktivní?“
Důležité pro všechny
Když slyším otázku, jako je tato, povzdechnu si, protože lidi, kteří mě někdy označili za ošklivého nebo pohledného, dokážu spočítat na třech prstech, možná i méně. Jinými slovy vím, že tyto otázky se týkají zármutku, který jsem nikdy neprožil. Bylo by pro mě jednodušší tuto otázku prostě ignorovat, protože vím, že až dokončím odpověď, mnoho lidí by mi mohlo právem říct: „Ale ty jsi to nikdy nezažil.“
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Co znamená „přebývat v úkrytu Nejvyššího“?
Dalším důvodem, proč si nad podobnými otázkami povzdechnu, je skutečnost, že to, co posluchač nebo posluchačka označuje jako ošklivé, je jenom špička ledovce lidského utrpení. Vezměte si například strašlivé deformace – znetvoření, které se v jiných dobách často zneužívalo pro tzv. panoptikum. Dále existují nemoci, které způsobují strašlivé vývojové vady, výrůstky a otevřené neléčitelné rány, které člověka sužují po zbytek života, takže je postižený a zároveň nevzhledný.
To všechno mám na paměti a chci odpovídat biblicky (protože pokud jde o užitečnost nebo autoritu, nemůžu se opírat o nic jiného). Tuto otázku o ošklivosti bych tedy rozšířil na znetvoření, nemoci, deformace a zranění. A pokud si někdo myslí, že se ho to netýká, uvědomte si, že možná nezačínáte svůj život jako oškliví lidé, ale dost možná strávíte poslední rok svého života schouleni v křečovité poloze, budete vážit osmdesát kilo a nosit plenu. Jen málokoho se tato otázka netýká.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Společné sténání v naději
Věřím, že nejhlubší odpověď na otázku, proč je ve světě tolik ošklivosti, znetvoření, zranění, postižení a bídy, najdeme v Římanům 8,18–23. Nemyslím si, že najdeme užitečnější, důležitější a hlubší odpověď, než jakou nacházíme v těchto verších. Rád bych tuto pasáž přečetl celou a průběžně ji komentoval, protože věřím, že tento odstavec stojí za to, abyste nad ním rozjímali po zbytek života. Pavel v Římanům 8,18 říká:
Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena.
Jako utrpení vnímám každou formu ošklivosti nebo znetvoření – postupně uvidíte proč. Základem křesťanské naděje je nynější utrpení, které později nahradí sláva – nejdřív utrpení, pak sláva. O jaké utrpení se jedná?
Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů. (v. 19)
Všimněte si, že nejde především o utrpení způsobené pronásledováním. Jedná se o utrpení vyplývající ze stvoření.
Neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal — a má naději… (v. 20)
O kom je zde řeč? O Bohu, protože Bůh poddal tvorstvo marnosti, ale ponechal mu naději. To ďábel ani hříšný člověk nedělá. Jen Bůh může poddat tvorstvo marnosti, ale dát mu naději. Je to tedy odkaz na pád v Genesis 3, pád do hříchu a následné utrpení, které vstoupilo do světa – všechny hrozné důsledky hříchu, včetně každého znetvoření, zranění, postižení nebo katastrofy. Pavel říká, že Bůh tomu poddal tvorstvo, ale v naději. Co je to za naději?
… že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku… (v. 21)
To je jiné vyjádření pro poddanost marnosti. Stvoření je poddáno marnosti a zotročeno zánikem – tj. rozkladem, marností, hrůzou. Pokračujme však popisem naděje:
… do slavné svobody Božích dětí. (v. 21)
Takže fyzický svět, stvoření – tedy i naše těla – budou mít podíl na slávě, kterou Bůh určil svým dětem.
Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. (v. 22)
Úžasná ilustrace! To je jiné vyjádřeni toho, že je tvorstvo poddáno, ale v naději. Jako by tvorstvo bylo těhotné a všechna bolest, bída a znetvoření byly vesmírné porodní bolesti. Svět je jako rodící matka. A nyní přichází část, která je obzvlášť osobní:
A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla. (v. 23)
Pavel tak odpovídá lidem, kteří říkají: „Podívejte, jsem spasený, vykoupený, je mi odpuštěno. Jsem Boží dítě. Mám Ducha Božího. Jak je možné, že se mi daří tak špatně?“ Právě na to se zaměřuje.
Spojení „vykoupení svého těla“ zahrnuje celou řadu utrpení – stárnutí, nemoci, postižení, ošklivost. Jinými slovy, Pavel jasně uvádí, že sténání, zkaženost a marnost se týkají také křesťanů naplněných Duchem. Naše těla zoufale potřebují nebo brzy budou potřebovat vykoupení. Vnímáme to v nemoci, ve stárnutí a vidíme to v zrcadle – někteří dřív, jiní později. Toto vykoupení se blíží. Myslím, že se jedná o nejdůležitější biblickou pasáž, o které by měl náš posluchač nebo naše posluchačka přemýšlet.
Pokřivenost hříchu a Satana
Ošklivost a znetvoření mají svůj původ v lidském hříchu. Pozorně poslouchejte, protože to může být špatně pochopeno. Ošklivost a znetvoření nemají své kořeny v nějakém konkrétním osobním hříchu člověka, ale v hříchu Adama a Evy, který nakazil celé lidstvo. Bůh ve své moudrosti rozhodl, že se hrůza a ohavnost hříchu projeví i fyzicky. To neznamená, že postižení, nemoc nebo znetvoření člověka je důsledkem jeho vlastního hříchu. Jan 9,2–3 jasně říká, že tomu tak není:
Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky.
Římanům 8 podává celkové vysvětlení toho, proč na světě existuje něco jako ošklivost a všechny formy fyzického utrpení. Bůh sjednotil fyzický, tělesný svět se světem morálním. Určil, že fyzická ošklivost a utrpení půjdou ruku v ruce s morální ošklivostí, a to i u těch nejzbožnějších lidí na zemi. Každé fyzické nebo hmotné břemeno na světě nám ukazuje na tíhu hříchu. Každá ošklivost nám ukazuje ošklivost hříchu a Satana.
Satan funguje jako druhotná příčina, která je pod mocí Boha. Je bezprostředně zodpovědný za mnoho fyzických hrůz. Ježíš to říká v Lukášovi 13,11–16. Tam čteme o ženě, která byla osmnáct let sehnutá. Představte si ji: pravděpodobně chodila sehnutá v devadesátistupňovém úhlu a měla příšernou skoliózu. A Ježíš říká: „Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána?“ (Lukáš 13,16). Všechna fyzická ošklivost a trápení tedy ukazuje na morální ošklivost a pokřivenost hříchu a Satana.
Konec ošklivosti a bídy
A uprostřed tohoto celosvětového zármutku, porušenosti a marnosti Bůh zachraňuje hříšníky a slibuje jim nová těla za cenu života svého Syna. Posílá na svět Krista a popisuje ho následovně: „Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili“ (Izajáš 53,2). Vzal na sebe všechnu ošklivost, všechnu bídu a zemřel, aby skoncoval se vší ošklivostí a bídou každého, kdo mu důvěřuje a cení si ho víc než lidské krásy.
A ve svém lidu, vykoupeném jeho drahou krví, působí, že veškerá fyzická ošklivost slouží k tomu, aby ukázala jeho vlastní hodnotu. Uspokojuje duši tak dokonale a zaslibuje tak slavnou budoucnost, že je jeho rodina šťastná. A toto štěstí navzdory všemu pozemskému odmítání svědčí o Kristově morální kráse, která člověku přináší největší potěšení, a také svědčí o jistotě, že na ní budeme mít podíl. Kristus je v nás nejvíce oslaven, když v něm nalézáme své největší potěšení, zejména v naší dočasné ošklivosti.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 14. října 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
