John Piper jednou kázal na text z Římanům 7,14–25 a vysvětloval, co znamená být křesťanem, který bojuje s nezřízenými touhami. Jedna posluchačka z Řecka, která léta bojovala s poruchou příjmu potravy, nám napsala, že se s tímto problémem svěřila druhým až poté, co si vyslechla závěr tohoto kázání.
Uvědomil jsem si však, že jsme se na tomto podcastu nikdy nepouštěli do diskuze ohledně sedmé kapitoly Římanům. Popisuje tato kapitola boj věřícího Pavla, nebo nevěřícího Saula? Johne, několikrát jsi zmínil, že je to zápas věřícího člověka, a na základě toho jsi pak vyvozoval určité závěry. Nikdy jsi však toto přesvědčení na našem podcastu neobhajoval. Proč se přikláníš k názoru, že Římanům 7 popisuje duchovní boj věřícího?
Diskuze ohledně Římanům 7,14–25 spočívá v otázce, zda Pavel popisuje určitý aspekt své křesťanské zkušenosti, nebo zda z křesťanského pohledu popisuje dobu, kdy byl ještě nevěřící a snažil se dodržovat Zákon. Můj názor je takový, že Římanům 7,14–25 popisuje to, co Pavel často prožíval jako křesťan a co často prožíváme i my. Záměrně říkám „často prožíval“, protože nechci vzbuzovat dojem, že je to jediná křesťanská zkušenost.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Jak nás Bůh vede v každodenním rozhodování?
V této otázce se neshodnou i velmi dobří přátelé, nemám pravdu? Můžeme jmenovat opravdu dobré přátele, kteří se v této otázce s námi neshodnou. Tyto bratry mám rád a tuto názorovou odlišnost nepovažuji za důvod k jakémukoli přerušení vztahu nebo společenství.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Důvod názorové odlišnosti
Různé názory v této otázce existují proto, že Pavel na jednu stranu říká: „Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím“ (Římanům 7,22) a dodává: „Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu“ (Římanům 7,25). Je těžké si představit, že Pavel zde popisuje sebe před tím, než se stal křesťanem. To je můj názor.
Na druhou stranu říká: „Já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu“ (Římanům 7,14). A dále: „Nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím“ (Římanům 7,15) a podobně. Nějaký bratr, který se mnou nesouhlasí, by namítl: „Řekl by něco takového křesťan? Opravdu by Pavel o sobě vyznal, že je ‚prodaný do otroctví hříchu‘?“
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Má askeze místo v křesťanském životě?
V tom je jádro celého problému. Uvedu devět důvodů, proč si myslím, že Pavel popisuje něco, co čas od času prožívá, i když to není jediná zkušenost v jeho křesťanském životě.
1. “Já” a přítomný čas
Pavlovo použití první osoby a přítomného času je nejpřirozenější chápat tak, že mluví o sobě a o svém současném životě jako věřícího. V tomto textu asi čtyřicetkrát používá zájmena já, mě nebo moje a po celou dobu vysvětluje svou situaci v přítomném čase.
„Já však jsem tělesný“, „nerozumím tomu, co dělám“, „činím to, co nechci“ – stále používá přítomný čas. Na první pohled se tedy zdá, že popisuje svou současnou zkušenost coby křesťana. Pro obyčejného člověka, jako jsem já, je těžké si představit, že tu mluví o něčem jiném.
Pavel v této pasáži mluví o Božím zákonu způsobem, jakým o něm mluví věřící křesťan – ne jako neobrácený Žid. „Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím“ (Římanům 7,22). Toto slovní spojení „podle vnitřního člověka“ zní, jako by Pavel mluvil o svém vnitřním křesťanském já. Nemyslím si, že by tak mluvil o sobě před obrácením.
3. Nesoulad s minulostí
2. Zákon ve vnitřním člověku
Sedmá kapitola Římanům popisuje Pavla jako rozpolceného člověka, který se trápí kvůli Zákonu, což se neshoduje s tím, jak popisuje své zkušenosti předtím, než se stal křesťanem.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Je rozdělení v církvi nezbytné?
Před svým uvěřením byl vším možným, jen ne člověkem, který se trápil kvůli jakémukoli domnělému selhání v dodržování Božího zákona. V první kapitole Galatským a ve třetí kapitole Filipským popisuje sám sebe jako člověka, který horlil pro Zákon. Popis sedmé kapitoly Římanům tedy neodpovídá tomu, jak Pavel popisoval svou zkušenost před obrácením.
4. Víc než padlé tělo
Myslím, že Pavel se v sedmé kapitole Římanům popisuje způsobem, jakým se popisuje jen křesťan s vírou a Duchem svatým.
Například v Římanům 7,18 říká: „Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré.“ Pokud zde Pavel popisuje svou zkušenost před obrácením, proč upřesňuje, že dobré nepřebývá v jeho těle?
Myslím, že podle Pavla je nevěřící člověk pouhým tělem. Jen křesťan je víc než jen padlé tělo. Má Ducha svatého, a proto musí dodat „to jest v mém těle“. Je ve mně něco dobrého – konkrétně Duch svatý. Mám tedy za to, že Pavel nemluví o sobě před svým obrácením.
5. Paralela v Galatským 5
V Galatským 5,17 se Pavel vyjadřuje velmi podobně jako v Římanům 7, ale všichni se shodují, že v listu Galatským popisuje svou křesťanskou zkušenost.
Tam píše: „Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě“ – a nyní přichází věta, která zní podobně jako v sedmé kapitole Římanům – „abyste nečinili to, co byste chtěli.“ Jedná se o popis vnitřního zápasu křesťana. Způsob vyjadřování je zde velmi podobný jako v sedmé kapitole Římanům: „Nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím.“ Z toho vyvozuji závěr, že Římanům 7 hovoří o křesťanské zkušenosti stejně jako Galatským 5.
Šestý důvod je odpovědí na nejsilnější argument proti mému pohledu – alespoň podle některých. V Římanům 7,14 Pavel říká: „Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu.“ Moji přátelé by řekli: „Opravdu by Pavel řekl, že je prodaný do otroctví hříchu?“ Přirovnává se k prodanému otroku. Může křesťan říct: „Jsem zaprodán hříchu jako otrokáři“? Vždyť v Římanům 6,18 se píše: „Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti.“
Pavel podle mě netvrdí, že je normální, když křesťan žije v hříchu – tedy že je jím neustále ovládán a porážen – ale že v okamžiku selhání hřích získává převahu, podobně jako otrokář, který dočasně získá moc nad člověkem, jenž mu ve skutečnosti nepatří. Myslím si to proto, že v Římanům 6,12 i v Galatským 5,1 Pavel varuje křesťany, aby se nenechali znovu podrobit pod jho otroctví.
6. Dočasně zotročen hříchem
Křesťané se tedy mohou považovat za dočasně zaprodané hříchu. Nemyslím si tedy, že tento protiargument je rozhodující.
7. Nevěřící nevolají po svobodě
Další námitka se týká ohledně verše z Římanům 7,24. Opravdu může křesťan naříkat: „Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti“? Na to odpovídám: Může opravdový křesťan nenaříkat: „Kdo mne vysvobodí z těla této smrti“?
Podle osmé kapitoly Římanům nepodléhá tělo jen nemocem a smrti, kvůli kterým sténá, ale také v něm bují nejrůznější zlé touhy, říká Pavel. Často je líhní hříchu. Nevěřící člověk nevolá po vysvobození. Cítí se v těle jako doma. V tomto případě se jedná o naříkání křesťana.
8. Svobodný od otroctví, ne od války
Osmý důvod, který uvedu, se týká Římanům 8,2. Myslím, že je to velmi působivý verš: „Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti.“ Někteří tvrdí, že je to jasné prohlášení o tom, že zápas zmíněný v sedmé kapitole Římanům je u konce, protože spojení „zákon hříchu“ je použito v Římanům 7,23. Osoba ve verši 23 je „zajatcem zákona hříchu, jenž je v [jejích] údech“. Podle Římanům 8,2 jsme však osvobozeni od zákona hříchu a smrti.
Proto někteří docházejí k závěru, že člověk z verše Římanům 7,23 nemůže být křesťanem, protože podle Římanům 8,2 je křesťan od toho osvobozen. Vzhledem ke všemu, co jsme si už ukázali, a vzhledem k výzvám v šesté kapitole Římanům si myslím, že osvobození od zákona hříchu vůbec nevylučuje skutečnost, že čas od času zákon hříchu získá nad námi převahu, z čehož je potřeba činit pokání a zříct se toho.
Jedná se sice o osvobození od hříchu, ale ne o absolutní svobodu od jeho vlivu, který můžeme překonat pouze bojem v moci Ducha svatého.
9. Antiklimax v Římanům 7.25
Sedmá kapitola Římanům vrcholí veršem 25, respektive jeho první polovinou: „Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“ Jinými slovy, kdo mě vysvobodí z tohoto strašného stavu, který jsem popisoval v předešlých verších? Odpověď: „Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“
Často se to vykládá tak, že po všech pádech popsaných ve verších 14–25 nakonec u Pavla dochází k průlomu a vítězství. Přechází od poražené zkušenosti nevěřícího ze sedmé kapitoly k vítězné křesťanské zkušenosti z osmé kapitoly. Pokud však Pavel takto uvažuje, pak druhá polovina verše 25 působí velmi podivně.
Verš 25 končí způsobem, který vůbec neodpovídá tomuto názoru o velkém průlomu mezi sedmou a osmou kapitolou, přičemž klíčová je první polovina verše 25. Na základě tohoto pohledu bychom očekávali triumfální prohlášení o tom, jak je rozdělený člověk konečně sjednocen ve vítězství a jak je zcela pod vládou Ducha. Co však místo toho vidíme v druhé polovině verše 25?
Přesně to, co souzní s pohledem, že sedmá kapitola listu Římanům popisuje časté boje a zápasy křesťana. Vidíme shrnutí týkající se rozpolcenosti a zápasu v křesťanském životě: „Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu“ (Římanům 7,25). Pokud je Pavlovým záměrem vyjádřit, že mezi sedmou a osmou kapitolou je rozhodující zlom, pak toto prohlášení tomuto záměru neposloužilo.
Z těchto devíti důvodů věřím, že bychom Římanům 7,14–25 měli vnímat ne jako celkový popis křesťanského života, ale jako popis toho, s jakými zklamáními, boji a porážkami se potýkáme, když zápasíme s hříchem.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 17. února 2023 Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
