Kázání, které označuji také jako radostný výklad, je jedinečný způsob komunikace. Není to světský prvek převzatý do církve. Ani svět ho nemůže převzít od církve a využít pro své vlastní záměry. Kázání se zcela odlišuje od čehokoli ve světě.
Vše začíná u Boha. Vidíme jeho dílo a působení ve světě – ve stvoření, v záchraně a v prozřetelnosti. Je zde neomylná kniha, Bible, napsaná prostými muži unášenými Duchem Svatým. Boží povolání, tajemství prozřetelnosti, rodina, církev, touha, potěšení, povinnost. Zrodí se kazatel.
Přípravu kázání doprovází dřina a modlitby – kazatel musí tlouct na pomyslné dveře textu, dokud se neotevřou a neproniknou jimi paprsky světla. Musí vidět pravdu plnou moudrosti a moci. To ho vede ke skutečné radosti i slzám pokání. V obou případech je člověk unešen Boží slávou. Pak musí na celý den, možná i na celou noc, zapojit svůj rozum a svou představivost, modlit se, namáhat se a jednotlivé pravdy sloučit do jedné zvěsti, která je pak předkládána lidem.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Nejdůležitější zaslíbení mého života
Po (opakovaných) modlitbách kazatel otevře ústa a hlásá hrozivé i slavné pravdy. Vysvětluje, objasňuje, ukazuje, žasne, raduje se, jásá, předkládá, naléhá, dívá se posluchačům do očí. Během toho všeho je plně zapojený a díky Bohu zcela zapomíná na sebe sama ve světle pravdy. To má za následek, jak dá Bůh, věčný užitek. Kazatel je unavený, ale vděčný.
A pak začíná znovu od začátku. Radostnému výkladu se nic nevyrovná. Je jedinečný.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jsme tady pro něho
Ačkoli je evangelizace pro službu zcela zásadní, právě radostný výklad je Božím darem určeným jeho lidu, když se schází ke společnému uctívání. Žádná jiná forma mluveného projevu se tolik nehodí k tomuto zázraku uctívání, kdy je Bůh vyvyšován.
Bůh existuje jako bytost, která se dokonale zjevila ve věčném obrazu jeho Syna. Je to bytost, která má nekonečné zalíbení v Synu, kterého zná. Tento slavný a slávu milující Bůh nás stvořil ke svému obrazu. Existujeme proto, abychom Boha znali a těšili se z něho – abychom viděli jeho slávu, byli jí uchváceni a zjevovali ji. To stojí v samotném základu toho, co znamená být člověkem.
Shromáždění lidských bytostí, které vidí Boha, těší se z něho, zjevují ho a jedním srdcem, myslí a hlasem uctívali Boha, je zjevným zázrakem. Společné uctívání je zázrakem. Nepostradatelný způsob, jak Duch podněcuje tento zázrak a zapaluje srdce, je kázání Božího slova.
Z Boží milosti se uctívání šíří jako oheň. Kazatelovo srdce hoří a plane. Ve svém kázání sám uctívá a zároveň podněcuje uctívání. Vidí a raduje se z Boží krásy a jedinečnosti a poukazuje na ni. Je naplněn pravdou, kterou v kázání předkládá, a jeho srdce překypuje radostí.
Kazatel i jeho posluchači si uvědomují, že cílem zázračného, biblicky zakořeného uctívání, které vyvyšuje Krista a nade vše staví Boha, je potěšení z Boha. Netěšíme se z Boha, abychom byli materiálně zajištění. Netřeseme se v Boží přítomnosti za účelem politického vlivu. Neradujeme se z Boží moci, abychom ohromili návštěvníky. Cílem všeho je samotný Bůh. A pokud není naším cílem najít v něm potěšení, pak potěšení hledáme někde jinde.
Tisíce dobrých dopadů
A přesto kazatel stejně jako posluchači ví, že dopad této hodiny – této zázračné hodiny, kdy se skrze upřímné uctívání setkáváme s Bohem – má nepopsatelnou hloubku a šířku.
Díky tomuto setkání s Bohem a Duchem zmocněného radostného výkladu se vyřeší tisíce problémů, které ještě ani nepřišly do života lidí. Ovlivní to spoustu budoucích správných rozhodnutí, aniž by lidé nad nimi předtím uvažovali. Zabrání to tisícům problémů ve vztazích. Stovky srdcí jsou obměkčeny v Boží přítomnosti, až se nemožné stane náhle skutečným – například když lidé vyznají: „Omlouvám se, zachoval jsem se špatně.“
Z tohoto důvodu se však nescházíme. Scházíme se, abychom viděli Boha a radovali se z něho. On je cílem. Jakmile ho vidíme pouze jako prostředek k dosažení něčeho jiného, uctívání se vytrácí.
SOUVISEJÍCÍ – Proč křesťané věří konspiračním teoriím? Podle Pipera je za tím duchovní nemoc
Kazatel stejně jako posluchači ví, že kázání a bohoslužby nepředstavují celý život církve. Existují stovky jiných hodnotných služeb pro děti a mládež, muže i ženy, svobodné i ženaté, zarmoucené i staré lidi. Existují nesčetné možnosti, jak oslovit evangeliem nevěřící svět. Existuje nesčetné množství dobrých skutků, které zjevují slávu našeho Otce v nebesích. Existuje daleko víc způsobů, jak se scházet ve skupinkách, než si dokážeme představit. Lidé v nich se mohou vzájemně povzbuzovat, modlit se jeden za druhého a starat se jeden o druhého. Kazatel to ví a netvrdí, že kázání je všechno, co lidé potřebují.
Všechny náhražky selžou
Ale kazatel ví také následující: pokud bude zanedbávat radostný výklad a Boží slovo nebude předkládáno srozumitelně a věrně, aby uspokojilo duši, společné uctívání pozbude na autentičnosti a utrpí tím všechny ostatní služby.
Kázání není vším, ale všechno ovlivňuje. Je to hlásná trouba pravdy v církvi. A její zvuk proniká do každé služby i každé domácnosti a přináší radost, sílu, lásku a vytrvalost. Pokud všechny části motoru fungují, jak mají, ale zapalovací svíčka nezajiskří určitým způsobem, auto s sebou cukne nebo se zastaví.
Nic nemůže nahradit kázání. Knihy jsou úžasné. Koho by nezasáhla nějaká výtečná kniha? Přednášky, diskuze, divadlo, poezie, filmy a obrazy mají značný dopad. Ale jakákoli snaha nahradit kázání dříve či později přijde vniveč.
Lidé se pokoušejí nahradit kázání různými způsoby. Zklamaní a odstrčení jedinci experimentují. Vydrží to pár let. Pak vše zanikne. Oproti tomu kázání pokračuje dekádu za dekádou a století za stoletím. Proč? Protože Bůh stvořil a určil tento jedinečný způsob, kdy je jeho slovo předkládáno a vysvětlováno k oslavení jeho slávy a jedinečnosti.
Bůh bude při vás stát
Pokud vás Bůh povolal kázat, z lidského pohledu jde samozřejmě o nemožný úkol. Kázání je formou uctívání. A jeho cílem je podnítit k uctívání. Jak samotné uctívání, tak jeho podnícení jsou zázraky. Nejde o pouhá rozhodnutí. Nemůžete se rozhodnout uctívat ani žasnout. Je to Bůh, kdo otevírá naše oči, abychom žasli.
Věrný je ten, kdo povolává. On to učiní. Na základě čtyřiceti let, během nichž sloužím slovem, můžu dosvědčit, že v dobrých i zlých časech Bůh podpírá kazatele, který usiluje jasně vyložit slovo, aby lidé zakoušeli svatou radost skrze Ježíšovu krev k Boží slávě. Bůh vám pomůže.
„S těmi, kdo se ho bojí, má Hospodin důvěrný vztah, dává jim poznat svou smlouvu“ (Žalm 25:14). Pokud toto povolání přijmete, budete se Boha bát a důvěřovat mu, zakusíte s ním blízké společenství jako nikdo jiný. Odhalí vám svůj úradek a ukáže vám věci, které byste jinak neviděli. Bude s vámi jednat zázračným způsobem.
Když se celý den „zbytečně“ namáháte na poznávání jeho slova, úzkostně pozorujete, kolik už je hodin a v slzách padnete na kolena, najednou během pěti vteřin získáte vhled do textu. Náhle pochopíte, co text vyjadřuje. Je to dar. Bůh chce, abyste tuto skutečnost měli na zřeteli. Znovu a znovu. Vaše námaha pro jeho slávu ve jménu Ježíše a pro dobro jeho lidu nebude nikdy marná.
Často jsem se bál, že nejsem v danou chvíli dostatečně uschopněný, že nemůžu vystoupit před velkým shromážděním nebo na malém setkání, že nemůžu otevřít nějaké palčivé téma nebo vyložit jistý složitý text. Ale když jsem překonal strach, a důvěřoval, že se jeho slovo nikdy nevrací s prázdnou, pokaždé při mně stál. Je věrný. „Pán však stál při mně a posilnil mě, aby skrze mne byla dovršena zvěst“ (2. Timoteovi 4:17). Pokud mu budete důvěřovat a zcela se odevzdáte jeho slovu, spolehnete se na kříž, pokud budete milovat jeho lid a budete se těšit z Boží nádhery a jedinečnosti, on se o vás postará.
Ať to stojí cokoli
Každé Boží povolání je dobré. Věrnost v každém povolání – i v tom nejmenším – je v nebi vzácná. „Chce-li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech“ (Marek 9:35). Ale určitá povolání mohou lidem jak pomoci, tak je zranit, a proto jsou zvláštním způsobem nebezpečná i slavná zároveň. „Nebuďte mnozí učiteli [nebo kazateli], moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji“ (Jakubův 3:1).
Pokud uposlechnete a přijmete toto povolání, čeká vás veliká a nebezpečná práce. Královi velvyslanci nejsou na nepřátelském území v bezpečí – pokud nejsou chráněni a zmocněni samotným králem. Ale naším cílem není bezpečí. Král nás ochrání a budeme v jeho službách tak dlouho, jak sám uzná za vhodné. Délka naší služby bude přesně taková, jaká má být. Jak prohlásil Henry Martyn, misionář v Persii: dokud svou práci nedokončíme, jsme nesmrtelní. A jistě by souhlasil s tím, že jsme nesmrtelní i poté, co dokončíme svou práci a zemřeme.
Když se ohlédnu za čtyřiceti lety, co kážu, můžu dosvědčit, že všechno to úsilí a všechny oběti za to stály.
Autor: John Piper Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 3. srpna 2021 Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.